Španělština je i není španělská vesnice

Španělština Tarifas Granada

Španělštinu já osobně považuju za geniální jazyk – není zbytečně složitá, má sice dost pravidel, ale naprosto logických a jak se do nich člověk ponoří, všechno to dává smysl. A na rozdíl od tolika jiných jazyků (a že už jsem jich pár vyzkoušela), nenutí vás učit se nikdy nekončící procesí specifik, výjimek a výjimek z výjimek. Kromě toho, že to je jazyk ve světě velmi použitelný, je také vlídný a přátelský ke svým žákům, jeho studium můžu jen doporučit.

Španělština patří mezi románské jazyky a je jedním z nejrozšířenějších světových jazyků vůbec. Je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, používá se také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 500 miliónů a po čínštině je to druhý nejpočetnější rodný jazyk na světě. (čerpáno z Wikipedie)

Jeden andaluský učitel španělštiny ve svém výukovém videokanálu prohlásil (na rozdíl od informací, které jsem našla na internetu, pak se v tom má jeden vyznat), že Andalusie nemá vlastní nářečí, že má jen svůj vlastní způsob používání španělštiny. Podle mě dost svérázný způsob, protože když tam přijedete s menší znalostí, tak velmi rychle zjistíte, že ničemu nerozumíte. Což je docela velká nevýhoda tohoto jazyka, který jsem na začátku tak chválila. Sice se to postupně zlepší, ale stejně je to docela mazec.

Ať už tomu tedy říkáme přízvuk, nářečí nebo způsob používání, dobrá zpráva rozhodně je, že se jedná o španělštinu (což se nedá říct o všech částech Španělska). Své znalosti zde uplatníte a budou se vám moc hodit. Jako mně – rozuměli mé učebnicové verzi a mluvili se mnou ochotně, opačným směrem (tj. že bych já rozuměla jejich neučebnicové verzi) už to bylo mnohem horší. Místní výslovnost je ještě méně artikulovaná než jinde a mnoho souhlásek (hlavně sykavky) i slabik je spolknuto a kamsi mizí.

Při první návštěvě, i když mi místní říkali něco, co teoreticky znám, jsem musela hodně přemýšlet, než jsem to rozkódovala, slyšela jen nějaké zahuhňání. V restauraci jsem si mnohokrát jen představovala, co mi asi tak v této situaci mohou říkat, a jen podle toho jsem reagovala. Řidič jednoho dálkového autobusu nám (všem cestujícím hromadně) před cestou hlásil nějaké informace. Nevyluštili jsme ani jedno jediné slovo. Při nějakém autobusovém zádrhelu jsem se snažila od hlídače na nádraží zjistit základní informace. Nejen že jsem nic nerozuměla, ale ani bych nepoznala, že mluví španělsky… Nebo jsem už měla radost, že najednou někomu rozumím mnohem líp, ale pak jsem zjistila, že paní je z Argentiny a pán z Columbie = ne místní. Intenzivním studiem, cvičením a posloucháním ostatních se to nicméně dost zlepšilo.

Až na pár výjimek nikdo dobrovolně nepřecházel do angličtiny, ani když slyšeli moje omezené vyjadřování, ani když jsme chtěli menu v angličtině. Pořád zatvrzele mluvili španělsky a radši mi to zopakovali několikrát (španělsky 😊). V jedné restauraci se zahraniční pár ptal číšníka francouzsky, jestli mluví francouzsky, s omluvným úsměvem odpověděl španělsky (😊), že málo (poco). Na následnou otázku v angličtině, jestli mluví anglicky, opět se stejným úsměvem odpověděl stejně španělsky zase poco. Ani to „a little“ z něj nedostali. Viděla jsem povzdech na tváři hostů a moc dobře mu rozuměla – máknout musíte vy. Ale nakonec to vždycky klapne, i proto, že do toho „poco“ patří drink, beer, wine, a pak už se to vždycky nějak udělá.

Byla jsem vděčná, že provoz zvládáme španělsky, i když mě hnětlo, že nemůžu víc věcí lépe prozkoumat a porozumět jim víc do hloubky. Protože i když jsem se uměla zeptat, nerozuměla jsem vysvětlení. Navíc když tolik informací se předává ústně a nejsou uvedené v psané podobě (nebo v psané podobě nejsou nutně aktuální), tak to nás přece jen trochu omezovalo v rozletu. Ale tyhle věci souvisejí i s individuální náturou, někdo se domluví s kýmkoli kdekoli, někdo potřebuje mít diplom, aby se odvážil zeptat. Já bohužel patřím spíš do té druhé skupiny. A taky to chce cvik – jak říkám, každá další návštěva, zvlášť když člověk mezitím na sobě trochu zapracuje, je znát.

Nicméně to, že všude kolem sebe slyšíme skoro samou španělštinu, nás bavilo. Jen v turisticky nejvypjatějších místech, např. centrum Córdoby a Granady, jsme se setkali s cizinci různých národností. Občas jsme narazili i na češtinu, hlavně v Málaze a Almeríi.

Nějakou úplně základní znalost španělštiny rozhodně doporučuju, určitě se při pohybu po Andalusii hodí…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru