Do Madridu jsme si zaskočili jen na několikadenní výlet na začátku listopadu. Letenky stály polovic co do naší oblíbené Málagy, tak jsme si řekli, že bychom už konečně měli vidět i to hlavní město. Navíc jsem potřebovala víc zážitků z podzimního Španělska do cestovatelské kuchařky.
Je listopad ten správný čas?
Nenechali jsme se zmást tím, že jedeme na jih, a oblékli jsme se tak, jak jsme v listopadu zvyklí. Těsně před naší cestou tam totiž foukalo a pršelo jako u nás, teplota byla dokonce ještě o něco nižší. Připravili jsme se na všechno, ale měli jsme štěstí. První den vypadal opravdu listopadově, když se výhledy topily v mlze jako na blatech a chladný vlhký vzduch neodbytně zalézal pod bundu.
Ale už během prvního dne se začalo vyjasňovat a skoro celý zbytek pobytu zalévalo slunce naše jasné. Odpolední teploty se často vyšplhaly až na 20 °C. Říjen by byl možná trochu spolehlivější, ale i ten listopad se hodně vyvedl. Navíc tam určitě proudilo mnohem míň turistů než v sezóně…
9. 11. Madrid slavil den své patronky – Panenky Marie Almudenské. Tomu předcházely několikadenní oslavy, přípravy, kulturní akce a přímo v ten den okolí katedrály praskalo ve švech. To je každý rok. Shodou okolností se večer před tím konalo fotbalové utkání mezi Real Madrid a portugalským Braga. I když se o fotbal nezajímáme, neunikli jsme vzrušené atmosféře. V době našeho pobytu byl navíc v centru postřelen nějaký politik a celou dobu se každý večer konaly politické demonstrace. O tom všem o něco později. Tady chci říct, že i takové, pro nás celkem jalové datum jako začátek listopadu, má v Madridu značný potenciál.
Kam jít v Madridu
Do návštěvy Madridu jsem se původně moc nehrnula, protože jsem měla nejasný pocit, že ve srovnání s jinými evropskými metropolemi se tam vlastně žádné úplné terno nevyskytuje. Po naší návštěvě mám dvě zprávy: 1. No… trochu to tak je. 2. Pozor, Madrid je moc pěkné město s příjemnou atmosférou. Prošli jsme si několikrát celé centrum skrz naskrz a cítili jsme se tam fakt dobře. Určitě se tam ještě ráda podívám…
Všechny hlavní atrakce jsme hravě zvládli obejít za dva dny, a to jsme měli čas se všude ještě dostatečně pokochat. Až tam pojedeme příště, určitě si toho projdeme ještě víc. Kam tedy nejen turisté chodí v Madridu na rais?
Královský palác Palacio Real, který svou rozlohou prý překonává Buckinghamský palác, stojí hned naproti madridské katedrále Catedral de la Almudena. Do areálu paláce se dostanete jen se vstupenkou, ale i zvenku si uděláte slušný obrázek o téhle stavbičce. Katedrála rozhodně stojí za návštěvu, není tak monstrózní jako třeba ta v Seville a spojuje různé umělecké styly. Některá místa jsou vysloveně moderně vyzdobená, ale tak vkusně a citlivě, že byla radost se tam rozhlédnout. Za návštěvu se neplatí, resp. výzvu k daru ve výši 1 € jsme rádi vyslyšeli.
Odtud je to kousek na náměstí s mnoha atrakcemi Plaza de España. Mě zaujaly hlavně sochy slavného Dona Quijote a jeho věrného sluhy. A hned co by kamenem dohodil, leží egyptský chrám Templo de Depod. Ten byl kvůli výstavbě Asuánské přehrady rozebrán, přesunut do Madridu a tady znovu sestaven. Je to tedy vskutku unikát. Vstup je zdarma a před vchodem permanentní fronta. Zajímavé je to ale i zvenku a z přilehlého parku má člověk výhled na město.
