Při návštěvě Murcie jsme samozřejmě museli prozkoumat i regionální gastronomii. Něco jsme vyzkoušeli v samotném městě, na další speciality jsme se zaměřili i ve městech San Pedro del Pinatar a Cartagena. Moc jsme si to užili.
Speciality Murcie
Marinera, marinero, matrimonio, bicicleta
Neváhám prohlásit, že naprosto nejkonzumovanější tapou v Murcii je marinera. Dáte si ji snad úplně všude. My jsme to taky párkrát udělali, ale jsme žabaři, málokdo okolo nás kdy zůstal u jedné. Jenže my jsme toho chtěli ochutnat víc, tak jsme se museli šetřit.
Marinera neboli námořnice je podlouhlá oválná slaná sušenka s úzkým otvorem uvnitř, jakoby tlustá tyčka spojená do kruhu a stlačená do oválu. Na ní je „kydnutá“ velká vrstva salátu typu ensalada rusa (zjednodušeně řečeno majonézový bramborový) tak, aby se sušenka za jeden konec mohla držet a z druhé strany ukusovat. Hutnost a konzistence salátu umožní, že nepropadne otvorem v sušence.
Na salátu se pak krásně vyjímá položená ančovička. Prý se to má jíst na 3 sousta, někdy tam dokonce udělají zářezy, aby si to člověk líp rozložil. Já na to nemám dost velkou pusu, ani jsem neměla zájem to do sebe tak tlačit, takže jsem to někdy jedla i na 8 soust, ale to mi nevadilo.
Marinera má několik alternativ: marinero (námořník), matrimonio (sňatek) a bicicleta (jízdní kolo). Marinero má na sobě pro změnu rybičku kyselou, matrimonio tvoří obě rybičky (normální a kyselá) spojené párátkem. A kdo naopak nechce rybičku žádnou, tak si dá bicicleta, tj. jen sušenku se salátem. Tuhle poslední variantu jsme jedinou nevyzkoušeli.
Chutnalo nám to, i když salátu bylo většinou až příliš. Trochu jsem se divila, jak to do místních strávníků padá, mně by jednak bylo těžko, jednak by mě to až tak nebavilo. Moc by mě zajímalo, kolik tisíc se jich tu denně sní…
Pastel de carne a pastel de Cierva
Oba pastely neboli těsto s náplní v sobě mají směs z masa, hlavně mletého. Pastel de carne je zřejmě rozšířený do všech stran, jednak kvůli chuti a jednak se snadno vezme s sebou na cestu. Chutná hodně slaně, mastně a masově, a vlastně to dost přesně odpovídá představě o masovém koláči.
Pastel de Cierva se liší v tom, že těsto má jednak jinou konzistenci, spíš drobkovitou než lístkovitou, a hlavně má sladkou chuť. Šla jsem do toho trochu s obavami. Nejdřív jsem se prokousávala větším množstvím těsta bez náplně, takže jsem jedla sladkou buchtu, to bylo v pohodě. Pak jsem se propracovala k náplni a tam jsem se trochu zasekla. Jsem ráda za zkušenost, ale jednou mi to stačilo.
Paparajotes
Vynikající sladkost! Citroníkové listy se namočí do těstíčka a pak se osmaží. Jí se jenom to těstíčko, listy zbydou. Recepty se samozřejmě liší, my jsme ochutnali jeden vzorek v cukrárně a byli jsme nadšení z příjemně citrónové příchutě, trochu mi to připomínalo lehounké lívance.
Paparajotes patří mezi typické speciality města Murcia, takže jsme je vyhlíželi v restauracích jako dezert, ale nikdy jsme nebyli zrovna tam, kde by je servírovali. Až poslední den těsně před odjezdem, a to už jsme zase nestihli. Takže jsme se honem na poslední chvíli spokojili s variantou v sáčku na lavičce, ale vůbec jsme nelitovali, byla to fakt lahůdka.
