Cartagena v nás vyvolala smíšené pocity. Na jednu stranu nás oslnila svou historií a krásou, na druhou stranu jsme po celý pobyt rozpačitě sledovali trosky a chybějící domy v rámci celého centra. Zvítězilo její kouzlo, ale hlavou nad těmi moderními rozvalinami kroutíme ještě teď.
O hlavních atrakcích města píšu v samostatném článku, tady se zaměřím hlavně na naše autentické zážitky.
Minilosti nelze uniknout
Cartagena na nás mocně dýchla svou historií. Tomu dechu v podstatě nejde uniknout, protože se line ze všech koutů. K tomu přidejte tajuplné kopce s obrannými pevnostmi okolo a záliv třpytící se intenzivně modrým mořem. Dostanete jedinečný koktejl, místo, kde se chcete na chvíli zastavit a nechat se ovanout oním dechem, tajemstvím a třpytem.
Kromě římského divadla Teatro Romano, které by opravdu bylo hřích vynechat, narazíte na antické památky například v archeologickém areálu Museo Foro Romano Molinete (jeden z největších ve Španělsku), ale i v mnoha zákoutích jen tak. Prostě se tam ty šutry a zbytky válí už 2000 let. Podobný zážitek jsem měla při první návštěvě Říma. Nechci srovnávat Cartagenu s Římem, ale v Cartageně to člověk nečeká, tak je nakonec taky u vytržení…
V Cartageně se dějiny nějak zvláštně prolínají a všechno se střídá po pár metrech. Jednak ty antické památky, jednak krásné domy s nádhernými fasádami z 19. století, pak obranné pevnosti z různých dob a nakonec ty díry v řadách domů nebo budovy v různě pokročilém stádiu rozpadu. Chodili jsme ulicemi a nějak se s tím neuměli srovnat. Jako by si to všechno navzájem protiřečilo.
V Cartageně mě zaujaly realistické sochy osobností konkrétních i symbolických. Všechny mají něco společného s historií Cartageny a prolínají do současné reality. Lidé se s nimi schválně fotí nebo s nimi bezděčně „splývají“.
Moře
Přímo v historickém centru je malý záliv s přístavem. Není to tady vůbec na koupání, na pláž je potřeba si popojet. My jsme se koupat nepotřebovali, takže tuhle možnost jsme nevyzkoušeli. Za to jsme se kochali pohledem na všechny ty lodě, malé i velké, dokonce i vojenské. Cartagena totiž odjakživa čelila nejrůznějším útokům, takže si z pudu sebezáchovy budovala co nejdůmyslnější obranné systémy. A dodnes je významným vojenským přístavem Španělska.
Pokud netrávíte dovolené běžně na moři, doporučuju plavbu turistickou lodí, a to včetně zastávky v blízké pevnosti Navidad. Loď vyplouvá v pravidelných intervalech a určitě je lepší si koupit jízdenku předem, aby vám plavbu nezabral zájezd. Hlavně dopoledne se to tu jimi jen hemží. Pevnost leží kousek za přístavem, tam vás vysadí, další loď vás po hodině zase nabere a s ní jedete dál. Času na prohlídku jsme měli dost, ani o ni nebyl moc zájem, tak to tam bylo takové trochu smutné a opuštěné. Ještě jsme si stihli zajít k majáku a už jsme pokračovali v plavbě.
Popravdě, moc daleko na moře jsme to nestihli, ale stejně jsme si to užili a jela bych klidně znovu. Pro mořské vlky by to mohla být nuda, žádné velké dobrodružství se po cestě nedá a ani nemá zažít, nicméně na chvilkové kochání je to ideální.
Festival, při kterém minulost ožívá
Na oslavu dobytí Cartageny Římany se každé září koná festival Cartagineses y Romanos. Tisíce lidí se sjedou, aby spolu uctili památku obou bojujících stran a užili si jedinečnou atmosféru akce. Festival trvá přes týden a překypuje událostmi od rekonstrukce bitev až po závěrečný ohňostroj.
Když jsme do města dorazili, od nádraží až do centra jsme míjeli jednotlivce i hloučky oděné v historických kostýmech. A dost odlišných od těch, na které jsme zvyklí z běžných historických událostí v našich krajích. Byla to pro nás úplná exotika! Oči nám lezly z důlků nad všemi materiály, barvami, helmicemi, ozdobami. Viděli jsme tisíce členů gard Kartáginců i Římanů, muže, ženy, děti a další společenské vrstvy vč. bohatých občanů. Ne že bych od sebe rozeznala příslušníky obou táborů, ale to mi nevadilo, hltala jsem je všechny.
