Jerez proslul ve světě díky vinařství, flamencu, závodům Formule 1 a také chovu a výcviku koní. V Jerezu sídlí Královská andaluská škola jezdeckého umění, na automobilovém okruhu se v současnosti pravidelně konají části Mistrovství světa silničních motocyklů. Určitě ne náhodou jsou tedy jedním z jeho partnerských měst naše Pardubice. Jerez bývá považován za kolébku flamenca a pochází odsud mnoho úspěšných umělců. Dnes je Jerez největším, nejzalidněnějším a hospodářsky nejvýznamnějším městem provincie Cádiz. Dovětek „de la Frontera“ (frontera = hranice) naznačuje, že kdysi býval hraničním městem, konkrétně mezi územími ovládanými katolickými a maurskými panovníky.
Historie města
- První známky osídlení sahají do mladší doby kamenné. Výzkumy stále pokračují a snaží se vnést více světla do prehistorického šera.
- Město založili Féničané kolem roku 1100 p. n. l. a už v této době se zde začíná pěstovat víno.
- Později zde vládli Římané, Vandalové, Vizigóti, větší rozvoj přichází až za maurské nadvlády (711 – 1264), hlavně ve 12. a 13. století. Byla postavena pevnost Alcázar, dále mešity, paláce, rozšiřovalo se centrum, z této doby pochází současné uspořádání starého města. Po dobytí katolickými králi se mešity upravovaly nebo úplně přestavovaly na kostely.
- Do středověku sahá historie místního chovu koní. Zdejší mniši se mu intenzivně věnovali a vyšlechtili plemeno, které se podle jejich kartuziánského kláštera nazývá Cartujana.
- Když se ve velkém rozjely plavby do Ameriky, Jerez se díky výhodné poloze mezi Cádizem a Sevillou stal jedním z nejvíce prosperujících měst Andalusie.
- V 17. století došlo k útlumu a recesi, ale v 18. století se situace zase zlepšila. Rostla sláva a úspěch místního vinařského průmyslu, které vyletěly ještě výš ve století 19. Kromě toho se v tu dobu staví železnice a probíhá industrializace. V roce 1890 zde bylo zavedeno pouliční elektrické osvětlení, první ve Španělsku. Tedy o tomto prvenství se prý dodnes vedou spory s městem Haro, každý měl totiž těsně dřív jinou fázi.
- Rozdělení výnosné půdy mezi nepočetnou vrstvu nejbohatších vlastníků vyvolalo anarchistické akce a řadu dělnických povstání. Přetrvávaly až do 20. století, kdy zároveň přišla určitá krize tohoto odvětví. Mor vinné révy měl fatální důsledky pro všechny, kteří byli na jejím pěstování závislí. Jerez se pak více zaměřil na rozvoj průmyslu a turistiky.
My jsme se sem poprvé vypravili jednoho horkého květnového dne 2022 z Cádizu, abychom zažili atmosféru tradičních slavností Feria del Caballo. Město hýřilo barvami, tentokrát však výjimečně nemám na mysli květiny, ale tradiční dámské šaty nejrůznějších odstínů a mnoha vzorů. Bohužel jsme nepočítali s tak intenzivním vedrem, které nás celý den pronásledovalo, takže jsme si výlet nevychutnali tolik, jak by se nám hodilo. Naše subjektivní dojmy a zážitky z průběhu dne podrobně popisuju v článku Jerez – naše výprava na Feria del Caballo,
Protože jsme toho tehdy moc nezvládli a měla jsem z toho trochu špatné svědomí, rozhodli jsme se, že až to někdy vyjde, zajeli bychom sem ještě jednou všechno napravit. A povedlo se, přesně o rok později, tj. v květnu 2023. Tentokrát byla naším hlavním cílem exkurze v podniku Gontález Byass Tío Pepe, ale zároveň i prohlídka Alcázaru a centra města… O exkurzi píšu v článku zde, shrnutí dojmů z města následuje níže…
Historické památky
Největší pozornost jsme věnovali historickému centru, tj. katedrále, palácovému komplexu Alcázar s parkem a náměstí Plaza de Arenal.
Catedral de Jerez je krásná velkolepá stavba ze 17. století, postavená v kombinaci stylů gotického, barokního a neoklasického. Na jejím místě původně stála hlavní mešita města Mezquita Mayor de Jerez a pak kostel San Salvador, který byl rozšířen a upraven na dnešní katedrálu. Na místě současné vnější zvonice se pravděpodobně nacházel minaret staré mešity.
