Základní informace o hlavním městě Baskicka jsem sepsala do článku v tomhle odkazu, tady se soustředím na praktické tipy a naše osobní zkušenosti.
Doprava a zeleň
Vitoria-Gasteiz leží něco přes hodinu jízdy autobusem z Bilbaa, takže se dá snadno navštívit v rámci jednodenního výletu.
Baskicko má výborný systém pro placení za městskou (v některých případech i meziměstskou) hromadnou dopravu. Po příletu do Bilbaa jsme si hned na letišti pořídili kartičku/lítačku Barrik která se nabíjí v automatech na mnoha místech a funguje v různých městech. Použili jsme ji v Bilbau, Vitorii-Gasteiz i San Sebastianu, posloužila nám i pro výlet do Gerniky a Lekeitia.
Po městě (už jsme zpátky ve Vitoria-Gasteiz) jsme většinou chodili pěšky, ale využili jsme právě i kartičku. Přikládá se k mašince při vstupu do autobusu, v případě tramvají venku na zastávce, musíte tedy dorazit včas, abyste si stihli „píchnout“ před nástupem.
Tramvajové koleje jsou na mnoha místech zasazené do dlouhých travnatých pásů, což působí krásně svěže. Zelená se to opravdu všude, ne nadarmo roku 2012 město získalo titul Evropské zelené město. Mimochodem, hodně nás zaujalo, kolik ploch už dlouho nepřišlo do kontaktu se sekačkou, na takhle vzrostlé louky nejsme u nás zvyklí, ve městech už vůbec. Uznale jsme pokyvovali hlavami, jak to tu berou nadstandardně přírodně.
Za pár dní jsme ve zprávách objevili informaci, že zahradníci města Vitoria-Gasteiz pokračují ve stávce, která začala už před dvěma měsíci. Hm. Že by ty divoké louky byly jindy normálně posekané? Dávalo by to smysl, nicméně nevíme. Znovu jsem si připomněla, že nesmím dělat závěry z jednoho výletu.
Město
Město se nám moc líbilo, určitě doporučuju návštěvu. Je takové milé a útulné, nebojovali jsme s davy turistů a cizích jazyků jsme slyšeli jen pomálu. Krásné historické kamenné domy mě okouzlovaly celé tři dny. Objevili jsme i několik moc pěkně pomalovaných fasád, klobouk dolů, kdo tohle umí.
Ve Vitorii-Gasteiz, ale i dalších baskických městech jsme si užívali venkovní eskalátory, výtahy a jezdící pásy, které usnadňují překonávání výškových rozdílů. To bylo moc fajn a taky docela zvláštní, nechat se takhle vozit po ulici.
Chtěli jsme tu zůstat aspoň na jednu noc, abychom si prohlédli večerní město. Všechno je totiž krásně nasvícené a má speciální atmosféru. Akorát mě trochu zaskočil výrazně tyrkysový monument na hlavním náměstí, bylo to poněkud nezvyklé.
Co nás ale hodně zarazilo, že po 22. hodině už město zelo prázdnotou, dokonce bych se odvážila říct, že chcíp pes. Na to vůbec nejsme ve Španělsku (Baskicko toto označení promine) zvyklí, právě naopak, když já usínám, místní jsou v nejlepším. Byl sice všední den, to ano, ale stejně. Schválně jsem si na to ještě dávala pozor jinde, ale takhle mrtvo jsem nikde nezaznamenala.
Všimla jsem si tady většího množství baskických nápisů než v Bilbau a San Sebastianu. Ne všechno se španělským překladem, ale španělštinu jsme slyšeli běžně. A stejně jako i jinde v Baskicku, na mnoha balkonech i institucích visely palestinské vlajky. Podpora Palestiny proti izraelským masakrům spojuje celé Baskicko.
Za to Ukrajina má trochu smůlu. Baskové dlouhodobě vysloveně odmítají být součástí Španělska a bohužel se jim to nedaří, tak jsem si myslela, že budou mít pro Ukrajinu pochopení. Místo toho jsme právě ve Vitorii-Gasteiz zahlédli vlajku ruskou, dokonce jsme jednoho opilce slyšeli provolávat Viva Rusia. Tak nevím, průzkum veřejného mínění jsme neprováděli.
