Do Santanderu jsme si neplánovaně zajeli při pobytu v sousedním Baskicku. Z Bilbaa je to totiž jen hodinu a půl autobusem. Kubu to tam táhlo a času jsme měli dost, tak jsme se nakonec rozhodli vyrazit na dvoudenní výlet.
Město leží na vnitřní straně hlubokého zálivu Bahía de Santader. Z jedné strany tedy vidíte protější hory (pro nás zahalené v oparu), o kus dál se už do nekonečna táhne Atlantický oceán. Město je samý kopec, takže funění vzhůru je odměněno neskutečnými výhledy.
Minutové video s pohledem na různé části Santanderu si pojďte prohlédnout na YouTube, najdete ho v tomhle odkazu, dala jsem dohromady své nejoblíbenější fotky.
Archeologické nálezy osídlení se datují už z dob před naším letopočtem. Místo mělo výhodnou pozici pro vybudování přístavu, který využívali i Římané. Zároveň muselo odolávat nájezdům ze severu. Za dobu své existence průběžně – a dost výrazně – měnilo svou podobu.
Město
Centrum a moře
Hlavní centrum se rozkládá blízko moře. My jsme si ho procházeli průběžně pořád dokola, je tam všechno pěkně pohromadě: katedrála, radnice s náměstím, pěší zóny s kavárnami, tržnice a další kostely i náměstí, muzea a centrum umění, přímořská promenáda. Když svítí sluníčko, nemá to chybu.
Historická radnice na Plaza de Ayuntamiento (ayuntamiento znamená radnice) září ve večerním osvětlení a vydlážděné náměstí před ní přímo vybízí k demonstracím a shromážděním vůbec. Hned o kousek dál se nachází gotická katedrála neboli Catedral de Santander. Postavili ji ve 12.—14. století na kopci tehdy obklopeném vodou, ale už v dobách Římanů přímo tady existovala osada strategického významu.
Zrovinka u moře stojí moderní centrum umění Centro Botín. Z boku mi připomínalo ležící velrybu na sloupech. Zvenku vedou na několika místech podél těla velryby schody, které jsou přes den volně přístupné i bez vstupenky dovnitř. Dá se po nich vyjít na terasu, ze které se otvírá zase jiný pohled na město i moře.
Přímo v těchto místech došlo roku 1941 k ohromnému požáru, který zdevastoval kus starého města, poškodil katedrálu a zničil domy a provozovny místních obyvatel. Označuje se jako požár andaluský, protože hořelo mezi ulicemi Cádiz a Sevilla (Cádiz a Sevilla jsou města v Andalusii na opačném konci Španělska). Po obvodě vyhořelé části vede naučná stezka. Požár významně ovlivnil další vzhled a organizaci města.
Poloostrůvek s parkem a královským letohrádkem La Magdalena
Nejvýchodnější část města tvoří poloostrůvek La Magdalena a určitě stojí za to se sem vypravit. Na začátku 20. století tu ve stejnojmenném paláci trávila královská rodina letní měsíce. Místní mírné klima je určité mnohem příjemnější než rozpálená nádvoří v Madridu. A ta panoramata! Letohrádek leží na kopci, takže do všech stran nabízí nádherné pohledy.
La Magdalena leží cca 2 km z centra. Dá se sem dojet autobusem nebo dojít pěšky. Nejdřív jsme šli po pobřeží, abychom si moře užili co nejvíc zblízka, pak jsme ale přešli výš, což nám poskytlo vyhlídky na pláže a moře, a nakonec i lepší cestu.
Park je otevřený celý den (večer se zavírá) a zdarma, my jsme ho obešli za necelou hodinu. Viděli jsme letohrádek, pokochali se výhledem na ostrůvek s majákem, spoustu stromů i hřiště plného dětí překypujících energií. Našli jsme jezírka pro lachtany, resp. když se „atrapa“ vyhřívající na sluníčku začala hýbat, měla jsem velkou radost z nečekaného zážitku.
Dalo by se tam strávit víc času, ale bylo už docela pozdě, tak jsme to nechtěli protahovat. Měli jsme i hlad, jenže v okolí stojí samé luxusní vily, není to taková ta čtvrť, kde jeden bar navazuje na druhý, takže jsme se autobusem vrátili do centra.
