Málaga je jedním z nejstarších měst na světě, po Seville druhým největším městem Andalusie a šestým v zemi. Patří k nejnavštěvovanějším místům Španělska, zřejmě kvůli snadné dostupnosti, příjemnému klimatu, mnohakilometrovým plážím na Costa del Sol, dobrému jídlu, klidné atmosféře a pohodě. Narodili se tu například Pablo Picasso, který tu má své muzeum v centru, nebo Antonio Banderas, který tu má nad míru povedenou promenádu podél pláže západním směrem od přístavu.
Historie města
Historie města je podobná historii dalších andaluských měst. O mnoha událostech jsme se i my učili v dějepise, jenže nám to bylo všechno tak vzdálené, že jsme to – tedy pravděpodobně většina z nás – nepozorovaně zapomněli. Když se to zestruční, je to trochu nuda, ale kdo se ponoří do detailů, najde mnoho vzrušujících zajímavostí. Tady základní body:
- Málagu založili v 8. století p. n. l. Féničané, na území už ale před tím sídlily starší národy.
- Následkem punských válek město roku 218 p. n. l. připadlo Římanům, za jejichž nadvlády došlo k velkému kulturnímu rozvoji. Žilo zde mnoho vzdělaných římských občanů podporujících umění a pomalu zaváděná latina se stala základem moderní španělštiny. Možná ale ještě z fénické doby pocházel recept na speciální místní fermentovanou rybí omáčku dováženou do Říma, kde ji považovali za luxusní zboží.
- Z germánských kmenů, které od 5. století n. l. na Pyrenejský poloostrov doráželi, to tu vyhráli Vizigóti. I když bývá zvykem na dobytých územích likvidovat kulturní dědictví, zde naopak Vizigóti přijali římskou kulturu a jazyk, udržovali instituce a respektovali zavedený právní kodex. I nadále nicméně probíhalo stěhování germánských národů a moc klidu se tu dlouhodobě neužilo.
- V polovině 6. století se Málaga dostala do rukou Byzantské říše a stala se jedním z nejdůležitějších měst její provincie Španělsko. Ne na dlouho. Už po cca 60 letech se vrátili Vizigóti a tentokrát zřejmě pod jiným vedením město v podstatě zničili.
- Na začátku 8. století na téměř celou tehdejší Hispánii útočila berberská armáda. Maurská nadvláda se „nepřihodila“ ze dne na den, ale za to trvala přes 700 let. A neznamená to, že by permanentně neprobíhal boj o moc nad různými regiony mezi různými emíry a chalífy, právě naopak. Z pudu sebezáchovy i touhy po moci, někdy násilím a někdy dobrovolně, docházelo k náboženským konverzím. Ne každý křesťan měl chuť padnout kvůli víře do otroctví, nebo být mučen nebo popraven.
- Město nicméně celkově prosperovalo, rozvíjela se kovovýroba a obchod s kůžemi, ozdobné vázy a terakotové dlaždice slavily úspěch po celém Středomoří. V Málaze se ve velkém stavěly lodě a přesunulo se sem centrum mezinárodního obchodu. Za vlády granadských Nasrů se v 15. století Málaga stala hlavním přístavem, ale to už se město postupně vracelo do rukou katolických králů. Bohužel samozřejmě po krutých bojích, masakrování a zotročování muslimské populace. Noví obyvatelé přicházeli zalidnit město z různých částí poloostrova. Zase se pro záchranu života nebo z touhy po moci konvertovalo, tentokrát opačným směrem.
- V 16. století se intenzivně rozšiřoval přístav a hojně se obchodovalo, hlavním vývozním artiklem bylo víno a rozinky. Šlechta skupovala pozemky a paláce, Habsburkové se snažili získat co nejvíce příjmů a rozmáhal se nešvar v podobě korupce. 17. století se neslo spíš ve znamení pomalého úpadku, za což mohly hlavně záplavy, zemětřesení, neúrody a odvody do válek. Masivně se investovalo do opevnění přístavu.
- Na začátku 18. století se konala válka o španělské dědictví, v rámci níž Britové získali cca 150 km vzdálený Gibraltar. Francouzi ho chtěli dobýt zpět v bitvě u Málagy, ale nepovedlo se a kontrola nad Gibraltarem zůstala v rukou Britů (zde článek o Gibraltaru). Další dekády přinesly městu rozkvět. Přístav i nadále expandoval a byl dostavěn akvadukt, který konečně vyřešil chronické problémy se zásobováním vodou.
- 19. století s sebou přineslo epidemii žluté horečky (jen v Málaze zabila přes 26 000 lidí), město bylo pustošeno dalšími válkami, vnitropolitickými konflikty a buržoazními revolucemi. Skončil obchod s Amerikou a vinnou révu v regionu zničila choroba. Přesto mezitím došlo k prudkému hospodářskému rozvoji a Málaga se stala jedním z hlavních průmyslových center země. Liberální buržoazie prosazovala svobodné obchodní podnikání a město získalo pověst největšího rebela.
