Co vás napadne, když se řekne Sevilla? Pomeranče, olivy, flamenco, býčí zápasy, Lazebník sevillský, Velázquez? Tak k tomu přidejte ještě ukrutné vedro, lahodný nápoj rebujito, koňské kočáry s typickým klapáním i zápachem, jediný vnitrozemský přístav ve Španělsku, společenský ruch a opery (v Seville se odehrává víc oper než v kterémkoli jiném evropském městě, vědci jich prý objevili 153!).
Sevilla je hlavním městem Andalusie a s přibližně 700 tisíci obyvateli 4. největším městem ve Španělsku, za Madridem, Barcelonou a Valencií. Leží na jihu ve vnitrozemí na řece Guadalquivir a označuje se za nejteplejší město kontinentální Evropy (my jsme tu na konci dubna zažili odpolední teploty 35 – 39 °C). Sevilla překypuje historickými a kulturními památkami. V tomhle článku se zaměřím na „objekty“, v části II. pak na „venkovní místa“.
Nezbytný historický kontext
- Město založili Féničané v 9. století p. n. l.
- V blízké Italice a Carmoně se nachází mnoho pozůstatků římské nadvlády, narodili se tu významní římští císaři Traián a Hadrián.
- Roku 712 začala maurská okupace. V 8. a 9. století se tu Mauři přetahovali o moc s Vizigóty, Vikingy i mezi sebou.
- Na rozdíl od jiných oblastí se v Seville i v 11. a 12. století dařilo křesťanské komunitě udržet si svoje postavení a církev fungovala.
- Už roku 1248 byla Sevilla dobyta zpět katolickými panovníky, a to jako jedno z prvních měst ve Španělsku. A přitom na jihu se maurská nadvláda udržela nejdéle. Pro zajímavost – posledním místem, které Mauři ve Španělsku o 250 let později opustili, byla nedaleká Granada. Tím chci mj. naznačit, že situace na Pyrenejském poloostrově v letech 711 – 1492, kdy se tu Mauři v zastoupení mnoha různých rodů a vládců vyskytovali, se měnila každým okamžikem.
- Po pogromu na konci 14. století se synagogy hromadně měnily v kostely. Roku 1478 tu byl ustanoven první tribunál španělské inkvizice a jeho původním hlavním cílem bylo, aby se všichni chovali jako křesťané a nepraktikovali tajně židovské rituály.
- Období námořních objevů s sebou také neslo spoustu násilí a krutostí, zřejmě ještě v mnohem větším měřítku, ale to se odehrávalo na jiném kontinentu a Seville to naopak přineslo blahobyt a slávu, rozvoj obchodu i kultury.
- Sevilla se svým říčním přístavem získala monopol na obchod s Amerikami, což jí pomohlo k velkému rozkvětu. V 16. století se stala jedním z nejbohatších a nejrozvinutějších měst západní Evropy.
- Monopol se ale v 17. století přesunul do Cádizu, řeka Guadalquivir se zanášela a Sevilla začala upadat. Následovala morová epidemie, která zabila polovinu obyvatel, a ani velké záplavy městu neprospěly.
- V 18. století tu vznikla Královská tabáková továrna, její budova byla 2. největší ve Španělsku. Tabákové výrobky prostě frčely odjakživa.
- V 19. století probíhaly tradiční projevy průmyslové revoluce a vznikal současný vzhled města, stavěla se mj. železnice a muzea.
- Co se týče občanské války, město padlo rychle do rukou vojsk generála Franka. Rádio se sice snažilo mobilizovat rolníky z okolí, ale nestačilo to.
- V Seville se konaly dvě světové výstavy – 1929 Pyrenejsko-americká a 1992 Expo při příležitosti 500 let objevení Ameriky. V rámci příprav na obě výstavy byly postaveny významné objekty, vylepšila se infrastruktura atd.
A teď už ty památky…
La Catedral de Sevilla a zvonice Giralda
Sevillská katedrála Panny Marie je 3. největší katedrálou na světě. Rozkládá se na ploše větší než 11 500 m2. Není zdokumentováno, kdy přesně byla postavena, ale předpokládá se, že výstavba začala roku 1401 na místě mešity poničené zemětřesením. Konstrukce katedrály následuje pravidelné denní změny teplot a tzv. dýchá – roste a zmenšuje se až o 3 cm. Součástí prohlídky s průvodcem je i Mausoleum Kryštofa Kolumba. I když uložením jeho ostatků se chlubí několik dalších míst na světě.
Věž Giralda je typickým příkladem maurské architektury s renesančními prvky. Původní minaret byl postaven roku 1184, při přestavbě mešity na katedrálu Panny Marie o pár set let později ho změnili na zvonici. Její replika v necelé poloviční výšce se stala dominantou amerického města Kansas City.
I když jsem předem věděla i zvenku viděla, jak je katedrála velká, stejně mi až uvnitř doopravdy došlo, jak je ohromná. Akorát že mě tahle její kvalita vůbec nenadchla. Katedrála na mě tak nějak padala, byť jen v přeneseném smyslu, dost tam na mě totiž dolehl pocit marnosti. K čemu je dobrá tak strašně velikánská katedrála? Co je na tom bohulibého, užitečného, duchovního, čím nás přiblíží k Bohu a jak nám pomůže stát se lepším člověkem?
