Než jsem jela poprvé do Valencie, pročetla, prohlédla i prolétla jsem dost článků a videí o městě a místní gastronomii na různých blozích a vlozích. Ze všeho mi vyšlo, že Valencie je super město. Zelené, vzdušné, klidné, příjemné, hezké. Takže jsem samozřejmě byla hodně zvědavá, jaká bude realita.
Musím uznat, že Valencie opravdu má něco do sebe. Když se chcete vykoupat, doj(e)dete si na pláž. Když chcete památky, najdete je v historickém centru. Koho zajímá unikátní novodobá architektura, bude nadšený ze Ciutat de les Arts i les Ciències.
Všude je spousta zeleně, cyklostezek, restaurací, obchodů, autobusy i metro. Přímé lety z Prahy. Dokonce i španělština je na prvním místě před valencijštinou (po návštěvě Barcelony, kde „vítězí“ katalánština, jsem měla trochu obavy) a angličtina není vůbec žádný problém. Suma sumárum, co víc si přát?
Vlastně bych ještě měla zmínit jídlo, které mě tady potěšilo tím, že mi ani po týdnu stravování po restauracích a kavárnách nebylo těžko. Zpravidla musím hodně brzy zapojovat vlastní kuchyni a hlavně odlehčující saláty. O jídle ale bude samostatný článek, takže zpátky k městu.
Všechny články i videa vás budou posílat na podobná místa, je to logické a ani já se tomu nemůžu vyhnout. Proto zahrnuju i subjektivní dojmy, ať dostanete aspoň něco navíc. Pojďme na to.
Jardins del Túria
Park Túria je taková zelená nudle, která se vine středem města. Bývalé koryto řeky, která tu při povodních pravidelně působila velké škody, až jednou roku 1957 přetekl kromě koryta i pohár trpělivosti a vedení města řeklo dost. Výsledkem bylo odklonění toku řeky a vybudování parku dlouhého přes 9 km.
Ano, park Túria je atrakce. Spousta zeleně, jezírek, cyklostezek i chodníčků pro chodce a běžce. Na jednom konci sídlí zoologická zahrada s názvem Bioparc, z druhé strany ho pak uzavírá Ciutat de les Arts i les Ciències. My jsme to z ubytování měli blízko do místa, kde se krásně tyčí koncertní budova Palau de la Música a hned o kousek dál se nachází dětský ráj Parc de Gulliver – ležící „loutka“ Gullivera. Měří asi 70 metrů a je plná klouzaček a prolézaček. Až jsem to těm dětem záviděla.
Původně jsem si chtěla projít celý park najednou, ale to mi nevyšlo. Nicméně to vůbec nevadilo, nakonec jsem ho viděla opravdu skoro celý, akorát že po kouskách a na víckrát. Procházky po parku určitě doporučuju zařadit do programu. Někde jsme našli lavičky a jinde se dá sedět jedině na zemi. Někde se osvěžíte ve stínu a jinde to pálí jako ďas. Já se vždycky kochám hlavně kvetoucí zelení a tady jsem si rozhodně přišla na své. A na vodních hladinách jsem si udělala spoustu fotek.
Přes park vede každou chvíli nějaký most (je jich celkem 18). Po mnoha z nich jezdí auta, takže zrovna velké ticho a odpočinek od rušného centra tu úplně nehledejte. U některých mostů naopak narazíte na bujaré taneční lekce a pod některými se vysloveně bydlí. Tam jsem to radši moc nezkoumala, ale zahlédla jsem i nějaké kusy nábytku.
V různých částech parku se v jeho blízkosti nacházejí důležité body. Kromě těch zmíněných výše taky třeba autobusové nádraží nebo historické souvěží Torres Serrans, takže se to dá spojit.
(Historické) centrum
Ve Valencii mi všechno v centru připadalo příjemně blízko. Na začátku jsem se tam sice nějak podivně motala, ale to se časem spravilo. Jen tak se toulat uličkami a náměstími mě bavilo nejvíc.
Hlavní atrakcí je katedrála Catedral de València, jejíž návštěvnost roste i kvůli tomu, že v ní vystavují bájný svatý grál. Prý je to on. Já do katedrál chodím jen zřídka, protože mi nakonec stejně všechny splývají, o to radši se ale procházím po okolí. Katedrálu lemuje několik moc hezkých náměstí a s nimi jsem si bohatě vystačila. Jednou jsem se kochala u fontány, jednou jsem seděla v kamenném výklenku a pozorovala okolní cvrkot. V jednom obchodě specializujícím se na tradiční turrón jsme koupili dárky domů.
