O krásách a historii města se dočtete v článku č. 1, tady mám pro vás několik praktických tipů a osobních zkušeností.
Inspirujte se našimi zkušenostmi
V Rondě je velká koncentrace turistů, hlavně v podobě jednodenních zájezdů. Je potřeba s tím počítat, že se budete proplétat a navzájem rušit. Občas se nevejdete na chodník nebo do restaurace. Tak to prostě je. My jsme sem zajeli v polovině května, to ještě nezačala hlavní sezóna, ale už tu proti jiným místům byl nátřesk.
Domluvit se anglicky tu zřejmě není problém, turisté se sem sjíždějí z celého světa, takže se to přece jen projevuje i ve službách. Tohle zrovna považuju za příznivý trend.
Ronda leží ve větší nadmořské výšce než přímořská letoviska, takže tu je chladněji. Pocítili jsme to hned, jak jsme vystoupili z autobusu. Nemusíte se nutně nabalit, ale je lepší mít nějakou vrstvu navíc s sebou.
Ronda leží na strmých skalách, díky čemuž se nabízí plejáda úchvatných výhledů. Kdo trpí závratěmi, ať se připraví na hloubku pod sebou. Není to nebezpečné, ale na některých místech to skutečně bere dech. Pořád jsem při focení křečovitě svírala mobil a nechtěla s rukama dál od sebe, aby mi nějakým omylem nevypadl. Nicméně je to nádhera, fotila bych pořád. Jednou je sluníčko z téhle strany, jednou z tamté, teď je lepší výhled na most, teď do kraje, a tak pořád dokola.
Autobus z Málagy sem podle jízdního řádu má jet 2 hodiny. Nám obě cesty trvaly téměř o půl hodiny míň, nevíme proč. Jízdenku jsme si koupili u společnosti Damas – Intercom online. V Málaze mají na nádraží okénko a v Rondě automat na jízdenky. V Rondě na autobusovém nádraží jsme nenašli informaci o správném nástupišti, ale našli jsme to nějak intuitivně, ani jsme se nemuseli ptát.
Pozor, může se stát, že dlouhatánská fronta, na jejíž konec se na nástupišti v Rondě spořádaně postavíte, zahrnuje cestující do více různých spojů. Když autobus do Málagy přistavili, vznikl tam trochu chaos, tak jsem to šla obhlédnout, že se pro jistotu zeptám. Řidič pak, snad dostatečně hlasitě, vyvolával: „Málaga con billete“, čili Málaga s jízdenkou, většina lidí čekala dál a my tak frontu přeskočili.
Zřejmě čekali na autobus do Marbelly, který jel ze stejného nástupiště o něco později. Je třeba být ve střehu a sledovat situaci. A hlavně, když si nejste jistí, běžte se zeptat nebo třeba jen ukázat jízdenku, je to běžné a nikdo si nebude ťukat na čelo. A může vám to dost pomoct…
Ronda se dá dobře stihnout za jeden den. My jsme přijeli na oběd a odjížděli druhý den před obědem, abychom to měli víc v klidu. Hodilo se to, protože večer a po ránu zmizely ty zájezdy. Město se zklidnilo a jako by zútulnilo.
Když jsme byli v Rondě, bojovala jsem zrovna s dost hnusným kašlem a chvílema mi bylo vysloveně blbě (dodatečně jsem při vyšetřeních už v Čechách zjistila, že jsem přecházela nějaký atypický zápal plic). I když jsme se snažila si to co nejvíc užít, někdy jsem byla trochu mimo a fungovala jsem v co nejúspornějším režimu. Takže jsme bohužel nezvládli absolvovat všechno, co by zřejmě jinak bylo možné. O to víc se hodil ten nocleh, že jsem měla možnost si během výletování odpočinout.
Jídlo
V Rondě jsou sice připravení na turisty z celého světa, největší zastoupení ale stejně mají tradiční španělské restaurace s tradičními andaluskými hity. My jsme si tu v náhodně vybrané útulné restauraci dali k obědu dva z nich, tj. smažené rybky boquerones fritos a lahodnou, doměkka dušenou býčí oháňku rabo de toro. Oboje tu rozhodně frčí a bylo to vynikající. Akorát že toho na nás zase bylo tolik, že jsem zbytek odpoledne funěla a praskala ve švech.
K večeři jsme si v jedné pizzerii blízko našeho ubytování dali napůl pizzu a salát. Nechtěla jsem maso. V salátu měla být i šunka, jenže sehnat v Andalusii salát, který by byl bez jakéhokoli masa, tuňáka a taky kozího sýra, je na většině míst nemožné. Tak jsem šla do šunky, jenže jí v salátu byla hromada a navíc ještě kuře. Zeleniny byla maximálně polovina jídla, na to je taky potřeba se připravit. Ale aspoň něco. Pizza byla výborná.
Nasnídat se v baru v sobotu před 9. hodinou ranní se dalo jen na málo místech, staré město se probouzí pomalu (aspoň v polovině května) a hoteloví hosté mají snídani doma. Zájezdy se začínají rojit cca od 9:30, to už jsme si ale spokojeně pochutnávali v jednom úplně obyčejném baru a koukali skleněnou stěnou do turistické fancy-trendy kavárny naproti.
Dala jsem si tradiční tostadu con aceite y tomate, tj. opečenou bagetu s rajčatovým pyré a olejem. Kuba dal přednost sladké placaté rolce napolitaně s čokoládou. K tomu café con leche neboli káva s mlékem. To jsme si tradičně moc užili…
Závěr
Ronda není jen unikátní zážitek. Je to přímo bomba! My jsme se tam dostali až při několikáté návštěvě Málagy. Konečně. Zdržovala nás asi představa té zdlouhavé dopravy, ale všechno jsme teď dohnali. Z Marbelly je to blíž. Když budete trávit čas někde na Costa del Sol, udělejte si výlet do skal a vyzkoušejte, co s vámi ty propasti udělají. Pochybuju, že to někoho nechá v klidu.
