Do Barcelony jsem jela s dlouhým seznamem místních specialit, které jsem měla v plánu ochutnat. Vlastně se to ani nedalo stihnout za těch několik dní, které jsme tam strávili. Ale zase jsme na to byli dva, takže rozhodně mám teď o čem psát.
Celkové dojmy
V centru Barcelony nás zaujaly rozlehlé moderní tapas bary, táhly se od vchodu z širokých bulvárů až hluboko do útrob ohromných domů. Každý měl jiný ráz, charakter, jinou atmosféru, všechny zářily svou osobností. Zatímco v Madridu jsme na každém rohu nacházeli kavárny s churros, prodejny jamónu a turrónu, tady to byly hlavně tapas bary a kavárny-pekárny.
Nerada dělám závěry, zvlášť když z nich někdo vyjde hůř, ale mám podezření, že jsme zaznamenali jeden výrazný rozdíl mezi „severem“ a „jihem“. Na jihu v Andalusii jsem se naučila bez zábran mávat na obsluhu v baru/restauraci, když jsme něco chtěli. Trochu jsme si zvykli na to, že celá konzumace se dost protáhne i proto, že prostě dlouho čekáme. Někde je zamávání standardní způsob, jak upozornit na svou přítomnost a potřeby, číšník pak ani nechodí jinam, než kde se mává. Někdy si z toho děláme srandu, někdy na to nemám trpělivost.
V Barceloně se nám to nikde nestalo, všechno odsýpalo. Prostě normálka, jak jsme zvyklí od nás. Na druhou stranu nutno dodat, že na různých místech Andalusie už jsme strávili měsíce, kdežto v Barceloně dny. Tak nevím, jestli je to úplně spravedlivý závěr. Jestli máte někdo konkrétní zkušenosti, budu ráda, když se o ně podělíte v komentáři.
Zaujalo nás velké množství asijských a italských restaurací, a potěšila nás spousta veganských a vegetariánských možností. Naopak jsme hůř hledali tradiční menú del día, když jsme nechtěli do nejturističtějších zón, a to jsme právě nechtěli. Menú del día jsme ale jednou vyzkoušeli, bylo o něco dražší a menší a chutnalo nám. Tím, že toho bylo míň, jsme to i zvládli. Jinak máme s menú del día trochu problém, jak píšu v článku Menú del día – jak funguje a proč si ho už nedáme.
Poprvé jsem tu v jednom baru vyzkoušela instantní ubrousky. Byl to takový malinkatý váleček, paní číšnice přišla, zalila ho teplou vodou a on nabobtnal a dal se krásně rozložit a používat jako teplý vlhký ubrousek. Velmi efektní 😀
Vyzkoušejte místní speciality
Opět jsem se přesvědčila o tom, že prezentovat ostatním, jak to někde „je“, když máte jen jednu zkušenost, je velmi ošemetné. Můžete zrovna narazit na výjimku, ze které uděláte typickou záležitost. My jsme tu většinu věcí ochutnali jen jednou, takže se tomu bohužel sama nevyhnu, ale něco vyšlo i na dvakrát, tak aspoň něco, i to pro nás bylo dost obohacující…
Tapas
Patatas bravas
Patatas bravas jsem už ochutnala leckde jinde. Vesměs všude to bylo stejné: smažené kostky brambor zalité hnědočervenou pikantní omáčkou. Fajn, ale za chvíli se to omrzí snad všem kromě Španělů. Ale pozor, v Barceloně tohle jídlo dostalo úplně jiný rozměr: krásné a lahodné brambory ve slupce rozkrájené na dlouhé měsíčky, zalité pikantní hnědočervenou salsou a přes to ještě salsou bílou česnekovou.
Bylo to naprosto vynikající. Nejdřív jsme si mysleli, že to je asi specialita toho jednoho baru, ale když jsme si je dali úplně jinde a zase byly stejně výborné, nabyli jsme dojmu, že barcelonská verze prostě určitě stojí za vyzkoušení.
Calçots (con mojo) a escalivada
Jarní cibulky calçots, které jsou tradičně na povrchu opečené dočerna a uvnitř jemně vláčné, se podávají se speciální salsou. Tady jsme se opakovaně setkali s variantou smažení v těstíčku tempura. I když bych ráda ochutnala původní recepturu, ta smažená mi moc chutnala. Escalivada jsou proužky pečené zeleniny zalité olejem a šťávou z pečení. Zpravidla se jedná o kombinaci lilku, paprik, cibule, popř. dalších druhů zeleniny. Oboje je dobrůtka, vyzkoušejte.
Bomba a botifarra
Bomba a botifarra jsou příjemné alternativy k našim šťouchaným bramborám, mletému masu, česnekovému dipu a bílé klobáse. Náplň z mletého masa se zabalí do hmoty ze šťouchaných brambor, vytvaruje do koule, osmaží a zalije česnekovou salsou. To se jmenuje bomba. Botifarra je druh bílé klobásy, kterou dostanete grilovanou, servírovanou různě, např. stočenou do šneka nebo v rozpečené housce. Nebojte se vyzkoušet.
