Znám dost lidí, kteří se do Barcelony rádi vracejí, a sama už teď taky patřím mezi ně. V tomhle článku popisuju naše osobní zážitky a dojmy. O městě a jeho turistických atrakcích bude jiný článek, stejně jako o našem gastronomickém zkoumání.
Do Barcelony jsme jeli v polovině února na 3 noci. Přiletěli jsme už na snídani, takže jsme měli prakticky celý příjezdový den k dispozici. Kvůli únavě (vstávali jsme ve 3.30 ráno) jsme sice vnímali trochu omezeně, ale stejně jsme toho stihli dost prozkoumat. Za celý pobyt jsme nicméně zdaleka nezvládli vidět všechno, co jsem chtěla. Důvodů, proč se tam chci zase vrátit, je ale mnohem víc.
V Barceloně jsem byla cca před 12 lety s kamarádkou, taky na 3 noci. Tehdy jsme jely jen tak pro radost, ani nevím, jak nás to napadlo. Nic jsme si předem nezjišťovaly, ani žádné hlavní atrakce, ani jsme neměli žádné ambice. Měly jsme v plánu procházet se po městě a kochat se. Nevěděly jsme, jestli jsme vůbec prošly všechno hlavní.
Do Sagrady Familie se tehdy ještě stály fronty na vstupenky, tak to jsme se neobtěžovaly (dneska se kupuje online předem). Musím říct, že se nám výlet velmi vydařil. Odjížděla jsem nadšená a s předsevzetím, že až do Barcelony pojedu příště, zajdu do té slavné Sagrady a svezu se lanovkou, která tam nad námi pořád svištěla.
Tentokrát jsem jela s Kubou a měla velké plány. Chtěla jsem vidět „všechny“ atrakce, udělat spoustu krásných fotek, posbírat materiál na články i videa na sítě. Jenže jsem hned ten druhý (zamračený) den zjistila, že vůbec nemáme šanci to stihnout. Fotky byly šedohnědé a dost nic moc. Dostala jsem se do stresu a přestala si to užívat. Ať jsem sebevíc počítala, jak to stihnout, nevycházelo mi to. Navíc jsem nechtěla lítat po městě jen pro pořádek, stejně by to nestačilo. Musela jsem se smířit s tím, že to prostě tentokrát všechno nevyjde, a doufat, že příště do dokončím.
Únor v Barceloně
Letošní zima skončila už někdy v polovině ledna, takže jsem celkem očekávala, že v Barceloně už přece bude krásně příjemné jaro. Bylo i nebylo. Řekla bych, že z našeho pobytu byl jeden den listopad, jeden den květen a dva dny příjemný duben. Sluníčko svítilo často, ale ne pořád.
Ten jeden den, kdy nebylo hezky, opravdu nebylo hezky. Samozřejmě si s tím člověk poradí, ale když chcete mít zářivé fotky a hodně toho stihnout, tak se to zrovna moc nehodí. Ten den, který nám vyšel, se naopak velmi vydařil. Seděli jsme u pláže, popíjeli sklenku cavy (severošpanělské šumivé víno) a kolem nás se proháněli bruslaři, běžci, ale i lidé jen tak na procházce. Byla sobota a nikdo si to nechtěl nechat ujít…
S čím je potřeba počítat, jsou ještě pořád poměrně krátké dny. K moři jsme se šli projít několikrát, ale jen po tmě nám to nestačilo. V létě by při tom ještě dlouho bylo světlo a další den bychom se mohli vrhnout na jiné atrakce. A tak to bylo se vším. Ne že by to člověk předem nevěděl, ale stejně doporučuju s tím víc počítat.
Nevím, jestli to byla náhoda nebo únorové pravidlo, ale z důvodu sucha nebyly v provozu žádné fontány. Souhlasím, že s vodou s má šetřit, zvlášť když je sucho, a že fontány holt nejsou priorita. Zároveň mě to mrzelo, protože by to musela být krása, kdyby všechny ty fontány, které jsme viděli, byly v provozu. Obzvlášť ta slavná Kouzelná.
Druhé, možná tradiční, únorové omezení bylo, že „ta“ lanovka, kterou jsem se tentokrát chtěla svézt, také nefungovala, pro změnu z důvodu údržby. No, někdy se to udělat musí, tak lepší v únoru, kdy sem jezdí míň lidí.
Únor je jinak právě praktický v tom, že není turistická sezóna. Musím říct, že lidí na mě bylo tak akorát, abychom si moc nepřekáželi. Žádné velké fronty a davy, ale stejně se to všude dost hemžilo. Na základě toho si představuju, že v sezóně to bude dost mazec. Příště bych zkusila konec března, kvůli počasí, délce dne, lanovce, i kvůli množství lidí, mohl by to být takový pěkný kompromis.