Bulvár Gran Vía je skutečně velkolepý. Všechna ta kina a divadla s blikajícími reklamami, krásné budovy, ve kterých sídli obchodní domy a další instituce. Fakt to tam žije! Na konci téhle hlavní třídy se dostanete na náměstí Plaza de Cibeles, které lemují ohromující stavby a uprostřed krásná fontána. Bohužel přes náměstí vedou několikaproudé silnice, takže kvůli dopravnímu ruchu si uděláte pár fotek a koukáte zmizet někam do klidu.
Po cestě se ještě můžete stavit u monumentu Puerta de Alcalá. To je atraktivní neoklasicistní městská brána s 5 oblouky. I tady je hodně rušno, takže se tu asi dlouho nezdržíte. Naopak navazující park El (Buen) Retiro přímo vybízí k procházkám a lenošení. Oddechli jsme si tam od hlučného centra a pokochali se pohledem na Skleněný palác a jezírka. Kromě posezení u kolonády s jezdeckou sochou krále Alfonsa III. si tu návštěvníci pronajímají loďky a brouzdají po hladině oblíbeného jezírka.
Není zvykem chodit v rámci památek na nádraží, ale my jsme tak na základě průvodce učinili. Hlavní nádraží Atocha má totiž místo čekárny, resp. jako čekárnu botanickou zahradu. Takže se nechoulíte v neútulném prostoru, ale posedáváte mezi palmami a další tropickou zelení. Půlka haly byla sice zrovna uzavřená kvůli rekonstrukci, ale i tak jsme se mohli pokochat touhle atrakcí…
Od nádraží se příjemnou procházkou dostanete k Plaza Mayor, specifickému obdélníkovému náměstí lemovanému podloubími. Nevedou sem žádné ulice, náměstí je „uzavřené“, vejdete sem jen průchody v každém rohu náměstí. Často se tu konají akce nejrůznějšího druhu. Odsud je to jen pár kroků do tržnice San Miguel. Ta kdysi sloužila jako normální trh pro obyvatele, ale časem se změnila v moderní „food court“, což kdekdo kritizuje. Jenže jídlo tam prodávají tak krásně a lákavě naaranžované, že aspoň já se nemůžu zlobit. A nebudu jediná, protože je tam v podstatě pořád narváno.
Takhle bez mapy to není vidět, ale udělali jsme teď spolu něco jako kolečko. Ještě musím zmínit pár míst, která do toho okruhu úplně nezapadla. Uprostřed samého centra leží významné rozlehlé náměstí Puerta del Sol. Najdete tu například symbol města – medvěda u stromu planika, u kterého je nepřetržitě nával, protože se tam všichni musí vyfotit. Nebo značku nultého kilometru pro španělské silnice, na kterou si všichni nutně potřebují šlápnout. A přitom se vyfotit. Nebo radnici s hodinami, podle kterých ve Španělsku odměřují příchod Nového roku. Když máte v Madridu dost času, doporučuju zajet si k místní býčí aréně Plaza de Toros. Stavba v sobě nese prvky maurského slohu a působí monumentálně. Dá se zajít dovnitř na exkurzi.
Co chci tady určitě ještě zmínit, jsou krásné ulice a náměstí v centru města. Člověk jako já, kterého moc nebaví chodit po lese (strom-strom-strom a stejně musím pořád koukat pod nohy), si tady přijde na své. Fasády jsou krásně udržované a domy od sebe dost liší, takže vytvářejí nádherně pestrou galerii. Nemohla jsem se vynadívat! 😊
Co jsme (tentokrát) vynechali? V Madridu se nachází ohromné množství galerií a muzeí, takže milovníci umění tu zřejmě snadno stráví několik dní jen chozením po nich. Měli jsme to v plánu, kdyby počasí nepřálo procházkám venku, což nakonec nebyl ten případ. El Rastro je slavný bleší trh, který se koná o nedělích a svátcích, ale nám se to nehodilo do programu.
To není všechno
Pokračování článku, kde se víc zaměřuju na naše osobní zážitky a praktické zkušenosti, najdete v dalším článku (Ne)obyčejné zážitky z Madridu). O našem gastronomickém bádání ve městě pojednává článek Chuťové zážitky z Madridu, mrkněte na to, ale radši ne moc hladoví 🙂
