V Madridu se najíte snadno a výtečně. Ochutnáte tu speciality oblíbené ve Španělsku celkově i ty, které jsou typické hlavně pro Madrid. Připravila jsem si předem právě takový seznam jídel a na ně jsme se pak soustředili.
Jediným zádrhelem bylo, že mi moje zažívání nedovolilo ochutnat všechno, co jsem měla v plánu. Párkrát jsem ani nebyla schopná večeřet, oběd a odpolední „dortík“ mě tak odrovnaly, že už se do mě nic dalšího nevešlo. Co naplat, naštěstí i tak jsme toho zvládli dost 😀
Celostátní hity
Churros s horkou čokoládou
Smažení hadi z mouky nejčastěji namáčení v horké čokoládě. Nemají skoro žádnou chuť, takže se nabízí otázka, proč by tohle někdo vůbec jedl? Nevím, nicméně jejich popularita je naprosto neuvěřitelná. A v Madridu si je dáte doslova na každém rohu. Jsou mastňoučké, křehoučké a s tou horkou čokoládou, ještě navíc v chladném ránu, to má něco do sebe. Klidně si je můžete dát ve dvou napůl jen tak na ochutnání.
Jestli si na churros ze Španělska vzpomínáte a máte chuť si je udělat doma sami, stáhněte si minikuchařku s receptem.
Napoletana
Napoletany jsou placaté rolky s náplní z vanilkového krému nebo čokolády. Obě jdou velmi na odbyt. I když to není žádná exotika a něco podobného si koupíme i u nás, tak až budete v Madridu, ochutnejte – nebudete litovat.
Turrón
Turrón je směs oříšků, mandlí, arašídů s medem, karamelem, šlehaným bílkem, čokoládou. Kombinací je přibližně nekonečno. Buď bude mít podobu tureckého medu, nugátu nebo oříškovo-čokoládových tyčinek. Z původně vánoční záležitosti se stala celoroční laskomina. Útočí nejen na turisty ve specializovaných zářivých a nablýskaných obchodech, z nichž některé se chlubí víc než stoletou tradicí.
Jamón
Jamón znamená šunka a existuje v podobě dušené a sušené. Ten slavný a populární španělský jamón je právě ten sušený. A ještě se dělí na serrano a ibérico. Serrano je denním „chlebem“, ibérico spíš delikatesa. Všechno se ještě rozděluje na desítky kategorií a těžko se v tom vyznat. V Madridu jsme narazili na tolik prodejen jamónu, že si až říkám, kdo to všechno dokáže sníst. Některé se jmenují Museo de jamón, mají uvnitř i možnost posezení s nějakou lahůdkou, nejčastěji bagetou s jamónem.
To je taková zajímavost u španělské kuchyně, že když se něco jmenuje bageta s jamónem, tak dostanete bagetu, ze které na všechny strany čouhají kusy jamónu. Nic dalšího v ní není. Ne jako že v ní bude ještě máslo, sýr, rajče, salát, dresing. Když s jamónem, tak prostě s jamónem…
Gambas al ajillo
Krevety „vařené“ v oleji s česnekem. Často se podávají v terakotově zbarvené keramické misce, kde to všechno ještě bublá. Na tomhle jsem si pochutnala i já, přestože nejsem milovník mořských plodů. Dali jsme si to napůl, a i tak toho bylo fakt hodně. Kuba během pojídání upadl do jakéhosi blaženého transu a pořád opakoval: „Zdraví samo!“. Určitě doporučuju vyzkoušet. Něco podobného si dáváme v Málaze pod názvem gambas pil pil.
V Madridu můžete vyzkoušet další typická španělská jídla, například:
- patatas bravas – smažené brambory s pikantní salsou;
- pimientos de(l) Padrón – malé zelené smažené papričky;
- ensalada rusa – salát z brambor a někdy i tuňáka;
- pinchos morunos – malé špízy z kuřecího nebo vepřového masa marinované ve speciální orientální kořenicí směsi
- morcilla – něco jako opečená kolečka z jelita s výraznou chutí římského kmínu
- tortilla de patata(s) – bramborová omeleta
- tostadas de aceite y tomate – opečené pečivo s rajčatovým pyré a olivovým olejem, což se jí hlavně k snídani
Madrid
Ráda bych zmínila pár kousků, které jsme vyhodnotili jako „madridské“:
Bocadillo de calamares
Bageta se smaženými kalamáry. Kroužky kalamár smažené v těstíčku a hozené do housky. Jak jsem už popsala u jamónu, není v té housce nic jiného. Takže cítíte naprosto přesně, co jste si to vlastně dali. Vypadá to takhle hodně obyčejně, zároveň je to tak přímočarý systém, že je to až osvobozující.
Zpátky k housce s kalamáry. V Madridu jde tahle věc strašně na dračku. Například v centru okolo náměstí Plaza Mayor existuje mnoho barů, kde si to snadno pořídíte. Někde u okénka, někde u pultu s sebou, někde si k tomu můžete sednout. Ale od nějaké podvečerní hodiny dál si na to sezení budete muset počkat ve frontě. S sebou je to zpravidla rychlé, ale taky jak kde.
