Snídaně v Andalusii – jednoduchá i skvělá zároveň

Typická andaluská snídaně se skládá z opečené bagetky, olivového oleje a drcených čerstvých rajčat podávaných v kalíšku nebo už namazaných na bagetě. Nejen že jsme o ní četli v průvodci, ale mohli jsme si ji dát kdekoli. A taky jsme občas po ránu, ještě doma (= doma na různých místech), od sousedů cítili vůni připálených okrajů pečiva. Je to opravdu klasika.

Tostada con tomate y aceite

Pečivo je tady zřejmě nejčastěji konzumovanou potravinou nejen k snídani, olivový olej jakbysmet. Zpravidla jsme dostali láhev, ze které jsme si sami posloužili, nebo balenou porci jako jsme u nás zvyklí na mléko do kávy nebo med do čaje. Baget existuje mnoho druhů co do složení a velikosti, někde proto rovnou nabízejí „media“, což je půlka delší bagety a na lehkou snídani to stačí. Někde nabízejí celozrnnou variantu „integral“. Nám se osvědčilo si objednat univerzální „tostada“ a většinou to stačilo. Pozor, „aceite“ znamená olej, i když nám to slovo připomíná spíš ocet.

Horkou bagetku si velkoryse polijete olejem, pomažete rajčatovým džemem (tedy pokud už namazaná rovnou). Posolíte, pak se zakousnete, a jestli jste se do této chvíle ještě neusmívali, tak se vám na tváři rozlije blažený úsměv. Aspoň u nás to tak fungovalo. Nevěřila bych, kolik radosti mi způsobí tak jednoduché jídlo! Nutno dodat, že velký vliv na to má ještě jedna důležitá ingredience, a to výhled na moře. Ne všude je k dostání, ale když se to podaří, zážitek je maximálně vydařený.

Kdo si chce občas tuto lahůdku zpestřit, objedná si k tomu dle nabídky například šunku serrano (sušenou) nebo york (dušenou), avokádo, sýr, vařené vejce apod. Nebo třeba máslo a džem, to jsme taky viděli, ale jen pomálu. Na všem, pokud disponujete dostatečnými jazykovými znalostmi, se lze domluvit s personálem, zdaleka ne všude totiž mívají jídelní lístek, ze kterého by se dalo vybrat. Není nad to všechno v klidu probrat a ujasnit si možnosti a potřeby. Že přijde padesát hostů, kteří to budou chtít probírat a že to tedy číšník bude muset pořád dokola vysvětlovat, nikomu zřejmě nevadí…

A ne každý si tu lahůdku chce vždycky zpestřit – občas jsme viděli, že si někdo dává jen bagetu s olejem. Je to jakýsi ekvivalent našeho chleba s máslem. Akorát že na chleba s máslem u nás nepůjdeme do kavárny, taky by na nás asi koukali překvapeně. Jiný kraj, jiný mrav. Někde jsem četla, že se kombinace opečená bageta + olivový olej doplňuje cukrem, zatím jsem to neověřovala.

Někdo to rád sladké

Sladká snídaně tu není tak běžná, resp. jak kde. V kavárně jsme zaručeně vždycky dostali „housku“, ale na croissant, šáteček či koblihu jsme si vždy vyhlédli nějaký podnik předem, často funguje zároveň jako pekárna nebo cukrárna. Přestože naše tradiční buchty, bábovky a koláče bych tu nehledala, nabídka je pestrá a velmi lákavá. Někdy jsme si název přečetli na cedulce, někdy jsme si museli dojít ukázat. Někdy jsme odhadli předem, co si dáváme, někdy jsme se nechali překvapit „věcí“ schovanou pod pořádnou vrstvou čokoládové polevy. Někdy jsme si dali jen jeden kus na půl, protože to bylo obrovské a hutné. Možností bylo opravdu mnoho.

Kavárny s kuchyní nabízejí také známé churros, které se nedělají automaticky sladké, dostali jsme je jen tak, tj. smažené hady mírně slané. Kdo je chce sladké, objedná si k nim horkou čokoládu, ve které si hady namáčí. V jednom chladném ránu, kdy jsme před sebou měli větší výlet, nám tahle teplá hutná snídaně přišla velmi vhod.

K pití

Snídani zpravidla doprovází káva s mlékem (café con leche), zelený nebo bylinkový čaj, popř. i samotné mléko. Káva s mlékem má mnoho variant podle toho, kolik mléka se do ní přidává. Někdy opravdu hodně a my jsme toto tajemství zatím nerozkryli. Takže jsme si dávali standardní café con leche a dostali jsme vždycky hrnek či skleničku kávy s mlékem, někdy to dost připomínalo naše kapučíno. Nejsem od nás zvyklá, že by si lidé dávali v kavárně ke snídani (i k té slané) jenom skleničku teplého mléka, tady jsme to vídali celkem běžně.

Snad každá kavárna/bar nabízí čerstvý pomerančový džus, který načepuje přímo z odšťavňovače. Džus chutná výborně, a když člověk večeří až skoro v noci, tak je to po ránu docela vzpruha.

Kdy, kde, v kolik a za kolik

Snídani jsme si mohli poskládat z toho, na co jsme měli chuť, někde nabízejí na tabulích nebo vývěskách cenově výhodnější menu – kombinace, které nakonec stejně odpovídají těm nejčastějším objednávkám. Slušná snídaně nás vyšla jen cca na 2,60 – 4 € (na osobu, 2022), i u moře i v centru, a nebyl to jediný případ, kdy jsme si posteskli, jak je u nás (v ČR) draho.

O podniky, kde se dá nasnídat, rozhodně není nouze. Některé bary otvírají například už v 7 hodin ráno a výše zmíněná opečená bageta není problém. S těmi sladkými věcmi máme různé zkušenosti, otvírací doba neměla vždycky vypovídající hodnotu, s platností na obě strany. Někdy měli otevřeno dřív a všechno k dispozici hned, někde měli po ránu jen bagety a regály se sladkými věcmi se naplnily až kolem 9. hodiny. Hlavní vlna jedlíků přichází až tak před 10. hodinou. Podle našeho pozorování zhruba v čase 10 – 11 hod bary praskají ve švech, v těch oblíbených se klidně stojí fronta na uvolněné místo. My jsme měli odpočinkový režim, takže jsme se tomuto uspořádání snadno přizpůsobili, ale jak to dělají místní, kteří chodí do práce, zatím nevíme.

Snídaně s výhledem na historické centrum nebo na moře se nám zatím neomrzely. Doma jsme snídali, jen když jsme měli podniknout nějakou výpravu a dopolední kavárna se nám nehodila do programu, a v hotelu se snídaní jsme se zatím neubytovali. Doma v Praze si občas tu klasickou variantu s rajčatovým pyré nostalgicky připravujeme. Není to žádný kumšt, jen rajčata je potřeba zbavit tekutého středu se semínky a pak dohladka rozmixovat např. ve smoothie makeru. I když je s tou španělskou obsahem srovnatelná, zážitek nedosahuje ani zdaleka té intenzity. Možná ještě tak si to dát někde pod slunečníkem s krásným výhledem, ale doma v kuchyni je to takové nějak moc obyčejné a málo zajímavé 😊Takže, vzhůru do Andalusie a hurá na snídani!