Granada znamená španělsky granátové jablko. Má ho ve znaku a s jeho symboly v různých podobách i s živými exempláři jsme se tu setkávali na každém kroku. Ačkoli město proslavila asi hlavně Alhambra, a i když se Alhambra dá nazvat skvostem, nelze redukovat krásy Granady jen na Alhambru. Ani jen na Alhambru a slavnou čtvrť Albaicín. Běžní turisté bohužel často přijíždějí jen na jeden až dva dny, mnohdy s jediným cílem vidět právě Alhambru a Albaicín. Ne že by na tom bylo něco špatně, spíš je škoda, když nestihnou nic dalšího.
V tomto článku se zaměřuju na město celkově. Alhambra a čtvrť Albaicín si samy zaslouží tolik pozornosti, že jim chci věnovat samostatný článek nebo nějakou publikaci i s praktickými tipy. V Granadě jsme zažili i spoustu zajímavých drobností osobního charakteru a bude vhodnější je sepsat zvlášť. Jeden den jsme si udělali výlet do okolí Monachilu – blízké vesnice na úpatí Sierra Nevada. O tom bude také samostatný článek.
Historie města
- Osídlení oblasti sahá do období nejméně 5500 let p. n. l. a mnoho nálezů pochází z pozdější doby bronzové.
- Nejstarší stavební pozůstatky patří iberskému oppidu z poloviny 7. století p. n. l.
- Přes evidentní působení Římanů na přelomu letopočtu a později Vizigótů se toho z této doby moc nedochovalo. Zdá se, že mezi učenci probíhají dohady a vznikají různé hypotézy, ale zatím spíš převažují nejasnosti.
- V roce 711 do Andalusie vpadli Berbeři a ovládli značné území Španělska. Oblast Granady byla jednou z těch, kde se Mauři, jak se severoafrickým muslimům souhrnně říkalo, udrželi nejdéle. Mezi chalifáty a emiráty, kde vládly různé rody Berberů, Maurů, konvertitů probíhal průběžně boj o moc.
- Nicméně až do 11. století zde pohromadě dokázali žít křesťané, muslimové i židé. Židovská komunita si v rámci maurské nadvlády získala respekt a její představitelé i významné funkce ve vedení města. Na konci roku 1066 ale muslimové spáchali na židovské populaci masakr a ukončili tzv. Zlatý věk židovské kultury ve Španělsku.
- Ve 13. století už Maurům ve Španělsku téměř odzvonilo, katoličtí králové úspěšně dobývali všechna území zpět, a to i v Andalusii. Jednali stejně krutě jako předtím jejich protivníci, masakrů na jinověrcích se nezdráhali. V Granadě se Maurové stále drželi a muslimští uprchlíci z jiných oblastí se stahovali právě sem. Výsledkem toho tato komunita nabyla rozměrů, které vyžadovaly nějaké nové řešení.
- A až v této době vzniká slavná Alhambra. Byla koncipována jako soběstačný palácový komplex s veškerou infrastrukturou, tj. paláci, mešitou, lázněmi, obydlími pro stráže a služebnictvo. Budovali ji průběžně podle měnících se potřeb po několik generací. Dnes nejslavnější paláce – Palacio de Comares a Palacio de los Leones byly postaveny ve století 14.
- V lednu 1492 kapitulovalo království Granada. Tím definitivně padla maurská nadvláda v Andalusii. Granadským muslimům byl nejdřív ponechán majetek a možnost praktikovat svou víru, ale už za pár let zahájil jeden vlivný arcibiskup tvrdou protiislámskou kampaň. Dopadlo to jako obvykle, tj. násilím v podobě nucených konverzí, inkvizice, konfiskace majetku, pálení knih, věznění, vyhánění…
- Ačkoli si krása Alhambry udržovala obdiv a přízeň i u vládnoucí vrstvy, měli následní panovníci neodbytnou potřebu zasahovat různými způsoby do architektury komplexu (např. zabudovaný renesanční palác Palacio de Carlos V a kostel Iglesla de Santa Maria de la Encarnación de Alhambra). Změny ve jménu christianizace a kastilizace v souladu s představami Habsburské monarchie se postupně dotkly celého města.
- V průběhu 16. století průběžně docházelo k nepokojům souvisejícím s vyháněním stoupenců islámu. Docházelo k různým povstáním, město se vylidňovalo a přestávalo rozvíjet.