Celé město festivalem žilo naplno, hlavně centrum, kudy se ubíraly slavnostní průvody. Na sloupech zářilo speciální osvětlení, podél pěší zóny každý podvečer vyrostla řada stovek židliček (ráno byly všechny složené do úhledných útvarů, aby nepřekážely). Kdo si chtěl večerní defilé (trvalo klidně i 2 hodiny) prohlédnout vsedě z první řady, zaplatil si pár eur právě za tu židličku. Ostatní stáli podél, popř. popocházeli. Bavilo mě sledovat obsluhu okolních restaurací, jak zkušeně proplouvala mezi pochodujícími útvary. Každá jednotka měla své bubeníky, kteří se do toho naplno opírali, takže vytvářeli pořádný rachot.
Je pravda, že nám, kteří tyhle události až tak neprožíváme, celkem stačil závěrečný víkend na ukázku, i to byl ohromný zážitek. Když vidíte přímo v římském divadle procházet osoby v dobových kostýmech, má to jedinečné kouzlo. A vlastně je tak nějak veselé vidět všechny ty antické borce po restauracích s mobily a cigaretami, v brýlích a s hodinkami.
Festival končí ohňostrojem mimo centrum. I když jsme si nebyli jistí přesným místem, nakonec jsme se dopracovali dostatečně blízko, abychom si celou show pohodlně užili. Ohňostroj byl velkolepý a tam, kde jsme stáli, zároveň strašidelně ohlušující. Tak jsme si opět říkali, jestli to musí být až v takhle monstrózním měřítku. Ale to je věčné téma. Chléb a hry, lidi to prostě chtějí a dobami antickými to rozhodně neskončilo…
V Cartageně jsme pobyli ještě pár dní po festivalu a zírali jsme, s jakou rychlostí se po všech rekvizitách slehla zem. Kdybychom přijeli jen o trochu později, vůbec by nás nenapadalo, jak se město na festival proměnilo. Jelikož nejsme profesionální cestovatelé, můžu se tady klidně přiznat, že jsme o festivalu předem nevěděli a zastihli jsme slavnostní závěr úplnou náhodou. Naši cestu jsme plánovali tak, aby nám to celkově dobře vycházelo logisticky, ostatní šlo stranou.
Takže si dovedete představit, jak jsme koukali na ty první gardy v kostýmech a s jakým rozjařením jsme postupně objevovali, co nás ve městě čeká za atrakce. Ve Španělsku se často něco slaví, takže se nám docela běžně stává, že neplánovaně narazíme na nějaké zajímavé a obohacující události. Je to jak kdy a moc nás to baví. Jestli máte rádi historické akce, výlet do Cartageny v druhé polovině září určitě doporučuju, je to fakt bomba.
Jídlo, ubytování a závěr
Jestli si ve městě chcete dát něco maximálně místního, nesmíte vynechat café asiático. Lahodná kávička s likérem, brandy a kondenzovaným mlékem, případně ještě mléčnou pěnou a skořicí uspokojí snad každý mlsný jazýček. Dostanete ji v jakékoli kavárně a velmi levně. V Cartageně si pochutnáte na všech španělských i murcijských specialitách. Chuťovým zážitkům odtud se podrobně věnuju v tomhle článku.
My jsme zrovna v Cartageně nic speciálního (kromě café asiático, to jsme si dali několikrát) zkoušet nepotřebovali, naopak jsme si chtěli trochu odpočinout. Takže jsme se poměli jednou v restauraci mexické a dvakrát v indické, ostatní jsme střídali, jak to vyšlo.
Bydleli jsme přímo v nejcentrovatějším centru, což se ukázalo jako velmi praktické a pohodlné. Měli jsme docela velký byt s terasou a na první pohled všechno vypadalo dokonale. Na druhý jsme začali objevovat, co všechno se v bytě tak trochu rozpadá nebo má nejlepší léta dávno za sebou. Nakonec to tak nějak zapadalo do toho cartagenského folklóru, který popisuju na začátku článku. Aspoň že dům působil bytelně, to jsme při pohledu na okolí dost ocenili.
V Cartageně se mi moc líbilo, je zase nějak jiná a zvláštní. Doufám, že se nám ještě někdy bude hodit do itineráře, abychom se tam znovu podívali. Jestli jste v Cartageně byli, napište do komentáře, jak jste ji vnímali vy. Díky!
A jestli máte zájem o pravidelné newslettery se zajímavostmi o Španělsku a španělské kuchyni, přihlaste se k odběru. Zadejte svou e-mailovou adresu, odsouhlaste potvrzovací e-mail a je to vaše…