Základ maurského palácového komplexu Alcázar pochází zřejmě z 11. století, postupně byl rozšiřován o rezidenční i obranné objekty. Ve srovnání s jinými podobnými paláci a zahradami je tento objekt podstatně menší. Jenže o to zajímavější a pestřejší. Stojí zde jediná z 18 zdejších mešit, která se dochovala, v areálu najdeme pozůstatky lázní, obrovský lis na olivový olej, který kdysi poháněli osli. Dále oktagonální věž s perfektní vyhlídkou na město, studnu, lázně, původní nádrže na vodu i krásnou lékárnu z 19. století.
Svého času totiž celý areál fungoval jako malé opevněné město uvnitř většího. Obranné zdi budí respekt a tehdy to byla nutnost. I po dobytí katolickými panovníky byl objekt využíván a udržován, dnes patří mezi nejzachovalejší příklady almohadské architektury na Pyrenejském poloostrově. I zahrady patří k těm menším, ale dá se v nich velmi příjemně posedět a odpočívat.
Náměstí Plaza de Arenal má bohatou historii, jeho název je odvozen od označení místa bojů a bitev, ne však ve smyslu válečných, nýbrž kratochvilných a soutěžních. Od konce 16. století to bylo jediné náměstí s povolenými zápasy, dokonce zde byly umístěny stupínky pro lepší podívanou. V polovině 17. století se zde začaly konat býčí zápasy s placeným vstupným. Náměstí lemují stromy a zdobí ho jezdecká socha a fontána, panuje zde čilý ruch a příjemně živá atmosféra.
K prohlídce města patří kostel San Miguel, městské hradby, Stará radnice, Palacio de Abrantes, uličky a další náměstí v okolí., může to být pěkná a příjemná procházka. Poprvé jsme sem přijeli skoro v poledne a nečekané vedro mi v podstatě sebralo chuť se kdekoli procházet. Podruhé už jsme byli připravení, takže jsme přijeli hned ráno, největší vedro jsme přečkali na exkurzi a na obědě, a pak jsme zvládli i tu procházku…
Víno, sherry, zpěv
Vinařství do kraje přinesli už zakladatelé města Féničané, přičemž Římané toto odvětví zodpovědně rozvíjeli. Maurové zase zavedli destilaci, která vedla k výrobě brandy a fortifikaci (posilování) vína. Specialitou zdejšího kraje je víno sherry s oficiálním názvem Jerez-Xérès-Sherry, přičemž pravé sherry pochází pouze z tohoto regionu.
Výroba sherry je samozřejmě velká věda. Tak alespoň velmi laicky a zjednodušeně řečeno: vyrábí se z určitých odrůd bílých hroznů a po plném prokvašení je obohaceno vinným destilátem tak, aby mělo obsah alkoholu 15,5 %, někdy i více. Tím, že se (na rozdíl třeba od portského) fortifikuje až po kvašení, obsažený cukr se předtím změní na alkohol. A jelikož se do něj další cukr už nepřidává, řadí se sherry mezi suchá vína (jak jsem zjistila, existují ale i sladké varianty). Nechává se uležet v sudech ze severoamerického dubu, jehož dřevo má vhodnější pórovitost než duby evropské. Sudy se nenaplní až po okraj a průběžně se mezi nimi přelévají určitá množství vína, takže jedna láhev pak obsahuje víno z různých sudů a různého stáří, právě kvůli tomuto mísení.
Feria del Caballo
Tento „koňský trh“ má původ už ve 13. století. Dva jarmarky s koňmi a dobytkem ročně získaly královskou ochranu za účelem podpoření místní ekonomiky. Zhruba od poloviny 19. století se spojil dobytčí a koňský veletrh se slavnostmi, dnes tu najdeme i lunapark s mnoha atrakcemi. V tuto dobu tedy do města spolehlivě zavítá enormní počet návštěvníků.
Slavnosti se konají v areálu Parque González Hontoria a vstup je zdarma. Trvají 7 dní, ale nějak spontánně se k nim přiřadil ještě předchozí víkend, takže vlastně celkem 9 dní. V některých dnech se pořádají různé soutěže spojené s jezdectvím a koňmi. Areál je plný dočasných restaurací, tzv. casetas (je jich tu prý okolo 200!). Nejedná se o obyčejné výdejní stánky ani o normální budovy, jsou to jakési konstrukce nabízející posezení, někdy i místo k tanci. Jsou dekorované v tradičním stylu a mohou se zúčastnit soutěže o nejlepší tapa a nejlepší výzdobu. Po promenádách korzují davy lidí, po bulvárech projíždějí jezdci a jezdkyně na koních, ale také kočáry, které nabízejí svezení po areálu. Ženy zde užijí výrazné tradiční andaluské šaty, šátky, ozdoby a vějíře.
Jerez určitě stojí za bližší prozkoumání. Akorát pozor na to vedro 😊
Pomocný zdroj: Wikipedia, andalucía.org, spain.info