- V 17. století sice došlo k určitému nárůstu obyvatel přistěhovaných z jiných částí Španělska, ale hospodářská situace se nelepšila. Význam města klesal a byl čím dál víc zastíněn například Sevillou a Madridem.
- V 18. století byly provedeny důležité urbanistické změny. Na konci dochází k hospodářskému růstu, především díky rozvoji výroby a zpracování hedvábí, lnu a konopí.
- Na počátku 19. století se zde dočasně usadila napoleonská vojska, která svým konáním způsobila škody hlavně na Alhambře. Výsledkem válek byla porážka Anglie, což znamenalo ukončení vývozu výše zmíněných produktů, Anglie totiž byla jejich významným odběratelem. Kulturní dědictví bylo ničeno.
- Druhá polovina 19. století se naopak nese v duchu rozmachu. Dochází k modernizaci města, začlenění do železniční sítě, rozvoji cukrovarnického průmyslu. Úspěchy přetrvaly až do století 20., ale brzy následoval ekonomický propad a sociální nepokoje. V době občanské války se Granada postavila na stranu nacionalistů a tvrdě potlačovala odpůrce. Město dostalo hodně zabrat, ještě v 50. a 60. letech patřila granadská provincie k nejchudším ve Španělsku.
- Až později postupně docházelo k obnově památek, modernizaci města, rozvoji infrastruktury a turistického průmyslu.
Hlavní atrakce
Granada se může pyšnit multikulturním dědictvím. Zmiňme cikánskou čtvrť Sacromonte, židovskou čtvrť Realejo, pozůstatky maurského působení v podobě Alcazaby, paláců a zahrad v rámci Alhambry, čtvrť Albaicín, burzu obilí Corral del Carbón, bazar Alcaicería, zahrady Carmen de los Mártires, lázně Baños Árabes. Z doby křesťanské pochází například Catedral de Granada s přilehlou kaplí Capilla Real, Basílica de San Juan de Díos, kláštery Monasterio de San Jeronimo a de Cartuja.
Mezi nejnavštěvovanější místa nepochybně patří Alhambra – nejznámější monument islámské architektury v Evropě. Ročně ho navštíví téměř tři milióny turistů z celého světa. Leží na kopci a za sebou má první vrcholy pohoří Sierra Nevada. Dohromady tvoří známé a neokoukatelné panorama z vyhlídky San Nicolás v protější čtvrti Albaicín, na kterou je zase dokonalý pohled z Alhambry. Čtvrť si zachovala charakteristický ráz z doby, kdy byla ještě v užívání muslimskými obyvateli. Slavná vyhlídka se jmenuje podle přilehlého kostela Iglesia de San Nicolás ze 16. století, nicméně hned vedle také stojí moderní mešita se zahradou ze století 21.
Alhambra je skutečně pohádkovým klenotem a při její návštěvě se mi chvílemi tajil dech. Hlavní části jsou stará pevnost Alcazaba, překrásné paláce a zahrady Pacacios Nazaríes a Generalife, dodatečně přistavěný renesanční palác Palacio de Carlos V. Samozřejmě další parky a pozůstatky bývalých obydlí a infrastruktury. Na návštěvu Alhambry je potřeba se připravit předem, má omezenou kapacitu návštěvníků, takže kdybyste tam přišli jen tak, mohlo by se stát, že se ani nedostanete dovnitř. Tím vás nechci strašit, ale rozhodně doporučuju si prohlídku naplánovat předem.
K tomu můžete využít naše zkušenosti a praktické vtipy. Tady se můžete přihlásit o průvodce zdarma: Alhambra – připravte se na super výlet.
Procházky
My jsme v Granadě trávili veškerý čas venku. Hodně jsme chodili křížem krážem a při tom často i bezděčně objevili místa, která jsme chtěli navštívit. Na mapě mi některé věci připadaly daleko od centra, ale nakonec jsme k nim stejně bez námahy došli. Doporučuju vzít si s sebou do Granady pohodlné boty a hodně chodit. Město neleží na rovině a je třeba překonávat výškové rozdíly, ale odměnou jsou pak jedinečné vyhlídky.
Prošli jsme mnoho náměstí různých velikostí a s různou atmosférou. Některá měla krásnou fontánu, některá byla plná restaurací a mumraje. Fontány měly zřejmě „horario“ čili provozní dobu, a když zrovna nestříkala voda, bylo to trochu zklamání. Ale když pak fungovaly a večer byly ještě k tomu osvětlené, vypadalo to velkolepě. Granadou protéká několik řek, což nabízí procházky podél jejich břehů. Nicméně nesmíme si představovat nic velkého. Ty dvě řeky, kolem kterých jsme šli, měly v sobě vody pramálo. Koryto bylo buď polozarostlé bujnou vegetací, nebo mělké jen pár desítek centimetrů. Ale promenády kolem jsou atraktivní a procházky po nich velmi příjemné.
