Moře, pláže, restaurace a krámky se suvenýry má kdejaké přímořské letovisko, ale takové jeskyně jako Nerja [čti Nercha] hned tak někde nenajdete.
Pravěké jeskyně
Jsem moc ráda, že jsme se konečně vydali do pravěkých jeskyní, jejich návštěva pro mě byla úžasným zážitkem. Ohromné tajemné prostory s gigantickými krápníky působily naprosto pohádkově. Procházeli jsme po speciálních chodníčcích a kochali se výhledy do všech stran. Někdy i hluboko pod sebe. Díky zábradlí jsem s tím neměla problém, ale mobil jsem při focení tiskla v rukách obzvlášť křečovitě. Taky sluchátko v uchu jsem neustále kontrolovala, jestli je na svém místě. Poslouchali jsme totiž audioprůvodce.
Nachodili jsme spoustu schodů nahoru i dolů a nakoukali jsme toho taky dost. Fotek milión, i když nevím, jestli pro všechny najdu uplatnění. Nejspíš ne. Byla to nádhera. Navíc je tam všechno tak pěkně uspořádané a nasvícené, že se mi tajil dech. Nad tou nádherou i tajemnou atmosférou. A když jsem si představila, že tam žili naši pravěcí předkové, tak jsem už vůbec neměla slov. Kresby na skalách jsem bohužel neidentifikovala, ani s nasměrováním z audioprůvodce, ale nijak mi to nevadilo.
Historie jeskyní
Jeskyně, resp. jeskyni (je obrovská – přes 260 tisíc kilometrů krychlových) objevilo několik chlapců na konci 50. let 20. století, když šli lovit netopýry. Brzy potom se archeologové pustili do výzkumu a našli pozůstatky lidského osídlení staré 42 tisíc let. Nástěnná malba tuleňů se považuje za jediný nález uměleckého díla před příchodem kromaňonců do Evropy.
Před 5 milióny let vyhloubila voda do vápencových skal jeskyni, dneska je zapsaná na seznam španělského kulturního dědictví. Stalagnát vysoký 32 metrů je zas zapsaný v Guinessově knize rekordů. Strop v hlavním sále dosahuje výšky až 68 metrů (!) a konají se tu představení v rámci každoročního festivalu zasvěcenému hudbě a tanci.
Praktické informace
- Do Nerjy jsme snadno dojeli autobusem z Málagy. Vyjíždí z nádraží María Zambrano a pak staví ještě blízko přístavu. Tam vznikaly nějaké zmatky, vypadlo to, že řidič bere jen hotovost, a tak někdo neodjel. My měli jízdenku koupenou předem až k jeskyním. Ne všechny spoje jedou až tam, některé jedou jen na autobusové nádraží Nerja (jeskyně je dál), ale zase jsou třeba bez zastávek po cestě.
- Vstupenky do jeskyní (16,50 €/osoba) jsme si koupili až na místě, protože jsou na konkrétní čas a nebyli jsme si jistí, jak to časově vyjde. Autobus měl zpoždění, ale problém to nebyl. Naše návštěva proběhla v květnu, takže ještě před hlavní sezónou. Pozor, nestůjte bezduše ve frontě u pokladny. Vedle okének jsou automaty, kde si snadno vstupenku koupíte taky. Když jsme tam dorazili, tak u pokladny byla pomalá a dlouhá fronta, u automatu nikdo… Tahle základní vstupenka zahrnuje prohlídku jeskyní, audioprůvodce ke stažení do vlastního mobilu a projekci virtuální reality.
- Vstupenky se dají kombinovat s návštěvou muzea jeskyní ve městě a turistickým vláčkem, který vás k jeskyním doveze. My jsme tuhle variantu z časových důvodů nechtěli.
- Za domkem s pokladou se na svahu rozkládá botanická zahrada. Vypadala krásně a velmi rozlehle, my jsme ji nestihli.
- Co jsme ale stihli, byla projekce ve Virtual Reality Room. Má vchod taky zezadu za pokladnou. Show trvá cca 15 minut, máte sluchátka s brýlemi, točíte se libovolně na své židličce. Je to lepší až po prohlídce jeskyní, to si člověk víc užije výhledy, kam v jeskyni pořádně nedohlédl nebo nemohl nahlédnout. Pozor, někdo by mohl mít závrať, protože ta hloubka a rychlost, kterou se jeskyní létá, jsou značné. Moc pěkný zážitek. Připadnou frontu vystůjte, nebude to dlouho trvat a stojí to za to.
