Tarifa je unikátní hned ze 3 důvodů a přiznávám, že my sami jsme se tam vypravili hlavně kvůli nim. Co přesně mám na mysli? Takže:
A je to teda fakt bomba! Afrika se zdá opravdu na dosah. Pobřeží hned naproti je dost hornaté a působí velkolepě, vidět jiný kontinent takhle zblízka přímo hypnotizuje. Neznalý návštěvník má velký zážitek zaručený i při průměrné viditelnosti. A při skvělé viditelnosti to vysloveně bere dech.
Že jste na nejjižnějším místě kontinentální Evropy si nevšimnete, o tom musíte vědět. Ale že máte při procházce po levé straně Středozemní moře a po pravé straně Atlantik, jasně vidíte na ukazatelích a je to docela atrakce.
Historický kontext
- Stejně jako v celé oblasti Gibraltaru se i v Tarifě nacházejí skalní obrazy už z doby paleolitu.
- Zřejmě tady později vedle sebe existovaly 4 vesnice, střídali se tu Vandalové, Vizigóti i Byzancie, ale spolehlivých informací z dob do 8. století n. l. není tolik jako v jiných městech.
- Roku 710 se tu nenápadně objevil berberský generál Tárik, aby prozkoumal místní vojenské síly. O rok později se vylodil už s plnou polní a ohromnou armádou a začal dobývat Pyrenejský poloostrov.
- Tarifa zůstávala nepříliš významnou rybářskou vesnicí, až v 10. století se tu začalo stavět opevnění a velký hrad.
- Ve 13. století se město dostalo zpět do rukou španělských katolických panovníků. Historicky nejvýznamnější osobností se stal voják a šlechtic Alonso Pérez de Guzmán, kterému bylo město svěřeno. Guzmán musel odolávat tvrdému severoafrickému obléhání. Nepřátelé dokonce zajali jeho syna a nabídli mu zachování jeho života výměnou za předání města. Guzmán syna obětoval. Kroniky prý tvrdí, že dokonce sám poskytl svou dýku jako jasnou odpověď, že město nevydá. Pro dnešního člověka kontroverzní rozhodnutí, tehdy tahle neústupnost zachránila město a vysloužila Guzmánovi označení Dobrý (Guzmán el Bueno).
- Na historický vývoj Tarify mělo zásadní vliv dění v Gibraltaru a v Cádizu, Tarifa totiž leží mezi nimi. Cádiz i Gibraltar byly strategicky nejvýznamnější přístavy v okolí a vždycky se našla nějaká velmoc, která usilovala o jejich ovládnutí. Od Angličanů po Napoleona.
- Za posledních 100 let prošlo město velkým rozvojem, byl vybudován přístav a dva velké vlnolamy. Další výstavba se týkala obranných funkcí. Po skončení občanské války se v oblasti Gibraltarského průlivu budovaly kulometné bunkry a v 50. letech tu byla postavená základna pro torpédové lodě a ponorky.
- Od 80. let 20. století se masivně rozvíjí turismus.
Co si v Tarifě nenechte ujít
Las Palomas a Punta de Tarifa
Na jihu leží malý ostrůvek Las Palomas s majákem a pozůstatky punských osad. S pevninou ho spojuje silnice, kam s oblibou na procházku chodí ti, kteří chtějí mít po levé ruce Středozemní moře a po pravé Atlantik (a při zpáteční cestě samozřejmě naopak). Je to přirozeně velká atrakce a malý mys Punta de Tarifa s označením vod je velmi efektní. Škoda, že se přímo pod ukazatelem na Atlantik válí několik zašlých stavebních umakartových buněk.
Na samotný ostrůvek se jen tak vejít nedá. Mělo by být možné domluvit prohlídku, ale jestli tahle informace vyvěšená na bráně ostrůvku souhlasí s realitou, nevíme.
Hrad nebo spíš hrádeček Santa Catalina
Tahle stavbička na pahorku Santa Catalina blízko mysu Punta de Tarifa pochází ze začátku 30. let 20. století. Nejdřív tu vybudovali neorenesanční palác (proto označení hrad) za účelem umístění optického telegrafu pro námořní signalizaci, k jeho instalaci ale nakonec vůbec nedošlo. Kvůli následnému bombardování byl objekt už po několika letech prohlášený za nepoužitelný. I když ho v budoucnu ještě částečně využívaly různé instituce, dnes už je nechaný napospas postupné zkáze. Ale pohled na něj, když člověk trochu přivře oči, zůstává pěkný.
