Jaké trampoty? Blogger je přece ten, kdo píše články na internet ne? O něčem, co ho zajímá ne? Ano, to je pravda. Jenže co to všechno obnáší a kolik času a energie to zabere, by jeden neřekl, dokud se do toho pořádně nepustí. Nechci si stěžovat. Nebo aspoň ne tady a teď. Spíš vás zvu k nahlédnutí pod pokličku bloggera, který se snaží prorazit v džungli, urvat své místo na slunci a taky na tom časem něco trhnout…
Kdo dneska nepíše blog, jako by nebyl. A kdo pravidelně cestuje nebo vaří, rád se o své zkušenosti podělí s ostatními. Pobavit, poučit, inspirovat, pomoct – to je heslo dne. Dokud píšete jen pro svou seberealizaci a nemáte velké ambice, jako jsem to měla já před rokem, je to v pohodě. Když ale chcete psát atraktivní blog, který má v záplavě dnešní konkurence uspět, jako to mám já teď, zjistíte, kolika profesím musíte fušovat do řemesla.
Téma, obsah, know-how
Zpravidla píšu o našem cestování v jižním Španělsku a souvisejících tématech, čím dál víc i o španělské kuchyni. Abych měla o čem psát, musím jezdit, zařizovat, fotit, pozorovat, zkoumat, bádat, ochutnávat, vařit. Dokumentovat, plánovat, zpracovávat. Je to moc fajn, ale opravdové dovolené na zotavenou se to jenom podobá. Musím přece předávat nějaký „hodnotný obsah“ a ten většinou nepadá z nebe.
Kdo píše o tom, jak zhubnout, nalézt vnitřní rovnováhu nebo pěstovat zeleninu, musí o tom něco vědět a mít dostatečné zkušenosti. A pořád se posouvat vpřed, což taky nepadá z nebe…
Samotné psaní
Ano, blogger píše. A pravděpodobně se do toho nepustí, když ho psaní nebaví. Jenže! Musí psát tak, aby to někoho bavilo číst. Aby to bylo autentické, poutavé, čtivé, zajímavé, přínosné. Aby tam nebyly pravopisné chyby, stylistické katastrofy, rozblemclé žvásty. Aby u toho čtenář vydržel aspoň pár vteřin, než mu na displeji vyskočí upozornění na došlou zprávu, protože té se pak přece nedá odolat.
Taky je dobré se naučit psát tak, aby se to kromě čtenářů líbilo i internetovým vyhledávačům. Aby tam našli to, co hledají, a podstrkovali to co největšímu množství surfařů. To je taky disciplína se svým know-how.
Fotky
Cestovatel i kuchař musí předkládat fotky. A ne jen tak ledajaké. Taky to s sebou nese svoje triky, pravidla. Není to jen o technice ve smyslu přístrojů, ale taky o technice ve smyslu postupů a metod. A o citu a oku. Umělci dokážou vyhmátnout neodolatelné záběry, na které jen dobrý foťák a znalost triků nestačí.
Každému, kdo se focením zabývá, je u mých fotek hned na první pohled jasné, že o tom zatím nic nevím. Fotím tak, abych to pokud možno neměla nakřivo a rozmazané, abych tam zachytila to, co se mi líbí. I když zatím nedodržuju žádné linie a třetiny a nic, jsem s tím spokojená. Až se o tom poučím, pravděpodobně s hrůzou zjistím, že moje fotky vůbec neodpovídají požadavkům na krásu, a přestanou se mi líbit. Mám to v plánu na příští rok (2024).
Design webu
Na web se dávají obrázky a texty, tlačítka, udělátka, různé grafické či interaktivní vymoženosti. Taky je tam dost barev a texty se zobrazují v různých fontech, velikostech, zvýrazněních. Tohohle všeho je ohromné množství a dohromady to vytváří nekonečno kombinací. A stejně jako u textů a fotek, něco zaujme víc a něco míň. Něco návštěvníky nadchne, něco je odradí. Dobrý web designér by měl vědět, jak udělat web tak, aby přilákal to správné publikum.
A do toho ještě vstupují trendy. Zatím co před rokem jsem byla nadšená z postranního sloupce s nejnovějšími články, tak letos koukám, že nejsem jeden rok, ale rovnou sto let za opicema. Na úvodní stránce už jsem to předělala, na těch dalších se mi to zatím ještě pořád líbí. Přiznávám (a je to i poznat), že mnohem víc mě baví dělat obsah. Jenže i tady platí, že šaty dělají člověka, ať si klidně král Miroslav při bití ševce říká, že ne.
Technikálie
Když už člověk má představu, jak by ten web měl vypadat, je potřeba to tak taky technicky zařídit. Jednak to, co je vidět, jednak to, co vidět není, ale zajišťuje například bezpečnost stránek před napadením a rychlost jejich načítání. Nejde jen o samotné stránky, taky je fajn, když fungují různé automatizace pro stahování produktů zdarma a zasílání newsletterů. Zpráva kontaktů, komu co posílat atd.
Na mnoho věcí existují srozumitelné návody, já jsem to vyřešila kurzy u úžasné paní učitelky Petry Vymětalové, která nás, počítačové blondýny, vždycky vezme za ruku a s trpělivým přístupem dovede do fungujícího cíle.
Marketing, reklama, PR, sítě
Tohle samo už ve větší firmě zahrnuje tým odborníků, nicméně blogger začátečník si vystačí sám. Taky to pak podle toho (leckdy) vypadá. Když jsem se o to začala zajímat, ze všech stran se na mě vyhrnuly kurzy, manuály, webináře, které mi nabízejí vytrhnout hřebík z boty a spasit mé, zatím neexistující, podnikání.