- Hospodářská krize na přelomu 19. a 20 století, nízká míra vzdělanosti, rostoucí nezaměstnanost a klesající životní úroveň vytvořily podmínky pro následný tragický vývoj během občanské války (1936 – 39). Málaga se stala základnou španělského republikánského námořnictva. Po bitvě o Málagu v roce 1937 město kapitulovalo a podlehlo frankistickému režimu (to celé bylo doprovázeno tisíci obětí).
- V 60. letech 20. století dochází k prudkému rozvoji města díky turistickému boomu.
Historické památky
Historické památky jsme zvládli obejít poměrně rychle, nejznámější jsou pozůstatky amfiteátru Teatro Romano, pevnost Alcazaba, zbylé části hradu Gibralfaro a kadedrála.
Amfiteátr je dobře vidět z ulice a při prohlídce pevnosti, lze se ale vydat až k jádru. Vstup je zdarma a ze dvou stran. Jeden vchod je od pevnosti, tím jsme se dostali do horní části, jeden vchod je z opačné strany přes pavilon s vykopávkami a dalšími informacemi, tím jsme se dostali do spodnější části. Nákresy naznačují, jak asi divadlo mohlo vypadat v době svého využívání. Velmi zajímavé!
Pro Alcazabu a Gibralfaro se dá koupit vstupenka společná, která vyjde levněji. U vchodu je několik samoobslužných automatů a asistentka pro bezradné turisty, když jim něco nejde (to se totiž stává). Nebo pro případ, že si Španělé chtějí něco osobně ověřit a probrat (to se totiž taky stává).
Do pevnosti se jde pěkně do kopce, uvnitř na malých nádvoříčkách jsme si mohli představovat život za dob maurské nadvlády a také její přínosy (typické architektonické prvky, výzdoby, zavlažovací systémy, zahrady…). Nevím, jestli se tu najde denní nebo roční doba, kdy by se člověk vyhnul přívalu jiných návštěvníků, takže jsem si nemohla dostatečně vychutnat atmosféru, kterou toto kouzelné místo oplývá. I tak to stálo za to.
Na Gibralfaro (kopec a po něm pojmenovaný hrad) vede ještě strmější cesta, s tím pak ale souvisí ještě velkolepější výhled do okolí – na město, na moře, na kopce. Jak tohle okolí vypadalo tehdy, dávno před moderní zástavbou táhnoucí se do daleka, jsem si jen těžko představovala. Předpokládám, že to musela být absolutní nádhera, tedy pokud jste zrovna nepozorovali nepřátelská vojska na obzoru. Z hradu zbývají v podstatě už jen hlavní zdi, nicméně rozloha a členitost naznačuje, že se jednalo o pořádný „kus“.
Monumentální katedrálu, celým jménem Santa Iglesia Catedral Basílica de la Encarnación a zkráceně Catedral de Málaga, postavenou v 16. století na místě předchozí mešity, obklopuje zástavba. Nenašli jsme tedy místo, kde bychom si ji prohlédli z dostatečného odstupu (o nějaké pořádné fotce nemůže být ani řeč). Nicméně o to monumentálnější se jeví. A tím, jak stojíte blízko, musíte pořádně zaklonit hlavu, abyste viděli až nahoru, což samozřejmě zvyšuje pocit vlastní malosti.
Ani jsme si při tom nevšimli, že má jen jednu věž (kvůli čemuž se jí přezdívá Jednoramenná), na druhou věž prý nezbyly peníze, tak se nepostavila. Zato ta dokončená měří 87 metrů, čímž se pasovala na nejvyšší katedrálu v Andalusii. Hlavou se mi honily otázky typu, jestli je lepší mít jednu věž největší nebo dvě věže normální, a jestli ta nepostavená věž vůbec někomu upřímně chybí. Zvlášť když na katedrálu nemáte ten celkový pohled z většího odstupu, vždycky jsme totiž viděli jen část…
Další atrakce
Průvodci doporučují zajít na dvě turisticky nejvýznamnější náměstí – Plaza de la Constitución a Plaza de la Merced. Nejsou špatná a nepochybně patří k návštěvě centra, ale u šestého největšího města ve Španělsku jsem čekala víc. Při procházce centrem se jim v podstatě nelze vyhnout a je příjemné se na nich ocitnout, ale snad že nemají nějakou výraznější dominantu a jsou jen jiným druhem prostoru než okolní ulice, mě až tak neoslnila.
Zájemci o výtvarné umění, muzea a galerie zde najdou např. Muzeum Pabla Picassa, Centre Pompidou, Centro de Arte Contemporáneo Málaga a mnoho dalších. My jsme zatím navštívili jen Museo de Málaga a byl to ohromný zážitek, upřímně ho doporučuju: spousta nádherných maleb španělských mistrů, prastaré archeologické nálezy se zmapovanou historií oblasti od samotných Féničanů. Vstup pro občany EU je zdarma.
