Almería je hlavním městem stejnojmenné provincie na jihovýchodě Andalusie. Toto přístavní město s horkým suchým polopouštním podnebím leží u Středozemního moře a obklopuje ho hornatý povrch. Samotné město se nachází trochu ve stínu jiných, známějších turistických destinací, a my jsme si ho vybrali spíš jen tak ze zvědavosti než s nějakým konkrétním záměrem.
Historie města v pár jednoduchých bodech:
- V 9. století zde existovalo přístavní městečko, za vznik města se ale označuje až rok 955 a za zakladatele Abd-ar-Rahman III., který tu tehdy vztyčil obranné zdi. Poměry byly dosti složité a situace se i v dalších stoletích průběžně měnila, muslimští vládci neustále bojovali o moc s katolickými králi i mezi sebou. Chvíli kalifát, chvíli emirát, někdy nadvláda Córdoby, někdy Valencie a Granady. Někdy se dočasně podařilo získat jakousi autonomii.
- Díky výhodné poloze v zálivu kvetla námořní doprava a město se stalo centrem obchodu s otroky. Kromě toho se rozvíjel i hedvábný průmysl – pěstovaly se moruše a spřádala vlákna.
- Mohutný rozvoj probíhal hlavně v 11. a 12. století, kdy se Almería stala třetím největším městem Andalusie. Dováželo se indigové barvivo, vlna a len, vyvážela se měď a tkaniny.
- Opakovaně docházelo k útokům a pokusům ovládnout město. Během jedné epochy křesťanské nadvlády bylo město zpustošeno a vylidnilo se. Návrat vlády muslimů mu pomohl dostat se do bývalé kondice jen částečně.
- Přístav dlouhodobě slušně fungoval, takže obchod pomáhal vylepšovat hospodářskou situaci, jenže (přístav) zároveň poskytoval azyl pirátům a politickým nepřátelům.
- Na konci 15. století Almería získala od katolických panovníků nezávislost, ale dlouhodobá situace se nejen kvůli plenění piráty zhoršovala. Dříve rozvinuté obchodní město se měnilo v zaostalý venkov.
- V 16. století město prošlo těžkými zkouškami. Jednak došlo k několika zemětřesením, jednak pokračovaly nájezdy pirátů, jednak obyvatelé muslimského vyznání odsud museli prchat pryč.
- V 2. polovině 19. století došlo k rozmachu těžby železné rudy ve Španělsku. K přepravě ze železnice do přístavu se tu ve 20. století využívala speciální konstrukce Cable Inglés. Ruda se vyvážela hlavně do Anglie pro výrobu oceli.
- Během občanské války v roce 1937 bylo město vybombardováno německým vojskem. O dva roky později jako poslední město v Andalusii padlo do rukou frankistických sil.
- V 2. polovině 20. století došlo k prudkému hospodářskému rozvoji, hlavně díky turistickému průmyslu a intenzivnímu zemědělství. V provincii Almería se na území několika set kilometrů čtverečních ve sklenících pěstuje zelenina pro evropské supermarkety. Ohromná bílá plocha střešních krytin je prý vidět i z družice.
Památky a turistické body
Alcazaba
Pevnost nebo spíš opevněné sídliště na kopci v historickém centru pochází z 10. století jako město samo. Uvnitř se nacházela obydlí pro „zaměstnance“, zahrady pro pěstování plodin, důmyslný vodní systém. Po Granadě je to největší Alcazaba v Andalusii, mohutné opevnění a celková rozloha budí velký respekt. Značná část původní zástavby už vzala za své a zbývají ruiny, např. i kvůli ničivému zemětřesení v 16. století, ale krásné stupňovité zahrady zůstaly. Aby umístění plnilo strategické účely, neobešlo se bez pořádného výhledu do okolí. Zde se to rozhodně podařilo a výsledek je ohromující. A to i když jsme zrovna měli zataženo a foukal silný vítr a fotky nic moc.
Vstup pro občany EU je zdarma, jen jsme u pokladny museli nahlásit, odkud jsme (nemuseli jsme to dokazovat žádným dokumentem). Přišli jsme hned zrána a valnou chvíli pevnost patřila jen nám. Dokonce jsme si někde museli sami rozsvítit a do některých objektů jsme se vrátili až později během prohlídky, hned ráno prostě ještě nebyly odemčené. Nicméně jsme si to dost užili, protože s postupujícími hodinami přibývalo zájezdů a vůbec lidstva všeho druhu. Alcazaba je impozantní monument, který se detailně snaží ukázat, jak se kdysi v tomhle kraji žilo…
Cerro de San Cristobal
Pahorek sv. Kryštofa se sochou Nejsvětějšího Srdce Páně. Monument pochází z 12. století a byl vytesán z místního mramoru. Z pohledu od moře se tyčí opravdu vysoko a dělá dojem, že se nachází blízko Alcazaby. Sice je spojují tisíc let stará zdiva, ale pahorek je na samostatném kopci a musí se tam vyšplhat odjinud, k nalezení správné cesty se hodí mapa. I v tomto případě platí, že za výšlap člověka čeká odměna v podobě velkolepého výhledu do dalekého okolí. Kousek od monumentu začíná jakési území nikoho, suchá tráva a konec města a bohužel i spousta odpadků, což vytváří poněkud skličující dojem marnosti.
Catedral de Almería – Catedral de la Encarnación
Zjišťuju, že zhlédnutých katedrál sice přibývá, ale můj slovník k jejich popisu zůstává a laické dojmy jsou vlastně podobné. Už se mi nechce opakovat, že katedrála je impozantní, monumentální a velkolepá, výzdoba ohromující nebo nádherná a atmosféra tajemná, majestátní nebo magická. Jenže tomu tak prostě zase je…
Návštěvník má možnost si na názorných a přehledně uspořádaných informačních tabulích projít historii lidstva, křesťanství a města. První křesťanská komunita v této oblasti vznikla už v 1. století, takže je o čem vyprávět. Výstavba katedrály začala v 1. polovině 16. století, stále ještě s pozdně gotickými plány. Svůj prostor ale dostaly i dobové vlivy renesanční a neoklasicistní. Vstupné zahrnuje audio průvodce s mírně zmateným číslováním a narazili jsme na zavádějící informace o tom, kam všude jsme měli v té době mít přístup. Přesto se na katedrálu vztahují všechny výše zmíněné projevy obdivu.
Refugios de la Guerra Civil – kryty z občanské války
Almería byla během španělské občanské války intenzivně bombardována, takže vybudovat nějaký bezpečný úkryt se stalo nutností. Dnes jsou prostory podzemních krytů částečně zpřístupněny k prohlídkám. Chtěla jsem se sem podívat, protože to považuju za unikátní a poučnou záležitost, jenže chyba. Myslela jsem si, že se jedná o muzeum, kde si člověk během otvírací doby koupí vstupenku a něco si individuálně projde, prohlédne, přečte atd. V tomto případě se ale vstupenky kupují na konkrétní den a čas (4 možnosti denně) předem, což jsme si bohužel včas nezjistili. Pak měli zavřeno a na další den už vyprodáno, a jelikož jsme tam strávili jen několik dní, návštěva nám trochu zbytečně unikla.
Cable Inglés a Monumento a las víctimas del campo de concentración de Mauthausen
Cable Inglés je speciální konstrukce, která se využívala k přepravě železné rudy do přístavu. Fungovala skoro celé 20. století a na jeho sklonku byla pro svou unikátnost a význam vyhlášena za kulturní památku. Nosnost 8 000 tun a zkrácení doby přepravy z 10 dnů na 10 hodin jí vynesly slávu. Konstrukce začíná na pevnině a pokračuje jako molo do moře. Díky své délce 108 metrů (šířka 16 m) se stala nepřehlédnutelnou a neodmyslitelnou součástí města.
Hned vedle Cable se nachází Památník obětem koncentračního tábora Mauthausen z roku 1999, na památku cca 1 500 Andalusanů, kteří tam byli internováni. Po občanské válce někteří odpůrci Frankova režimu prchali do Francie, kde padli do německého zajetí a pak byli odvezeni do koncentračních táborů.
Místa k procházkám
Velmi nás zaujal předlouhý park Parque de Nicolás Salmerón o rozloze přes 50 000 m2 plný fontán, laviček, nejrůznějších subtropických druhů stromů a keřů. Nechyběla malá hřiště s prolézačkami pro děti nebo zóny s posilovacími stroji pro sportovce. Procházku po hlavní promenádě La Rambla jsme si zopakovali v různých denních dobách a já si při ní už definitivně přestala myslet, že město je nějak moc obyčejné. La Rambla vnáší do centra moderní a živou energii s čilým ruchem. I tady jsme našli fontány, kvetoucí keře, lavičky, obchody a bary, i školy.
Starobylou atmosférou oplývá náměstí s názvy Plaza de la Constitución nebo Plaza Vieja. V různých mapách jsou uvedené různé názvy, nicméně žádnou cedulku, která by to rozhodla, jsme nenašli ani na samotném náměstí. Vytvořili jsme si vlastní hypotézu, že kdysi se náměstí jmenovalo Plaza Vieja (staré) a pak se přejmenovalo na de la Constitución (ústavní, tak se v Andalusii jmenuje mnoho míst, viz článek o Cádizu). Ale proč se na náměstí ani v mapách neuvádí jeden platný název, nás nenapadá.
V Almeríi se různých monumentů a památek či zajímavostí z dob historických i současných najde celá řada, nejen ty, které jsem uvedla. Tohle místo pro nás neznamenalo lásku na první pohled, ale brzy jsme i jeho kouzlo objevili a přišli mu na chuť. Možná je docela příjemné právě k tomu obyčejnému životu, kdy člověk nepotřebuje být obklopen slavnými monumenty a všudypřítomnými davy turistů z celého světa…
Pomocný zdroj: Wikipedia, catedralalmeria.com