Pečivo s rajčetem je trochu „chyták“
Pa amb tomaquet je (katalánsky) pan con tomate (španělsky), což v češtině oboje znamená chleba s rajčetem. Stejný název ale skrývá úplně jiné zážitky. V češtině si pod pojmem chleba s rajčetem představím klasický krajíc namazaný máslem a na něm plátky rajčete. Možná posolený, to nevím. Z Andalusie na jihu Španělska jsme zvyklí na pan con tomate, což je pečivo (nejčastěji nějaký typ bagety), rozkrojené a opečené, ke kterému dostanete olivový olej, sůl a misku rozmixovaných rajčat. Někde si to namažete sami, někde už to dostanete hotové. Je to vynikající.
Barcelonský pa amb tomaquet, který je typickou „přílohou“ k tapas či teplému jídlu, je rozpečené pečivo, které se otřelo o rajče a olej. Je to o něco povýšené suché pečivo, resp. právě aby nebylo úplně suché. Kdo je zvyklý na andaluskou variantu, bude možná jako já zklamaný (tohle že je ten slavný pa amb tomaquet?).
Takže… Klidně vyzkoušejte, k ochutnávání Barcelony to určitě patří, akorát nemějte příliš vysoká očekávání…
Ryby a mořské plody
Vynechat v přímořské Barceloně ryby a mořské plody by byla věčná škoda. Ryby dostanete v nejrůznějších podobách, např. grilovanou doradu (celá malá ryba s hlavou a ocasem) nebo smažené fish and chips z tresky. Stačí si vybrat, na co máte právě chuť. Náš seznam byl dlouhý a některé položky jsme v jídelních lístcích nenašli, přesto tu pro vás mám tři vyzkoušené tipy…
Arroz negro a fideuà
Arroz negro znamená v překladu černá rýže a je to opravdu černočerné jídlo. Rýže je obarvená sepiovým barvivem, které je tak intenzivní, že začerní celou směs. V rýži jsou různé mořské plody a jelikož se to připravuje společně, všechno to nasákne chutí a vůní mořských plodů. Když je máte rádi, tak směle vyzkoušejte. Pokud jako já nepatříte mezi fanoušky, tak to zvažte. Mně stačilo ochutnat a měla jsem jasno, že víc nebudu.
Fideuà je kombinace specifických nudlí (podle nich se jídlo nazývá) a mořských plodů. Nudličky jsou tenké a krátké, takže to pak celé připomíná směs rýže s mořskými plody, popř. paellu de mariscos, ale samozřejmě chuť nudliček se od rýže liší. Jednu fideuà jsem vyzkoušela a nebylo to špatné, pro mě hlavně i proto, že chuť mořských plodů tam nebyla tak intenzivní jako v arroz negro.
Suquet de peix
Něco mezi polévkou a hustou dušenou směsí. Složení co rybářova chajda dala. Čili směs ryb a mořských plodů se zeleninou, to celé v sosu. Měla jsem ji v hledáčku, ale podařilo se nám ji ulovit jen v jedné restauraci. Kuba na ni naštěstí měl chuť, takže jsme ji společně vyzkoušeli a bylo to opravdu výborné.
U nás toto dělat nejspíš nebudeme, je fajn si to dát tam, kde mají permanentní přísun čerstvých mořských ryb a potvor. Tohle jídlo doporučuju v chladnějším období, kdy příjemně prohřeje. My jsme si ho dali k jednomu únorovému obědu hned u moře, venku na sluníčku, zrovna to šlo takto absolvovat.
Sladká tečka
Crema catalana
I u nás dobře známý vanilkový krém/puding s opálenou krustou navrchu. A zrovna tady se velmi osvědčilo si dát dezert na dvou různých místech…
Ten první, i když byl dobrý, měl tu horní krustu trochu víc ožehlou, takže chutnala velmi lehce spáleně. Bylo to tak na hraně, ještě ok, ale už to bylo trochu cítit. Brala jsem to tak, že takhle je to normální. Trochu mě to překvapilo. Když jsme si to dali později na jiném místě, krusta byla jen křupavá a zkaramelizovaná, ale nic spáleného široko daleko nebylo.
Na víc pokusů jsme neměli kapacitu. Buď je běžné oboje, nebo jen jedno, ale které, kdo ví? 😀 Máte víc zkušeností s autentickým crema catalana? Prosím dejte mi vědět do komentáře nebo e-mailem, ráda se poučím.