Zklamáním pro nás byla i moderní promenáda Muelle Uno, navzdory všem přilehlým lákadlům v podobě luxusních restaurací, různých obchodů a celkového mumraje. Na fotkách sice vypadá úžasně, jenže je bílá a Calima (saharský písek přenášený horkým vzduchem, viz článek Calima) jí dala pořádně zabrat, takže působí dost zašlým dojmem. Věřím, že milovníci barů, obchodů, moderní kultury a jejich atmosféry by se tu přesto mohli cítit jako ryba ve vodě, nejen proto, že promenáda leží hned vedle mořského břehu. Pozor, tenhle dojem jsme získali v dubnu 2022, krátce po intenzivním „zásahu“ Calimou. V září jsme sem opět zašli a řešili jsme, co je jinak. Teď totiž svítilo slunce, nebe i moře modře zářily (na jaře zrovna trochu pršelo) a tak nějak celkově tu teď bylo živěji a veseleji a mnohem víc se nám tu líbilo. Kuba tvrdil, že je „to“ omyté a bělejší, já si nebyla jistá, jestli by to vůbec šlo zařídit. Nakonec jsme na internetu našli článek, že tuhle 400 metrů dlouhou „pergolu“ skládající se z 265 žeber na sloupech vysokých 11 metrů v červnu skutečně vyčistili. Bylo po záhadě a ještě jsem si opravila názor. A získali jsme zajímavý poznatek vyvolávající různé otázky o tom, jak si tvoříme dojmy na základě jedné zkušenosti.
Zvenku jsme si obešli býčí arénu Plaza de Toros z roku 1876 a se zatajeným dechem si představovali, že tam se „to“ děje. To vzrušující dobrodružství, při kterém se umírá. Do objektu s průměrem přes 50 metrů a současnou kapacitou přes 9.000 diváků se dá dostat jen při vstupu na konající se akci. Zvenku se na arénu „lepí“ moderní vysoké budovy, což vytváří pikantní pohled z výšky. Například když funíte při výstupu na Gibralfaro, máte záminku se na chvilku zastavit a popadnout dech).
V centru se nachází i Mercado central – hlavní tržnice, která bzučí životem a praská ve švech, asi jako tradiční velká tržnice v jižních zemích. A jako taková stojí za návštěvu, pokud oceníte mraky stánků s rybami a mořskými plody, masem, uzeninami, polotovary pro typické pokrmy (např. krokety všech složení), naloženými specialitami, s čerstvým ovocem a zeleninou, pečivem, džusy, sladkostmi, kořením, sušenými ovocem a ořechy… Mnohem menší a klidnější tržnice jsou i v dalších částech města. Otvírací doba je všude zhruba 9:00 – 14:30, nicméně v jedné menší tržnici, kterou jsme navštívili krátce po deváté, měla většina stánků ještě zavřeno. Na rozdíl od poledne, kdy tam provoz vrcholil a všichni halasili, hlavně u ryb a mořských plodů, které naopak ani nedutaly.
Zeleň
Kdo má rád zeleň a vyhlídky, měl by určitě navštívit botanickou zahradu na severním okraji města. Můžete si zde vychutnat džungli s potůčky a vodopády, vyprahlou část s obrovskými exempláři nejrůznějších druhů kaktusů a sukulentů, palmové aleje, rybníčky s vodními rostlinami, výstavu o historii zahrady, altánek s jezírkem a vyhlídkou, zahradu smyslů, přehlídku nejrůznějších stromů z celého světa. Zahrada leží na svahu, takže jsme se neobešli bez stoupání a klesání a zase stoupání a klesání, což nám v tom vedru, které zrovna bylo, dalo docela zabrat. Ale odměna v podobě krásného výhledu na město a okolí nám to vynahradila.
Kromě hlavní botanické zahrady jsme si užili krás několika rozlehlých parků a zahrad se sochami, fontánami, jezírky i jezery s labutěmi a želvami, sportovními kouty. Když zrovna svítilo slunce a všechno kvetlo, nechtěla jsem si vůbec představovat, že bych odtud měla odjet. Pěkně upravené byly i pláže a promenády podél moře, např. ta již zmíněná promenáda Antonia Banderase (Paseo Marítimo Antonio Banderas). Ta si mě naprosto podmanila, i když větší publicitu má La Malagueta na opačné straně, za Muelle Uno.
Málaga je pro mě místo jako stvořené k užívání si života – palmy, restaurace, bary, pláže, parky, promenády, tržnice, hlavně ale klidné tempo a pohoda, tím vším město překypuje a my se tam rádi vracíme.
Pomocný zdroj: Wikipedia