Katalánsko v. Španělsko
My to z naší rodné kotliny moc nevnímáme, ale v Barceloně mi to došlo. Být součástí něčeho a být něco je rozdíl… Katalánsko je součástí Španělska, ale není to vlastně Španělsko. Barcelona je hlavní město Katalánska a není to žádná „španělská vesnice“ 😀
Zřejmě mi k tomu uvědomění pomohla i předchozí návštěva Madridu, kde jsme byli pár měsíců před tím. Člověk se prostě neubrání srovnávání. Kdybych nevěděla, které z těchto měst je oficiální hlavní město země, tipla bych Barcelonu. Madrid má z pohledu návštěvníka navrch díky velkolepému královskému paláci, ale jinak je to příjemné, až útulné, byť velké město. Bylo nám tam fajn a užili jsme si to moc. Ale v Barceloně je jiný cvrkot, rozlehlejší centrum, širší třídy, všechno tam nějak víc frčí. Je tam větší provoz, v tom dobrém i horším slova smyslu. Moře je super bonus a Gaudího architektura z místa dělá naprosto unikátní záležitost.
Katalánština mi v psané podobě připomínala zároveň španělštinu, francouzštinu a italštinu. Většinou jsem odhadla, co nápisy říkají, ale musela jsem zapojit fantazii a znalosti všech jazyků, které mě napadly. Mluvené řeči jsem moc nerozuměla. Znělo mi to pro změnu jako kombinace španělštiny a portugalštiny. Na druhou stranu španělsky jsem se normálně dorozuměla, angličtina taky vůbec nebyl problém.
Procházky po městě
Miluju procházky po městech, ideálně historických u moře, ideálně když svítí sluníčko a zároveň nepanuje nesnesitelné vedro. Nejvíc jsem si užila starou čtvrť Barri Gòtic a pobřeží. V rámci možností jsme to tam pořádně prochodili v různých denních dobách a užili si atmosféru obou míst.
V pátek večer jsme přišli k bazilice Santa Maria del Pi. Možná jsme to spletli, ale pochopili jsme, že se zavírá v 18 hodin. Bylo už o něco později, ale kostel byl stále otevřený a lidé proudili dovnitř i ven. Nejistě jsme se vydali dovnitř a čekali, že se odněkud vynoří někdo, kdo nás vyžene. Nevynořil. Dokonce jsme se posadili a kochali pohledem na potemnělý interiér.
Na pódiu před oltářem stál klavír a před ním několik řad ohromných svící. Provaz zabraňoval vstupu. Najednou se odněkud ze „zákulisí“ vynořil jakýsi mladý muž v teplákovce a začal hrát jako bůh. Nádhernou hudbu, ani klasickou, ani filmovou, ani moderní. Netuším, co to bylo, ale poslouchali jsme se zatajeným dechem. Hledali jsme pak nějakou upoutávku na koncert, který se pravděpodobně měl konat v nejbližších dnech, ale bohužel jsme nic nenašli. Inu, Španělsko…
Zaujaly mě i obrovské krásné budovy a široké bulváry, to už jsem si z minula nepamatovala. Doprava sice produkovala dost rachotu a obchody mě nechávají chladnou, ale obdivovala jsem architekturu, byť jen jako laik. Nevěděla jsem, kam koukat dřív. Slavná La Rambla nás až tak neoslnila, ale jiné, třeba Passeig de Gràcia, Rambla de la Marina nebo Rambla de Catalunya se mi moc líbily.
Prošli jsme si krásný rozhlehlý park de la Ciutadella s rybníčky a jezírky (těm naštěstí období sucha fungování neohrozilo), skleníky. Vyfotila jsem se, stejně jako řada dalších turistů, s maketou mamuta, Natrefili jsme na velkou skupinu cvičících úderníků a na malé stany místních bezdomovců afrického původu. Na parky jsme v Barceloně zrovna moc nenarazili, tak tenhle byl moc příjemným zeleným zpestřením.
V ulicích hráli hudebníci na nejrůznější nástroje od harfy po housle, nejrůznější žánry, někteří fakt váleli. Na mnoha místech se konaly malé trhy lokálních výrobců marmelád, uzenin a pochoutek z oliv, jinde zase s ručně šitým oblečením, bižuterií a obrazy. Taky jsem si užívala pohledy do množství tapas barů a restaurací. Bylo do nich dobře vidět a každý měl svůj velmi osobitý charakter a jedinečnou atmosféru. Prošli jsme se i po kopci Montjuïc, hrad jsme sice z časových důvodů vynechali, ale vyhlídky na obě strany (moře – město) rozhodně stály za to. Dá se jít pěšky i autobusem. Nahoru i dolů, jak se komu chce.
Abychom ušetřili čas i nohy, využívali jsme metro i autobusy. Bydleli jsme sice dost v centru, ale stejně, kdybychom to chtěli všechno odchodit, dalo by nám to dost zabrat. O čase nehovoře. Tak jsme si to pěkně nakombinovali. Doporučuju. K dispozici je i samoobslužný pronájem jízdních kol, to sice není nic pro mě, ale rozhodně je to skvělý způsob přemísťování.
Tak zase příště
Ano, rozhodně bych do Barcelony jela hned zas. Asi to nebude hned zas, ale jednou přijde ten správný čas. Hlavně aby to bylo aspoň tak na týden, abychom dohnali to, co se nám tentokrát nepodařilo, a taky bych ráda přidala cestu na příměstský kopec s parkem Tibidabo a k horskému klášteru Montserrat. A výlet do Girony by taky určitě stál za to. Tak to nevím, jestli nám týden bude stačit 😀.
Každý na návštěvu určitého místa potřebuje jiný čas. Jak jste na tom vy? Kolik dní je podle vás ideální na výlet do Barcelony?
