Taky znáte z Rondy ten slavný pohled na starobylý most spojující části města na skalách? Ono je to totiž to hlavní lákadlo. Ale ne jediné. Město stojí na vysokých skalách, které kolmo klesají do soutěsky, což samo o sobě bere dech.
Ohromující výhledy dolů můžou leckomu zamotat hlavu. Křečovitě jsem svírala mobil při focení a snažila se zachytit tu hloubku pod sebou (ne že by se mi to s mobilem vždycky podařilo). Tohle jsem v žádném jiném městě zatím nezažila. Úžasné panoramatické výhledy jsou samozřejmě i do dalších stran z četných vyhlídek, ze kterých se můžete kochat různě po městě.
V tomhle článku mám pro vás doporučení co vidět, když sem přijedete na výlet. V článku 2. najdete další tipy a taky naše zážitky osobnějšího charakteru.
Na co se v Rondě můžete těšit
Onen slavný historický most je z roku 1793 a spojuje části města přes soutěsku o hloubce 120 metrů. Na jeho místě už na začátku 18. století jeden postavili, ale bohužel tak špatně, že se brzy zřítil. Přímo „do“ mostu se dá zajít na krátkou prohlídku. Za 2,50 € jsme sešli pod hlavní část mostu a mohli nahlédnout do bývalého vězení/mučírny. Dá se to vynechat (je to jedna z miliónu vyhlídek a jedna místnost s informacemi o historii města a mostu), ale byl to zajímavý zážitek.
Most se nazývá Nový (Puente Nuevo), protože před ním tu o kousek dál fungovaly a stále stojí mosty Arabský (Puente Árabe) a Starý (Puente Viejo). Na oba se můžete zajít podívat. Kousek od Puente Árabe najdete i historické arabské lázně ze 13./14. století Baños Árabes, které mají být nejzachovalejší ve Španělsku. My už jsme před tím navštívili dvoje historické arabské lázně, takže tyhle jsme si nechali ujít a radši se šli kochat výhledy do okolí.
Soutěskou podél skal vedoucích k Puente Nuevo se dá jít na procházku Desfiladero del Tajo de Ronda / el Caminito del Tajo de Ronda. Doporučuje se objednat vstupenku předem online, na místě pak dostanete helmu a instrukce. Budete mít unikátní pohled na Puente Nuevo a Rondu z jiné strany. My jsme tenhle kus nestihli, tak aspoň přidávám odkaz na další informace.
Skvostných výhledů se nabízí spousta na mnoha místech po starém městě. Třeba hned za býčí arénou, celým jménem Plaza de Toros de la Real Maestranza de Caballería de Ronda, nebo pak v parku Alameda del Tajo a navazujících hradbách, které se táhnou velký kus podél města.
Tip na procházku historickým centrem
Začnete na náměstí Plaza de España a půjdete směrem přes most Puente Viejo. Tím se ocitnete na hlavní atrakci, takže na ni nemáte výhled, ale nevadí, vidíte dolů a vůbec mnoho jiného. Za mostem pokračujete dál po hlavní ulici Calle Armiñán, cestou si klidně odbíhejte doprava i doleva, když vás tam něco zaujme. Touhle ulicí se dostanete až ke krásnému klidnému náměstí Plaza Duquesa de Parcent, kde můžete obdivovat mimo jiné radnici a kostel Iglesia de Santa María la Mayor.
Potom už je to jen kousek doleva k historickým zdem Murallas de la Cijara, kde budete pokračovat dolů. Projdete se kolem starých hradeb a stále dolů právě až k Baños Árabes a oběma starým mostům. Pořád je cestou na co se dívat.
Přejdete přes most Puente Viejo a za stálého kochání se už pak zase vydáte vzhůru, konkrétně terasovitými růžovými zahradami Jardines de Cuenca. Odtud čím dál líp uvidíte na slavný Puente Nuevo. Bohužel se nedostanete přímo proti němu, to jde jen z několika vyvolených domků. I tak je to zážitek, most totiž působí neskutečně vysokým dojmem.
Od zahrad směrem doleva vzhůru dojdete zpět do centra, na cca 200 metrů vzdálené náměstí Plaza del Socorro. Kruh se téměř uzavřel, výchozí náměstí Plaza de España leží skoro za rohem.
Kousek od obou náměstí stojí již zmíněná aréna Plaza de Toros, kam se dá jít na exkurzi. Za arénou najdete luxusní vyhlídku a směrem doprava je vchod do parku, kde se jednak můžete donekonečna kochat pohledem do okolí, jednak se můžete dál procházet a občas i posedět.
Procházku můžete samozřejmě začít v parku a pokračovat kolem arény na náměstí Plaza de España a pak dál. Nebo můžete jít opačným směrem, všechno je možné. Po historickém centru se dá toulat různými uličkami, jednou z hlavních je Carrera Espinel, na které se můžete nasnídat a potom vyrazit na nákupy, podniků obojího druhu tam najdete dost.
Tip na vyhlídku: naproti aréně v ulici Virgen de la Paz stojí rohový hotel Catalonia Ronda, který ne příliš vehementně nabízí bar na střešní terase. Výtahem vyjedete do 4. patra a tam se můžete usadit přímo s výhledem na arénu, kterou tak máte pod sebou jako na dlani. Výhled je samozřejmě i do kraje, ale na arénu je to takové nějaké speciální.
Historie Rondy
Kdysi jsem do článků o městech zahrnovala i historický exkurz. Všechno je tak totiž mnohem líp zasazené do kontextu. Pak jsem od toho upustila, protože jsem si říkala, že v dnešní době nikdo nemá čas a chuť nořit se do nějakého hlubšího poznání. Jenže teď mi to zase přijde škoda a chci nějaké to noření podpořit, takže na závěr opět přidávám pár důležitých momentů z dějin města Rondy:
- První osídlení sahá do mladší doby kamenné.
- Někdy v 5. století p. n. l. to tu ovládli Svébové, kteří přišli z našich končin. Že bychom tím pádem měli s Ronďany společné předky?
- Pak to tu převzali Římani, po nich Vizigóti, potom Berbeři a nakonec město dobyli kastilští panovníci. Tohle je opravdu podobné jako po celém jižním Španělsku a dál to nebudu rozvádět.
- Na samém konci 17. století se rodí dynastie Romerů, kteří se výrazně zasloužili o rozvoj města, a nejslavnější z nich, Pedro Romero (přeskakuju na přelom 18. a 19. století) změnil průběh býčích zápasů a taky je prý povýšil na umění. Pedro Romero je tu stále velmi vážený, určitě narazíte na nejedno místo, které mu věnuje vzpomínku nebo se po něm jmenuje.
- V 18. století byl postaven úžasný most Puente Nuevo a taky ta býčí aréna, město se prostě rozvíjelo, co to šlo.
- Bohužel ale napoleonské války a hordy banditů na začátku 19. století město dost poničily a způsobily velký odliv obyvatel. Nicméně místní dobrodružné poměry a dění inspirovaly tvorbu světových romantických spisovatelů, historiků a umělců (např. Washington Irving, Prosper Mérimée, Richard Ford, Paul Gustave Doré).
- Ronda byla zemědělskou oblastí bez překotného průmyslového rozvoje a občanská válka ve 30. letech 20. století jí nijak nepomohla, došlo k dalšímu vylidnění. Tímhle obdobím v Rondě se zase inspiroval Ernest Hemingway v románu Komu zvoní hrana.
A teď, jestli máte chuť na současnost v podobě našich tipů a zážitků z května 2024, mrkněte na pokračování článku v části 2.
Pomocný zdroj: Wikipedia