Barrio Pesquero
Rybářská čtvrť je z nějakého důvodu proslulá a směrovky k ní ukazovaly ze všech stran. Pochopila jsem, že se sem rybáři kdysi přestěhovali z jiné části víc v centru. Jedná se o maličkou oblast v blízkosti průmyslové části města, tvoří ji nízké a tak nějak ošuntělé domky, na vodě parkují rybářské loďky.
V sobotu kolem poledne to tu dost žilo, na náměstíčku obklopeném restauracemi nabízejícími mořské menu stálo pódium a hudebníci se činili. Počasí nám přálo a lidé postávali s drinky a smaženými kalamářovými hranolkami (rabas) venku. Nejvíc narváno bylo u pultů kvůli objednávkám, naopak u stolů v klidu jedlo jen pár lidí, jako například my. No, bylo teprve po 13. hodině, na pořádný oběd prostě ještě moc brzy…
Vyzkoušeli jsme tu tradiční ančovičky anchoas de Santoña a rybu merluza v zelené omáčce. Oboje místní speciality. Omáčka ale nebyla zdaleka tak zelená jako na internetu, tak nevíme, jestli to byla ta „pravá“.
Musím říct, že návštěvu téhle čtvrti bych si klidně odpustila. Sice to určitě patří k Santanderu, ale třeba La Magdalena mě uchvátila mnohem víc. Chtěli jsme se svézt autobusem, protože cesta taky nebyla nijak závratná, jenže jsme nemohli najít zastávku, všechny byly jen opačným směrem. Zpátky už jsme se svezli. Autobus sice přijel jindy, než bylo avizováno, ale mnohem dřív, tak to se nám hodilo…
Pár praktických tipů
Výškové rozdíly se místy dají překonat výtahy či venkovními eskalátory, jezdí zdarma. Nasčítá se to a někomu se to může hodit. Kousek nad katedrálou jsme našli dokonce kolejovou lanovku s kabinou velikosti výtahu,. Čudlíkem jsme si ji přivolali a vyvezli se pěkný kus nahoru do rezidenční čtvrti. Výhled na město a moře jsme měli naprosto parádní.
Na pohyb po městě můžete využít spoustu autobusů. Jednotlivé jízdenky stojí 1,3 € a kupují se přímo u řidiče (nastupuje se výhradně předními dveřmi). Na zastávce visí podrobné plány všech tras. Na Googlu, který běžně využíváme, jsme toho tentokrát moc nenašli a při hledání zastávky jednou hodně tápali.
V Santanderu se snadno dá vyjet na výlet lodí, možnosti jsou různé, turistické i běžná přeprava přes záliv. My jsme to bohužel nestihli, třeba se nám to povede příště. Osobně to podniknu radši než návštěvu proslulé rybářské čtvrti Barrio Pesquero (viz výše).
Bydleli jsme v hotelu přímo v centru, abychom neztráceli čas a energii přepravou. Náš hotel nabízel snídani za 18 € (pro 1 osobu!!!), což jsme nevyužili, a naopak jsme s chutí posnídali v jedné z mnoha kaváren v okolí, tak to jsem byla ráda, protože to jednak bylo autentičtější a jednak jsme ušetřili spoustu peněz.
Cantabrie není Baskicko
Cantabrii zatím skoro neznáme, Baskicko líp. Už po týdnu v Bilbau a Vitorii-Gasteiz (Baskicko) jsme zaznamenali značný rozdíl při příjezdu do Santanderu (Cantabrie). Jako bychom „přejeli“ do Španělska.
Na balkony si obyvatelé věší španělské vlajky, to by se v Baskicku zřejmě stát nemohlo. Zmizely i vlajky palestinské. V době naší návštěvy totiž probíhají masakry v Gaze a Baskicko hlasitě podporuje Palestinu. Všechny informace se v Santanderu uvádějí jenom španělsky, záchody vypadají hůř, kromě pintxos (alternativa k tapas) se nabízejí i klasické tapas. Pak už to byly spíš drobnosti, které neumím popsat, ale nějak jsem je vnímala.
Do Santanderu na výlet či dovolenou? Ano!
Návštěvu Santanderu určitě doporučuju. Najdete tu historii a umění, moře a pláže, úžasné výhledy. Krajina kolem je nádherná – zelené kopce, lesy, pastviny, hluboká údolí a výhledy na moře. Doufám, že se sem ještě někdy podívám, ideálně na dýl, s časem na prozkoumání města i okolí víc do hloubky.
Pomocný zdroj: WIkipedia