Plaça de l’Ajuntament patří k nejvýzamnějším náměstím. Za pozornost stojí mimo jiné krásná radnice i budova pošty. Jen pár kroků odtud se nachází secesní nádraží Estació del Nord a klasická býčí aréna. Vtipným turistickým bodem je la estrecha, nejužší dům stojící poblíž kulatého náměstíčka Plaça Redonda, měří jen 107 cm. Poprvé jsem si ho ani nevšimla, i když je označen. Asi jsem tam čekala větší haló.
Zaujala mě dvoje souvěží. Torres de Serrans a Torres de Quart. Tvoří je mohutná městská brána a dvě masivní věže po jejích stranách. Když jsme do nich chtěli jít poprvé, tak jsme měli smůlu, byly totiž zavřené kvůli deštivému počasí. Naštěstí jsme se do Torres de Serrans dostali ještě jednou za sucha. Jelikož je stavba tak rozložitá do všech stran, nedošlo mi, jak je vysoká. Museli jsme na etapy zdolat docela hodně schodů a výhled dolů mi místy bral dech. Vejde se sem pohodlně hodně lidí, schody jsou rozložené do různých částí věží (není to jedna dlouhá šplhačka) a je to celkově zajímavější prostor, než se může na první pohled zdát.
K návštěve Valencie patří zajít si do místních tržnic. Nejznámější jsou dvě: Mercat Central a Mercat de Colón. Oba trhy sídlí v nádherných budovách, které stojí za prohlédnutí i jen zvenku. Hlavně Central je fakt ohromný. Uvnitř je regulérní tržnice, kam se chodí nakupovat. Ryby, maso, zelenina, pečivo, všechno možné. Colón je jiný – menší a zaměřený na konzumaci. Je vzdušný, prostorný, plný světla. Restaurací tu není až tolik, takže tu převládá klidná atmosféra. Podává se hlavně valencijská klasika.
Na závěr musím zmínit nádherný objekt Llotja de la Seda. Jedná se o obchodní prostor z konce 15. století. Prohlídka zahrnuje několik sálů, každý sloužil k jinému účelu a taky úplně jinak vypadá. Za 2 € hodně muziky, rozhodně doporučuju, je to fakt působivé. Objekt stavěli pokrokovými metodami, na tu dobu nezvyklými, a projevilo se to mimo jiné tím, že zatím všechno přežil bez jediné pukliny. O mnoha různých vychytávkách nehovoře. Pro mě jednoznačně nejzajímavější historická atrakce města.
Město umění a věd neboli Ciutat de les Arts i les Ciències
Tahle část města se nám líbila nejvíc. Můžete tam strávit hodiny a pořád bude na co se koukat i jen zvenku. Hlavně, když se vám vydaří modré nebe. Pak je to podle mě nejefektnější. Ráno monstra září oslňující bělostí, večer při zapadajícím slunci dostávají měkký zlatavý nádech. Každá stavba je jiná a stojí za to, aby si ji člověk obešel a prohlédl ze všech úhlů. Jen tak se posadit a pozorovat taky není od věci.
A to zatím mluvím jen o tom, co jsme viděli venku. Uvnitř se nachází další kolo atrakcí. Navštívili jsme vodní zoo Oceanogràfic a promítací projekci v Hemisfèric. Jelikož se nám tenhle text už pěkně natahuje a celá Ciutat vydá na samostatný článek, nebudu se tu víc rozepisovat. Jenom chci říct, že je to fakt unikátní komplex a Valencie by bez něj snad už ani nebyla Valencií…
Co jsme pořádně nestihli
Kvůli počasí a zdravotnímu stavu jsme ani za týden nestihli všechno, co jsme původně chtěli. Ráda bych víc prozkoumala pláže a přístav, všichni doporučují zajet si do přírodního parku k blízkému jezeru Albufera a Bioparc na nás taky ještě čeká. Možná i ta katedrála jednou přijde na řadu, například v Málaze nám trvalo několik pobytů, než jsme se tam vypravili.
Závěr
Valencie je 3. největší město ve Španělsku, a přesto nepůsobí nijak překotným či zahlcujícím dojmem. Asi nebude náhoda, že se stala Zeleným městem roku 2024. Dovedu si představit, že bych tu žila, aspoň nějakou dobu. Připadá mi, že má něco z efektivnosti a flexibility severu a něco z klidu a pohody na jihu.
Zajeli jsme sem zatím dvakrát, hlavní pobyt se konal v polovině září, pak ještě jeden krátký na začátku října. Moc se mi tu líbilo a mám rozhodně v plánu se sem podívat znovu. V plánu mám taky napsat článek s praktickými tipy pro návštěvu města, o Ciutat de les Arts i les Ciències, o gastronomii, i něco osobního, jak jsme se tady cítili. Sledujte blog nebo se pro jistotu přihlaste k odběru novinek, ať vám nic španělského neuteče…