Jídlo
Ve Vitorii-Gasteiz nám chutnalo, ostatně jako obvykle, a zase jsem kvůli moc velkým/těžkým obědům skoro nevečeřela, vlastně jako obvykle. První den jsme si hned po příjezdu dali menú del día a to je pro mě většinou zabiják. I když nechám kus prvního chodu a místo dezertu si dám kafe. Stejně je toho nakonec moc. Trochu nás zaskočily ceny, z jihu jsme zvyklí na menú del día za 13 €, tady bylo běžně za 18 €. Možná kombinace inflace a regionálních rozdílů, všimli jsme si toho už u cen za ubytování.
Ochutnali jsme čočku s žebírky a klobásou (mimochodem, to byl právě takový první chod, který by vydal za celé hutné jídlo), grilovanou zeleninu, vepřové koleno a žebírka s hranolky, bezlepkovou pizzu, salát s křepelkou, smažené brambory patatas bravas. Všechno moc dobré. Zároveň jsme tu zažili nejhorší nachos v životě, lupínky byly zalité kýblem cheddarové omáčky, takže za chvíli totálně zvlhly a stala se z toho kukuřičně-cheddarová kaše.
Z baskických specialit jsme si samozřejmě dali slavné pintxos, tj. nazdobené minichlebíčky-maxijednohubky, to se mi hodilo, že jsou malé. Na nich naskládané všechno možné, mimo jiné např. gulas, zvláštní nudličky vyrobené jako imitace na malinké úhoře. Gilda je špejle s olivami, ančovičkou a beraním rohem, dělají se i různé variace, my jsme zůstali u téhle tradiční. Nechyběly bramborové tortillas plněné různými náplněmi, např. krabí (asi taky z imitace).
Obědy před 13. hodinou jsou tu trochu problém. Do první restaurace jsme dorazili už po půl jedné, číšník nás usadil a velmi pozvolna jsme se přes objednávku a pití dopracovali k té jedné hodině, pak už bylo i jídlo a pomalu se začali trousit první hosté. V druhé restauraci měli rovnou otevřeno až od 13 hodin, ale ve čtvrt na dvě ještě neměli připravené stoly a museli jsme čekat, než nás pustili dovnitř.
Ubytování
Ubytování jsme si tu hledali v hotelu přes booking.com. Vzhledem k nižším cenám než třeba v Bilbau nebo San Sebastiánu jsme se rozhodli pro dvě noci místo původně zamýšlené jedné. Bydleli jsme v moderním hotelu Kora Green City. Hotel si zakládá na příjemném prostředí ideálním pro práci i aktivní odpočinek, moderní prostorné a pohodlné pokoje, resp. apartmány, jsou perfektně vybavené pro delší pobyt, právě pracovní či studijní.
Měli jsme fajn výhled na moderní arénu a kopce za městem. Na střeše je volně přístupný bazén s úžasnou vyhlídkou na další části města. Na koupání bylo sice ještě chladno, ale i tak to vypadalo super. Snídaně mě trochu zklamala malým výběrem, ale zase se nám hodilo pár bezlepkových možností.
Horší byl ventilační systém, který mírně hučel. Hotel funguje v ekologickém režimu PassivHaus, nedají se otevřít okna a vzduch cirkuluje nějakým speciálním systémem. Dokud jsem si nelehla do postele umístěné přímo pod ventilaci, nevadilo mi to, jenže takhle se ten zvuk nějak přenášel, a i když nebyl intenzivní, dost nepříjemně to dunělo. Kuba na noc přes mřížku upevnil šátek, tak se to malinko zlepšilo, ale stejně mě to rušilo. Škoda, jinak by to tam bylo dokonalé.
Suma sumárum
Do Vitorie-Gasteiz se zas tak moc nejezdí, ale vy už teď víte, že neuděláte chybu, když se tam podíváte. Právě naopak! Zatím se mrkněte na minutové video z fotek Vitoria-Gasteiz tady.