Corona de la almudena
Corona znamená koruna a je to kruhový dezert s dírou uprostřed. Podélně je rozkrojená a naplněná krémem, navrch ozdobená. Krém může být vanilkový nebo čokoládový, nebo půl na půl, nebo to taky může být šlehačka. Nahoře ji zdobí cukrová poleva, plátky mandlí s moučkovým cukrem, nebo ještě jiné polevy.
Má různé velikosti, od velkého narozeninového dortu (viz úvodní obrázek, z něj bohužel nejde poznat, že mají za pultem vyskládaných několik obřích) až po jednu porci. I ta je teda pořádná, ale člověk si ji aspoň může někde dát ke kafi. Je to opravdu lahůdka, v jedné kavárně jsme si dali dva druhy, abychom ochutnali, i když by nám krásně stačila jedna napůl…
Cocido madrileňo
Měli jsme „štěstí“, že už je chladná sezóna, takže se nabízelo cocido madrileño. Cocido je směs vařené zeleniny a různých mas a uzenin s cizrnou a vývarem. Taková hodně pestrá polévka, kde je míň tekutiny a hromada pevných složek. V letních vedrech by hrozilo, že se člověk uvaří, to se pak víc dělá chlazené gazpacho. Ale v tom chladnějším počasí nám to moc bodlo.
Dali jsme si jedno napůl, a byli jsme rádi, protože se to v jedné osobě snad ani nedalo sníst. Ve džbánu s naběračkou přišel vývar s nudlemi, na velkém mělkém talíři vedle sebe rozložených pár kousků zeleniny, hromada cizrny a několik druhů masa a uzenin. Každý jsme si nabírali do hlubokého talíře a postupně ujídali. Jednoduché jídlo, ale naprosto vynikající, moc jsme si pochutnali.
Zajímavé podniky
Ne že bych tu nějakým barům, kavárnám či restauracím chtěla vysloveně dělat reklamu. Tyhle tu uvádím proto, že nás něčím zaujaly…
1902 – kavárna z roku 1902. Hned po vstupu si u kasy objednáte a zaplatíte. Dostanete „tiket“, číšník vám nabídne, kam si můžete sednout, odebere si od vás tiket a pak vám donese vaši objednávku. Když si budete chtít dát něco dalšího, musíte zase ke kase u vchodu (někdy tam je dost dlouhá fronta), objednat si a zaplatit další tiket. Předpokládám, že si to každý pořádně promyslí předem a na případný nášup si zajde zase jinam.
Dali jsme si tu churros s horkou čokoládou a rozpečený croissant, který byl tak placatý, že vypadal jako lívanec. Ale moc jsme si pochutnali… 😊
Café Viena – má víc poboček, my byli ve dvou. Podnik s dlouhou historií, dokonce pořádají vlastní kurzy vaření. Pochutnali jsme si tam velmi. Zaujala mě jejich skvělá horká čokoláda, kterou jsme si pochopitelně dali k churros. A taky jsme tu vyzkoušeli onen typický dezert corona de la almudena.
Casa del abuelo – restaurace a bar, který doporučuje snad každý průvodce, přitom nemá až tak výtečné hodnocení. Sídlí v několika domech v bezprostředním sousedství, takže jsme se cítili přímo obklíčeni a ani nevěděli, do kterých dveří vstoupit. Každý z nich byl uvnitř vybaven jinak a působil jiným dojmem. Zašli jsme sem dvakrát, pokaždé k jinému „dědovi“ (abuelo znamená děda) a vyzkoušeli proslulé krevety gambas al ajillo, morcillu a cocido madrileňo. K tomu kalíšek slaďoučkého červeného vína vlastní výroby. Hodně jsme si pochutnali.
La Mallorquina – proslulá cukrárna, kde se (taky) stojí fronty. Salón s obsluhou v patře sice zel prázdnotou, za to dole se všichni svorně tísnili v kabátech na stojáka. Za dlouhým pultem už mají jednotlivé sladkosti připravené na talířcích. Takže člověk přijde, postaví se k pultu tam, kde najde místo. Přesně tam je taky obsloužen a tam konzumuje.
Mají tam proslulé rolky napoletany s vanilkovou a čokoládovou náplní, opravdu jsou vynikající. Zaujalo nás, jak tam všichni ochotně stojí v kabátech, moc pohodlné to totiž nebylo. A při tom skoro luxusní podnik. Nejdřív jsme dost tápali, jak to tam chodí a jak se dobereme obsloužení, ale když jsme pochopili systém, tak jsme se docela dobře bavili.
Mercado de San Miguel – tržnice v centru, která už neslouží pro nákup surovin na vaření, ale jako moderní „food court“. Díky tomu získala mnoho odpůrců, ale jelikož je tam pořád dost narváno, není co řešit. My jsme si ji jen prošli, protože najít tam místo, kde bychom si krásně naaranžované pochoutky v klidu vychutnali, se nám opakovaně nepovedlo. Ale za pohled to rozhodně stojí…
Nedá se nic dělat
V Madridu jsme se zkrátka najedli dobře. A hodně. Madrid se nám moc líbil jako město (článek zde), jako místo k příjemným procházkám, a taky místo ke kulinářskému objevování. A teď se jdu najíst, nějak mi při tom psaní vyhládlo. Vy mi zatím napište, na co španělského byste měli chuť…