Arroz de caldero v San Pedro del Pinatar
Rýže vařená v kotlíku s rybím vývarem, podává se s kusem ryby a česnekovou salsou. Je to kašovité a vzhledově ne moc atraktivní, ale kdo má rád rybí chuť, bude nadšený. Já měla trochu obavy, aby to nebylo rybí až moc, jenže to nešlo objednat jen pro jednu osobu. U těchhle rýžových jídel se to tak běžně dělá, že jdou objednat minimálně pro 2 osoby. Tak jsme si to holt dali pro 2 osoby. Na naši kapacitu to bylo tak pro osoby 3, ale vypořádali jsme se s tím, a ještě jsme si pochutnali. Určitě doporučuju vyzkoušet.
Zašli jsme si do vyhlášené restaurace El Rubio 360 u moře. Nabízejí různé druhy rýže a ryb, resp. všech možných mořských živočichů. Například rýže s humrem šla dost na dračku. Před odchodem jsem chvíli pozorovala velké akvárium, kde čekali všichni možní mořští adepti na to, až se ocitnou někomu na talíři.
Café asiático v Cartageně
Asijskou kávu bychom asi nehledali v jihovýchodním Španělsku, ale právě ve městě Cartagena je proslulým kávovým nápojem, který si tu jde dát snad úplně všude. Má několik vrstev: Likér 43, brandy, kondenzované mléko, espresso a mléčnou pěnu. Někdy může být posypané skořicí a ozdobené zrnkem kávy. Rozhodně řádně prohřeje a osladí život.
Připravuje se a podává ve speciálních skleničkách, které jsou tvarované tak, aby rovnou naznačovaly vrstvy, takže se nemusí nic měřit. Viděli jsme je prodávat i jako suvenýr, ale odolali jsme, protože mi bylo hned jasné, že si to doma dělat opravdu nebudeme. V Cartageně si to ale moc ráda dám kdykoli znovu.
Na hlavní třídě na café asiático lákají turistické vývařovny, ale vyzkoušeli jsme ho i v místech, kde ho vůbec neinzerovali, třeba v nádražní kavárně pochybné úrovně. I tam mělo říz a stálo míň než české espresso.
Další speciality murcijského regionu, které jsme ochutnali
Michirones: hutná směs z obrovských fazolí, kousků tučného vepřového masa a klobásy. Hodně slané a mastné, nicméně dost dobré, to i já musím uznat. Pro chladnější večer (ne moc pozdní) ideální tapa, tj. malé množství. Nedali nám k tomu žádný chleba, až když jsme si řekli, takže jestli to normálně jedí samotné, tak smekám, mně by to zabilo.
Caballitos: krevety smažené v těstíčku, výsledným tvarem připomínají mořského koníka, odtud zřejmě název caballito. Někde dělají v určitém minimálním množství (např. 4 ks), takže kdo chce jenom ochutnat, musí se s někým domluvit. Kdo má rád smažené a krevety, bude nadšený.
Magra con tomate: kousky libového vepřového s omáčkou z rajčat. Existuje ve spoustě variantách a předpokládám, že to bude vždycky dobré, jedná se o příjemný pokrm a sázku na jistotu.
Zarangollo: něco jako míchanice z cukety a vajec, přesně podle toho to i vypadá a chutná. Mně to přišlo vhod a ráda jsem to ochutnala, nicméně uznávám, že jsou i zajímavější jídla.
Španělská klasika je všude
I v Mucii došlo na obligátní krokety, patatas bravas, gazpacho, tortillu de patata, arroz con leche a mnoho dalších tradičních jídel oblíbených po celém Španělsku. Po něčem nám bylo opět dost těžko, ale s tím už na cestách počítáme. Takže jsme to občas proložili salátem Caesar, ten nás baví i proto, že je pokaždé jiný, někdy bych ani neřekla, že se jedná o stejné jídlo.
Zajímá vás Španělsko a španělská kuchyně?
O našich zkušenostech si přečtěte na blogu andalunica.com. Nebo se rovnou přihlaste k odběru pravidelného zpravodaje se zajímavostmi k pobavení i poučení, posílám ho cca jednou za měsíc. Stačí tady vyplnit e-mailovou adresu a pak odkliknout souhlas v potvrzovacím e-mailu.