- Z jeskyní do města jsme naštěstí chytli autobus zpět do města Nerja, který stavil přímo tam u vjezdu, kde nás před tím vysadil. Jízdní řád jsme si vygooglili a odpovídalo to. Jeskyně leží několik kilometrů za městem a pro nás by to bývala byla zbytečná hodina chůze „někde“, radši jsme ji využili na procházku po městě. Ještě ten den navečer jsme totiž přejížděli do blízké vesničky Frigiliana.
- Všechny informace týkající se vstupu a prohlídky, služeb, co je k vidění, co se smí a nesmí, kolik co stojí atd. najdete přehledně zpracované na oficiálních stránkách jeskyní tady v odkaze.
Město
Městečko Nerja leží na skalnatém pobřeží, ve kterém se krásně vyjímají pláže. Na jedné ze skal v 17. století postavili atraktivní vyhlídku na moře s názvem Balkón Evropy, ten se stal jakýmsi symbolem města. Svá nejlepší léta už má hodně dlouho za sebou, ale pohled z něj se ještě dlouho neomrzí.
První den se nám postupně zatáhlo a foukal silný vítr. Byly dost vlny a lidi se nekoupali, i když na pláži jich ještě leželo dost. Z druhé strany Balkónu byl jen jeden pár, pán byl ve vodě a vypadal, že to s takovým mořem umí, hodně se tam v těch vlnách rochnil a zřejmě mu ani nebyla zima. Když jsme se druhý den vrátili z Frigiliany, už bylo moře klidné a modré. Všechno zářilo barvami, vypadalo krásně a nevinně.
První den jsme si dali oběd v rámci menú del día (kdo neví, mrkněte na článek sem) na náměstí Plaza de España kousek dál od Balkónu, bylo to tam míň turistické. Jídlo ok, nic až tak převratného, cena slušná, ale hlavně obsluha super. Všechno probíhalo rychle, zdvořile a tak efektivně, že se to s běžným španělským standardem nedalo srovnat. Druhý den jsme si hned vedle chtěli dát tapas, protože na oběd bylo před 13. hodinou ještě brzy. Ne pro nás, ale pro místní restaurace.
Jenže kuchyně otvírala až ve 13 hod i pro tapas, to už jsem nechtěla čekat, protože jsem pak musela běžet chytit svůj bus do Málagy. Kuba šel totiž do Málagy pěšky, naplánoval si několikadenní pochod podél části Costa del Sol (snažím se na něm vymámit článek, ale moc se k tomu nemá). Nakonec jsme si tedy dali jen něco menšího u nádraží.
Když jsem si hned dopoledne u okénka malé budky na autobusovém nádraží kupovala jízdenku zpátky do Málagy, postupovalo to strašně pomalu. U mé jízdenky se jim zasekl počítač, takže jsem byla ráda, že si ji kupuju s velkým předstihem a nespěchám. Bylo to nekonečné, nějaká paní Španělka se rozčilovala, že se tam upečeme a že by tam měli mít nějaké pořádné vybavení, aby se jim nezasekávalo. Bylo to trochu dobrodružné, ale asi jen kvůli tomu předlouhému čekání na žhavém slunci.
Přiznání místo závěru
Řekla bych (Nerja promine), že Nerja je jako letovisko stejná jako mnoho dalších. Když jich pár navštívíte, začnou vám splývat. Náměstíčka, obchůdky, přímořské promenády, kavárny, suvenýry, parčíky, hotely. Každé město má něco speciálního, čím zaujme (Benalmádena úžasný park a lanovku, Marbella výjmečné historické centrum, Fuengirola hrad, Nerja jeskyně).
Ani bych nevěděla, podle čeho si vybrat. Skoro bych řekla, že z České republiky je to zbytečně daleko a jela bych někam blíž. Ale když už se kolem Costa del Sol budete ometat, tak zajet sem na výlet, teda hlavně do těch jeskyní, rozhodně doporučuju. Taky se odtud jede do vesnice Frigiliana, která patří k proslulým „pueblos blancos“, tj. krásným bílým vesničkám na zelených svazích. Ale o Frigilianě zase jindy.
Pomocný zdroj: Wikipedia