Miel y mató / Mel i mató
Miel je španělsky (mel katalánsky) med a mató je typ čerstvého sýra. Mně to připadalo jakoby slisovaný cottage sýr do válečku. Váleček zalitý medem a ozdobený vlašskými ořechy. Nebylo to moc sladké ani těžké, takže jsme to uvítali jako ideální tečku aneb završení konzumace několika experimentálních tapas.
K pití
Sangría
Kromě všeho, co standardně očekáváme od baru v Evropě, tu chci vyzdvihnout pár nápojů. Ano, i v Barceloně si dejte slavný vinně-ovocný nápoj sangría. My jsme si ho tu dali jen jednou, byli jsme unavení a nevěděli, co vybrat k pití, tak jsme poprosili pana číšníka, aby nám poradil. Doporučil nám sangríu, což nebyl sice originální nápad, ale za to evidentně velmi osvědčený, a nakonec nám padla velmi vhod.
Vermut
Vermut je fortifikované víno původně z Itálie, nicméně ve Španělsku se vyrábí a konzumuje s velkou oblibou. Červený byl lehce nahořklý a víc mi připomínal víno, bílý byl sladší a voňavější. Není to nutně specialita Barcelony, ale dá se tady velmi snadno ochutnat kvalitní materiál.
Cava
Zato cava je opravdu místní záležitost. Jedná se o šumivé bílé či růžové víno. Nemám nějak vycvičené chuťové buňky, abych poznala, čím je specifické a proč ho ochutnat. Je prostě lehké a osvěžující, a když si dáte skleničku při procházce podél moře, tak to nemá chybu.
Oblíbené podniky
Počítám, že v Barceloně bude restaurací a barů na tisíce, takže po několika dnech nebudu dělat žádné žebříčky. Navštívili jsme různá místa a tady je pár z nich, které mám chuť podpořit a vypíchnout, protože jsme se tam měli dobře.
Sagas – útulný tapas bar na malém náměstí v blízkosti nádraží Estació de França. Autentická atmosféra, malinké stolečky a přátelský personál nás nalákaly k posezení. Navíc jsme tu měli možnost ochutnat několik položek z mého seznamu, všechno bylo výborné. Neprohloupíte, když sem zavítáte.
Sagradas tapas – rušný tapas bar blízko baziliky Sagrada Familia v ulici Gaudí. Když jsem viděla, kolik typických jídel tam můžeme vyzkoušet, nevadilo mi vystát si frontu na volný stolek. Uvnitř byl šrumec, přesto jsme si mohli v klidu vychutnat dost místních specialit. Navíc nám to všechno moc chutnalo, takže vzhůru na tapas!
Granja Dulcinea – rodinná kavárna-cukrárna s dlouhou historií v zapadlé uličce Carrer Petritxol na starém městě nás okouzlila jednoho chladného deštivého odpoledne. Nějak jsem z toho nečasu (a hlavně šedivých fotek) neměla nejlepší náladu, ale tady jsem si ji dost spravila. Ochutnali jsme horkou čokoládu s kopcem šlehačky a měkké cukrářské piškoty. Klidně bych vyzkoušela i další produkty, ale to zase až příště…
Vegetalia Born – vegetariánská restaurace v blízkosti baziliky Santa Maria del Mar nás potěšila zdravou a při tom lahodnou večeří. Dali jsme si výběr předkrmů a bylinkový čaj (byl to ten chladný den a na víno jsem neměla chuť, resp. svařák neměli) a přišlo nám to fakt vhod. Určitě můžu doporučit.
Taller de tapas – jeden z těch zmíněných ohromných moderních vibrujících tapas barů, o kterých se zmiňuju na začátku. Tenhle se nachází na třídě Rambla de Catalunya. Nevím, jestli je lepší než ostatní, věřím, že celková úroveň tu bude vysoká, my jsme náhodou zašli zrovna sem a byli jsme spokojení. S obsluhou i s jídlem, bylo to už na konci pobytu a pomalu na nás začala dopadat únava z toho běhání a frmolu, tak tady jsme to příjemně zakončili.
Bylo toho víc
Ano, hlavně těch chuťových zážitků bylo mnohem víc, jenže nechci z článku dělat někonečný seznam. K snídani doporučuju jakoukoli kavárnu-pekárnu, která se vám bude líbit. Všude jsme našli velký výběr známých i nových sladkýchai slaných možností. Káva s mlékem odpovídá spíš českému cappuccinu s cenou jako české espresso.
A jeden malý „trik“ na závěr: náplň bikini tu znamená kombinaci šunka-sýr. Najdete ji v croissantu, sendviči, toustu, prostě všude, kam se hodí šunka se sýrem. Jednoduché a neuděláte s tím chybu…
Vyzkoušejte
Jestli vás zajímá španělská kuchyně jako taková, chcete se o ní dovědět víc a třeba si i něco připravit sami doma (třeba tu zmíněnou escalivadu), vyzkoušejte online balíček Španělsko na vašem talíři: JARO.