Bloudila jsem nekonečným prostorem, zakláněla hlavu k nebeským výškám a snažila se najít nějaké řešení. Nenašla a celou dobu jsem bojovala s určitým znechucením a zatrpklostí. Kdyby tehdy místo jednoho monstra k oslňování světa postavili „normální“ katedrálu, k tomu sirotčinec a hospic, vážila bych si toho víc. Ale zase by to nebyla taková senzace, to se musí nechat.
Věž Giralda je fajn, člověk se „konečně“ pořádně rozhlédne po okolí a zjistí, kde co je. Byla to moje první kostelní věž v Andalusii, a tak jsem byla překvapená, že na ni nevedou schody, ale jde se do kopečka. Do čtvercového kopečka z kamenných kostek vyleštěných věčným chozením. Koncept mě zaujal a myslela jsem, že to je rarita. Jenže pak jsem zjistila, že se to takhle vyskytuje i v katedrále v Cádizu a kdo ví kde ještě, takže to zas taková kuriozita možná není. Budu to muset víc prozkoumat 😊
Vstupenky se dají koupit přes internet na konkrétní den a čas, pak jdete bez fronty speciálním vchodem, ale tahle nabídka je omezená. Já si vystála frontu, trvalo to cca 45 minut. Platba kartou, ale nic dalšího nebylo potřeba. V momentě, kdy si zakoupíte vstupenku u pokladny, už rovnou pokračujete na prohlídku dál do katedrály…
Oficiální stránky katedrály: catedraldesevilla.com.
Paláce Real Alcázar
Roku 913 se córdobskému kalifovi zachtělo nových prostor k vládnutí. Po několik dalších století se tu průběžně stavělo, přestavovalo a přistavovalo. I když se měnily vládnoucí dynastie, i když už byli Mauři vyhnáni, i když se vyvíjely architektonické styly, to, co tu teď můžeme obdivovat, je krása nesmírná.
O Alcázaru jsem si na základě různých informací vytvořila dojem, že jde hlavně o krásné zahrady. O to víc mě překvapil skvostný prostor samotných paláců. Je to rozsáhlý komplex s nádhernou výzdobou (nejen) v maurském stylu.
Zahrady jsem si pro sebe rozdělila na dvě části – „zadní“ za kavárnou a „přední“. Začali jsme samovolně tou zadní. A tady naopak pro mě nastalo dost velké zklamání. Obyčejná zahrada–park–sad, vůbec nic zvláštního. Malé stromky, mezi nimi hlína se spadaným listím nebo nezajímavá tráva nebo nějaké nevýstavní květiny. Obyčejné chodníčky, fontánky bez vody. Pak jsme se ale dostali do předních zahrad a tam to přišlo. To byly konečně pořádné zahrady, zajímavě upravené a rozkvetlé všemi barvami. Při delší návštěvě doporučuju začít těmi zadními, aby zážitky gradovaly. Při nedostatku času stačí vidět ty přední…
Vstupenky se dají koupit přes internet na konkrétní čas a den. Na jaře 2023 to šlo jen s několikatýdenním předstihem a na různých webech jsem našla různé ceny, protože se k tomu rovnou připočítal audioprůvodce, lidský průvodce nebo jiná služba či další prostory k vidění. Pro úplnost – základní vstupenka nás tehdy stála 13,50 €.
Vstupenky se také dají pořídit osobně u pokladny, vždy jen na ten den, kdy tam přijdete. Když jsme dorazili do pokladny v 9:30, měli jsme bez fronty možnost výběru všech časů na celý den. Platí se jen kartou, což je u různých památek v Andalusii celkem běžné. Pozor, k zakoupení vstupenek je zde vyžadován doklad totožnosti, stačí naskenovaný v mobilu. To urychlovalo frontu u pokladny, protože dost lidí tento požadavek zjistilo až tam a houfně odcházelo. Včetně nás, když jsme tam šli poprvé 😊
Vchod do Alcázaru je o kus jinde než pokladna, takže je potřeba ho najít a postavit se do fronty včas. Chvílemi byl zmatek ve frontách, když tam byl někdo ve větším předstihu, ale k žádným problémům nedocházelo. U vstupu jsme ještě byli podrobeni bezpečnostní prohlídce. Více informací najdete na stránkách paláce alcazarsevilla.org.
Torre del Oro
Nenápadná věž u vody byla už ve 13. století součástí obranného systému města, hlavně jeho veledůležitého přístavu. Na druhém břehu měla stát ještě jedna věž a když bylo potřeba zabránit lodím vplout dovnitř, zavěsily se mezi základny věží řetězy. Tehdy to fungovalo.