Co bych určitě chtěla zdůraznit a doporučit, je usedlost se zahradami s názvem Carmen de los Mártires. Leží nedaleko Alhambry a pevně doufám, že kvůli tomu netrpí nedostatkem pozornosti. Na ploše 7 hektarů se nachází palác, krásně koncipované zahrady a sady s mnoha romantickými zákoutími. Najdeme zde jezero s přístupným ostrůvkem, akvadukt, mnoho fontán a dalších jezírek, altánky. Promítají se sem různé architektonické vlivy, z nichž mě osobně zaujal nejvíc ten arabský. Všechny ty oblouky, štíhlé sloupy a kaligrafická, jakoby krajkovitá, výzdoba mě fascinují. Vzhledem k poloze na kopci jsou odtud moc pěkné výhledy na další části města a také na pohoří Sierra Nevada. Procházka tímto místem pro mě byla abnormálně osvěžující a povznášející.
Arabská komunita má v Granadě hojné zastoupení a turistům nabízí obchůdky s oblečením a doplňky, čajovým nádobím a suvenýry. Také mnoho „kebabáren“, obchodů s horami tradičních sladkostí, koření a čajů. A najdeme tu spoustu čajoven, tzv. teterías, jsou dekorované typicky arabským způsobem a vypadají nádherně. Jako z pohádek z Tisíce a jedné noci. Jako kdyby se měl člověk ocitnout mimo běžný život a zapomenout na starosti a strasti všedního dne. Určitě stojí za vyzkoušení. Mrzí mě, že jsme nezašli víckrát, tak snad příště nebo jinde 😊
Tapas
Granada je proslulá tím, že tapas se podávají automaticky k nápoji a jsou zahrnutá v jejich ceně. Byla jsem zvědavá, jak přesně to funguje, což se brzy rozuzlilo, a to poměrně prozaicky. Objednáte si nápoj a přinesou vám k tomu talířek s tapas. Nikdo se neptá, na co máte chuť, prostě vám přinesou to, co mají ten den jako tapas. Neuvádí se to v jídelním lístku, naopak to, co jsme v nich viděli, už bylo docela drahé. Nevím, jestli dělám správný závěr, ale k pití automaticky dostanete něco na zobnutí, a když si chcete vybrat a dát něco dalšího, tak si prostě připlatíte. Jsem dost spořivá, takže 2 – 2,30 € za jednu malou kroketku dávám s dost těžkým srdcem.
Nevím, co se stane, když si dáte další nápoj. Jestli vám k tomu přinesou to samé, nebo jestli to nějak vedou v evidenci a střídají to. Ve Španělsku je běžné, že se na jednom místě dlouho nezůstává, takže tím se to možná vyřeší. Ani my jsme to nevyzkoušeli, máme zkušenost jen s tím jedním nápojem na jednom místě. A jak je již naším (zlo)zvykem, tak jsme se nezeptali. Akorát se nám třeba stalo, že jsme zrovna ve dvou barech, do kterých jsme šli po sobě, dostali v podstatě to samé, což sice bylo docela vtipné, ale moc mě to nenadchlo.
I v jiných městech jsme narazili na tapas bary, kde bylo jedno tapa v ceně nápoje. A ještě si člověk mohl vybrat. Někde toho bylo víc, někde míň, někde to bylo lepší a někde horší, ale celkově mi to vyhovovalo víc. Nevím, proč se granadský koncept tak vychvaluje. V Granadě je několik ultravyhlášených tapas barů. Zpravidla před nimi stála fronta zájemců o stůl a uvnitř se rozléhal rachot od všeobecného veselí. Ač to zní možná lákavě, nás to spíš odradilo, takže jsme je nevyzkoušeli a chodili různě jinam.
Závěr
O Granadě bych mohla psát ještě hodně dlouho, ale tenhle článek už trochu přetéká, takže to snad všechno dořeknu jindy. Granada se zase nějak liší od ostatních měst a její specifické kouzlo stojí za vyzkoušení. Jednak kvůli zajímavým zážitkům, jednak kvůli poučení a rozšíření obzorů.
Pomocný zdroj: Wikipedia