Marketing je pro mě fascinující využití psychologie. Jakou udělám prodejní stránku, na jakou cílovou skupinu mířím, kde ji budu hledat a mnoho dalšího. A taková reklama na Facebooku, když už vytvořím super lákavé obrazové i textové materiály, se taky musí umět správně nastavit. A prý je potřeba neustále něco lifrovat na sítě, aby se o mě vědělo. Ideálně aby to bylo vtipné, chytlavé a vedlo k růstu fanoušků. Zase jsme u psaní, grafického zpracování a technikálií, akorát v jiném labyrintu.
Právo
Když mě zajímají informace týkající se návštěvnosti mých stránek, musím tam mít nějaký měřící nástroj. A hned mi vzniká povinnost vytvořit si cookie lištu. A jelikož sbírám e-maily, tak zpracovávám osobní údaje a musím mít zpracované zásady jejich ochrany. Až začnu nedej bože něco nabízet za peníze, musím honem připravit všeobecné obchodní podmínky a reklamační řád. A nezapomenout na povinně zveřejňované údaje na stránkách. A kdo ví, jestli to aspoň pro začátek stačí… Kdo by si pomyslel, že blogger musí něco vědět o zákonech.
Účetnictví, daně, finance
Nejjednodušší to má ten, kdo neposkytuje nic za peníze. Ten to „vyhrál“. V opačném případě nejenže si každý musí spočítat, kolik, komu a kdy má co zaplatit, jaké bude mít náklady. Nebo kolik vůbec musí utržit jen na to, aby se mu ony náklady, na začátku zpravidla jeho životní úspory, vrátily. Ale hodí se vědět i to, že např. při využívání facebookové reklamy se stáváme identifikovanou osobou a s tím se pojí určité daňové povinnosti. Haúúúú.
O existenci a povinnosti daňového přiznání víme asi všichni, ale ne všichni si ho jsou schopni sami udělat. Tahle služba se nejčastěji svěřuje do rukou profesionálů, protože z finančními úřady není radno si zahrávat. Ale čím víc toho člověk ví sám, tím líp se mu orientuje a rozhoduje a plní závazky vůči našemu drahému (doslova) státu.
Podnikání
Chytrý, zajímavý a šikovně udělaný web může autorům generovat příjmy. Představa pasivního příjmu je omamně lákavá a v dnešní době nesmírně populární. Nestane se to samo, ale leckomu se to daří. Cestovatelské blogy jsou jedním z příkladů.
Kromě úspěšně zvládnutých předchozích disciplín chci zmínit ještě podnikání. Podnikání jako soubor postojů, dovedností a činností. Někdo na to má buňky, někdo se to víc musí naučit. Je třeba mít odvahu jít do neznáma a do rizika, nebát se kritiky, myslet o krok napřed, dívat se do všech stran, vzdělávat se, mít nápady, tvořit, mít hlavu v oblacích a zároveň stát nohama pevně na zemi. Umět si všechno „spočítat“ a pak se rozhodnout. Věřit sobě i umět delegovat. Vyznat se, zajímat se o trendy a vývoj odvětví nejen svého. Chytat příležitosti za pačesy a nevzdávat se, když se zrovna dílo nedaří.
Takhle by se dalo pokračovat dál. Je to celoživotní běh a já můžu s klidným svědomím prohlásit, že nic z toho, co jsem uvedla, neovládám levou zadní. Naopak, se vším se potýkám, ale učím se…
A jak se s tím vypořádat?
Každý máme slabiny jinde, takže univerzální návod zřejmě neexistuje, navíc já jsem zatím sama v procesu, tak nehodlám nikoho poučovat. Ale ráda se podělím o to, co mi pomáhá:
- Říká se „rozkrájet slona“ či „naporcovat mamuta“. Já mám zvířátka ráda, takže je nebudu krájet, ale souhlasím s principem, že i ty největší úkoly se dají rozdělit a pak se stejně dělají krok za krokem. Dům se staví postupně, ledaže bychom sledovali nějaký ultrazrychlený film, kde by to vypadalo, že vyrostl ze země. Každý den dělám tolik kroků, na kolik stačím. Makám, protože nechci ten dům stavět 50 let. Taky vím, že i jeden malý krok teď hned je lepší než neudělat vůbec nic.
- Učím se od těch úspěšnějších. Pořád. Nacházím v jejich příbězích i zkušenostech inspiraci a motivaci. Čtu jejich knihy a články, poslouchám rozhovory s nimi, sleduju jejich cestu. A když to jde, navštěvuju jejich přednášky a kurzy. Koukám kolem sebe a hltám. Přemýšlím, jak všechno aplikovat do svojí reality a praxe.
- Vyhledávám překážky ve své psychice a mentálním nastavení. Pracuju na jejich odstranění, abych si svými představami o světě a nefunkčními postoji neházela klacky pod nohy. Medituju, vizualizuju, kvantuju, roztáčím čakry, učím se, jak své žáby na prameni proměnit v krásné prince.
Jsou to jen tři body, ale vlastně s nimi trávím mnoho hodin denně. Hodně jsem je nakonec zobecnila, protože se do nich vejde všechno, co dělám, a nemusím o tom napsat knihu. To až jednou, až budu mít pocit, že už jedu v tom vlaku úspěšných bloggerů.
Jestli taky máte pocit, že byste ve svém oboru potřebovali ovládat devatero řemesel a že to podle toho vypadá, podělte se s námi v komentáři. A taky připište, co vám funguje, ať se navzájem inspirujeme…