K věži jsme se poprvé dostali náhodou, když jsme téměř u ní vystoupili z autobusu MHD. Stojí si jen tak jakoby nic na břehu řeky, při pohledu z hlavní ulice trochu „utopená“. Kolem běhají běžci a chodí chodci, vedle ní o něco výš po hlučné několikaproudovce projíždějí ve velkém auta a autobusy. I když jsme sem zašli ještě párkrát, vždycky bylo pošmourno a šedivo a kdybych o věži nevěděla předem, asi bych ji snadno opomenula.
Museo del baile flamenco
Do tohohle muzea běžte, jen když vás flamenco fakt zajímá. Nebo aspoň když jste viděli nějaké filmy Carlose Saury. Nebo vám něco říká jméno Cristina Hoyos. C. Hoyos se v Seville narodila a stala se velmi úspěšnou tanečnicí a choreografkou flamenka. Toto muzeum založila.
Obávám se, že jinak to bude nuda. Mně se tam líbilo, hlavně když jsem třeba narazila na kostýmy a rekvizity z filmu, který jsem už viděla, to jsem nadšením nadskočila. Jelikož nás flamenco zaujalo a na cestách po Andalusii nás stále provází, tak jsme tam zašli a rádi se poučili. Uvažovali jsme o lekci rytmiky a tance, které se tu konají každý den, ale nakonec se nám to nehodilo do programu. O taneční představení pro turisty (to vše tu denně probíhá) jsme zájem neměli. O tom, co už jsme v souvislosti s flamenkem zažili, se dočtete v článku Flamenco – ztělesněná vášeň a temperament.
Setas de Sevilla / Metropol Parasol
Slovo setas španělsky znamená houby a hned na první pohled je jasné, proč se tak stavba jmenuje. Pórovité klobouky a nohy mají nezaměnitelné kouzlo. Moderní stavba dokončená roku 2011 je největší dřevěnou konstrukcí na světě.
Působivé monstrum, které stojí za vidění v kterékoli denní době. Hlavně večer to kolem něj hodně žije. Bary v přízemí praskají ve švech, na schodech posedávají kolemjdoucí a na place nad nimi se mládež prohání na skateboardech. Na střechu se dá jít na vyhlídku, pod zemí jsou k vidění archeologické nálezy z římských dob. Světla, která po vršku konstrukce přejíždějí, mění barvy a celé je to tak nějak pořád v pohybu.
Díky dřevu, oblým tvarům, prostupnosti a moderním designu to na mě působilo velmi příjemně a lehce. To zajímavě kontrastovalo se starými masivními kamennými sevillskými monumenty, zatíženými vážnou a dlouhou historií.
Další objekty, které je potřeba zmínit
Archiv a muzeum Archivo de Indias de Sevilla uchovává veškerou dokumentaci související s objevitelskými plavbami do Ameriky a Filipín, několik sálů pak nabízí expozice pro veřejnost. Praktické informace najdete na oficiálních stránkách archivu v tomto odkaze. V Seville můžete zajít do mnoha dalších muzeí, např. výtvarného umění, současného umění, archeologie, býků, lidových kostýmů, iluzí, námořnictví, historického vojenství a dalších. My jsme tohle všechno nechali na příště.
Další pýchou města jsou překrásné šlechtické paláce s vnitřními zahradami, kam se dá jít na prohlídku, na koncert nebo se staly sídlem samosprávy. K nejznámějším patří např. Casa PIlatos, Palacio de las Dueñas, Palacio de San Telmo, renesanční radnice. O těchto a mnoha dalších najdete informace na stránkách sevillasecreta.co. My jsme všechny zmíněné stavby viděli jen zvenku, k prohlídce uvnitř jsme se zatím nedostali.
V Seville jsme samozřejmě našli doslova bezpočet kostelů. Vzhledem k poměrně úzkým ulicím v historickém centru jsme často viděli vykukovat jen nejvrchnější části jejich věží. Dokud člověk nedošel až k nim, tak nic pořádně neviděl. Někdy se nám stalo, že jsme se chtěli na kostel podívat zblízka, šli jsme směrem za nedalekou věžičkou, ale nedorazili jsme, klikaté uličky nás odvedly jinam. K nejznámějším kostelům (kromě zmíněné katedrály) patří Iglesia del Salvador, Basílica de la Macarena, Iglesia de San Lorenzo, Iglesia de Santa Ana. My si k návštěvám vybírali podle momentálního rozpoložení, mně to bohužel brzy začalo splývat a neměla jsem potřebu jich vidět moc…
Kdo má silný žaludek, dost kuráže a peněz, ať si zajde na koridu. Zápasy jsou stále v kurzu. Mně stačilo vidět část přímého přenosu v televizi. Přestože na začátku to byla vzrušující choreografie a musela jsem obdivovat efektní kousky, můj zájem zcela zamrznul, když došlo na první krev. Pak už mi to připadalo jako zvrácená a nemorální zábava. Ale v tomto případě víc než kdy jindy platí přísloví, že jiný kraj – jiný mrav. Nedá se nic dělat…
A tady si přečtěte pokračování příběhu, aneb Sevilla – kam jít a s čím počítat – část II.
Pomocný zdroj: Wikipedia, catedraldesevilla.com