Hrad Guzmán el Bueno
Dominantou města je obrovský starý hrad. Byla jsem moc ráda, že jsme nevyužili výhodnou nabídku k návštěvě zdarma v neděli odpoledne 45 minut před koncem otvírací doby, protože bychom to nestihli. Nepřetržitě se před námi otvíraly další prostory uvnitř a nové výhledy ven do kraje, kterým se prostě nedalo odolat. Všude spousta zajímavých informací a historických předmětů.
Hrad se jmenuje podle místního šlechtice Guzmána Dobrého, který měl ve 13. století hlavní zásluhu na tom, že město nepadlo zpět do rukou Maurů. Jeho syna to stálo život, ale Guzmán neustoupil (viz historie Tarify výše).
Punta del Santo – Nejsvětější Srdce Páně
Hned u přístavu leží dlouhý vlnolam zakončený impozantní sochou Nejsvětějšího Srdce Páně. Je to hodně fotogenické místo, v podstatě odkudkoli na něj máte výhled i s Marokem v pozadí. K soše se dá dojít po chodníčku. Stojí to sice za to, ale není to takové terno, jak to ze břehu vypadá. Kolem chodníčku je vysoká zídka, hodně to tam fouká a smrdí řasami i lidskými „produkty“, pohled na sochu jsme si nakonec víc užili ze břehu.
Vyhlídka na západní straně
Na západní straně starého města, kde už pomalu končí osídlená oblast, se nachází staré zdi s možností vyhlídky. Je to zadarmo a otvírací doba je poměrně omezená, nicméně dostali jsme se sem i mimo ni, takže těžko říct, jak to funguje. Když jsme pokračovali dál na západ, do kopců se vine turistická stezka, ze které jsou (opět) nádherné výhledy na moře a blízké Maroko. Bylo zrovna strašné vedro, takže jsme po ní šli jen kousek a brzy se vrátili.
Pláže
Na straně Středozemního moře tu najdete jen jednu malinkou plážičku. Leží hned vedle chodníčku na ostrůvek, tvoří ji zátoka s teplou a nádherně tyrkysovou vodou. A vyhlídkou na Punta del Santo a Maroko. Dál na západ je už jen skalnaté pobřeží.
Naopak na východ od mysu, tj. už na pobřeží Atlantiku se táhne „nekonečná“ pláž. Některé úseky jsou vyhrazené pro vodní sporty, většina na koupání pro veřejnost. Bohužel, když jsme tu byli v květnu, foukal ledový vítr a několik metrů po písku i směrem do vody hyzdilo velké množství hnědých řas, které navíc docela smrděly. Jinak by to tam bylo na koupání fajn. Možná jindy…
Další zajímavosti v Tarifě
- Díky velmi větrnému klimatu tady přímo bují provozování sportů jako windsurfing a kitesurfing. Když vás to láká, tak není nic jednoduššího než si tu zaplatit individuální nebo skupinovou lekci pod vedením zkušeného (a zpravidla atraktivního, co jsem za tu chvíli mohla pozorovat) učitele. Nebo učitelky. Vítr tu fakt fouká hodně hodně (jako že fakt hodně) a nám tu kvůli němu v květnu byla i dost zima. Větrné elektrárny jsou rozeseté daleko do kraje.
- Agentura Turmares pořádá četné výlety na moře za pozorováním delfínů a velryb. Četla jsem, že je to naprosto jedinečný zážitek, ale my jsme to nechali na příště.
- Historické centrum Tarify je malé, útulné a září bílou barvou. Zaujala nás odlišnost od jiných míst Andalusie. Vlastně jsme si tady moc nepřipadali jako v Andalusii. Nikde neznělo flamenco a ani jsme nenašli žádné prodejny s tradičním oblečením a doplňky, domluvit se anglicky bylo celkem samozřejmostí a taková koncentrace obchodů s vybavením pro vodní sporty se hned tak nevidí.
- V malém přístavu funguje kyvadlová doprava do marockého Tangeru. Střídají se dva trajekty, cesta trvá něco přes půl hodiny. Kolem přístavu nepřetržitě proudí davy (nejen) zahalených žen s kufry na kolečkách, často i celé rodiny. Trochu jsme zkoumali možnosti, ale na jednodenní výlet by to vyšlo hodně draho, tak jsme to nechali být.
Dovedu si představit, že nadšenci do vodních sportů tu ochotně stráví spoustu času, nám stačil prodloužený víkend při přejezdu z Cádizu (články o Cádizu tady) do Málagy (články o Málaze tady). Doporučuju vám, jestli to máte aspoň trochu při cestě, zajeďte se podívat na tohle velmi specifické místo s jedinečnou atmosférou.
