Pokračujeme v objevování Sevilly! Navazuju na článek Sevilla – kam jít a s čím počítat – část I., ten se soustředí na objekty – budovy a instituce k návštěvě uvnitř, v téhle části se zaměřuju na místa typu náměstí a parky, prostě courání venku.
Plaza de España
Troufám si tvrdit, že nejznámější fotky Sevilly pocházejí právě z náměstí Plaza de España. Půlkruhové náměstí bylo postaveno při příležitosti světové Pyrenejsko-americké výstavy v roce 1929. Zakřivenou stranu tvoří jedna dlouhatánská budova s vodním kanálem a na rovnou stranu navazuje rozlehlý park Parque de María Luisa. Průběžně tudy proudí davy výletníků, někteří dokonce „sjíždějí“ kanál (nebo spíš kanálek) na pronajaté lodičce. Náměstí je natolik rozhlehlé, že se sem všichni v klidu vejdou a nemusejí se nikde mačkat.
Za svou oblíbenost náměstí vděčí oné ohromné budově s vodním kanálem, které hýří barvami a ornamenty. Kdyby si člověk chtěl všechno prohlédnout detailně, stráví tu několik hodin. Je to opravdu nádhera. Jinak ale náměstí vlastně nic moc nenabízí. Leží trochu stranou od centra na kraji parku, dá se sem vejít jen hlavními bránami a nic zvláštního se tu neděje. Je to výstavní prostor, ale život tepe jinde. Nenajdete tu žádnou kavárnu nebo hospůdku, natož domy k bydlení. Ani auta, ani nic. Přijdete sem, pokocháte se, uděláte nekonečno velmi podobných fotek a jdete zase dál. Třeba právě do toho parku… 😊
Parque de María Luisa
Původně zahrady patřící k přilehlému paláci San Telmo věnovala infantka María Luisa Fernanda Španělská roku 1893 městu. Tím se z nich stal veřejný prostor a prošly různými architektonickými přestavbami. Ta hlavní proběhla v souvislosti s výstavbou náměstí Plaza de España při příležitosti světové výstavy (viz výše).
V horkých dnech jsem se v tomhle obrovském parku cítila doslova jako v oáze. Tady se konečně schováte před nesnesitelnými teplotami. Spousta udržované zeleně, jezírek, fontánek, chodníčků, altánků – všechno je krásné i funkční. Stromy poskytují příjemný stín, ptáci zpívají, všechno roste a kvete. Když máte dost času, můžete se tu procházet, posedávat, číst si nebo pozorovat okolní cvrkot až do alelujá. Moc příjemné místo.
Triana
Čtvrť Triana leží na dlouhém poloostrově tvořeném řekou Guadalquivir. Vzhledem ke své poloze vůči Seville (nebyla vždycky její součástí) tvořila jakousi ochrannou bariéru na západě, už za časů starověkého Říma. V 18. století tu žili převážně cikáni a provozovali kovářské řemeslo. S nimi pravděpodobně začala tradice flamenka, za jehož kolébku se Sevilla hrdě považuje (stejně jako další města v Andalusii 😊). Běžní obyvatelé sem tehdy doslova ani nepáchli, zato dneska sem proudí davy turistů i domácích. Hlavně v okolí mostu to hodně žije. Restaurace večer praskají ve švech, na volný stůl se stojí fronty. Hoduje se, paří se, oslavuje se život, vše patřičně hlučně. Ráno je tu spíš mrtvo, ale postupně se otvírají kavárny a nabízejí třeba churros s horkou čokoládou, jejichž obliba nezná hranic.
Kdo má rád hrnčířství a keramiku, ať zajde do tradičních řemeslných dílen na exkurzi. Kdo se chce jen tak kochat, může si zajít na náplavku a pozorovat řeku. Nebo do tržnice, tedy když je zrovna otevřená, což bohužel ani jednou nebyl náš případ.
Most Puente de Triana (oficiálně Puente de Isabel II.) je svým vzhledem tak výrazný a specifický, že po prvním pohledu už ho poznáte v každém filmu. Hlavně když ho uvidíte večer, kdy jeho kruhy září do dálky.
Triana má specifickou historii a atmosféru a byla by velká škoda se sem nepodívat.
Historické centrum
Touláním a posedáváním v uličkách, na náměstích a prostranstvích v okolí katedrály a Alcázaru jsme strávili docela dost času. Pořád jsme měli na co koukat. Objevovali jsme romantická zákoutí a výstavní paláce, fontány, sochy… Nepřetržitý mumraj nás nenechal na pochybách, že rozhodně nejsme v žádném zapadákově. I když těch turistů bylo chvílemi až moc, stejně je moc fajn tady pobýt.
Avenida de la Constitución je jakousi tepnou přes hlavní turistické centrum. Na jejím začátku najdeme dvě krásná náměstí – Plaza Nueva a Plaza de San Francisco, kde se nachází velkolepá historická radnice i banka Banco de España, spousta stromů i nepřehlédnutelný památník věnovaný patronovi Sevilly – Monumento a San Fernando.
Další místa k prozkoumání
Za zmínku a procházku určitě stojí náplavka podél řeky Guadalquivir, po ránu tu na jaře bylo docela chladno a mlha, takže to připomínalo spíš atmosféru z příběhů Sherlocka Holmese. Tedy aspoň dokud člověk nepotkal kondiční běžce a cyklisty, a dokud se to tady nerozpálilo na 37 °C. Podél náplavky se nachází spousta atrakcí v podobě muzeí a barů.
Na doporučení průvodce jsme se vydali do čtvrti Macarena, která se pyšní zejména kostelem sv. Macareny, městskou bránou a památnými zdmi. Bylo nám po ránu trochu zima a měli jsme ještě další plány, tak jsme to jen všechno zběžně omrkli a zase mazali dál. Prošli jsme si i park la Alameda de Hércules, kde pro změnu zrovna probíhala rozsáhlá rekonstrukce a hrozně se tu prášilo (o hluku nehovoře), takže ani tady jsme se nezdrželi. Za jiných podmínek by to ale bylo příjemné místo.
Mnohem víc času jsme trávili na náměstí Alfalfa, určitě hlavně díky tomu, že leželo na trase mezi naším bytem a historickým centrem. Maličké náměstí plné barů, restaurací a kaváren, uprostřed s bohatě vybaveným (a do noci využívaným!) dětským hřištěm, takže si všechny generace přišly na své. My jsme tu často a rádi poseděli, i když nám někdy hrozil zásah fotbalovým míčem. Věřím, že takových míst se ve městě najde spousta, takže tohle náměstí berte spíš jako příklad než turistickou povinnost.
Do Sevilly si nechte dostatek času i na obyčejné bloumání bez cíle a turistických ambic. Užijte si v klidu bleší trhy, všudypřítomné pomerančovníky, parčíky s lavičkami, nenápadné sochy na počest významných osobností a další detaily, které dokreslí vaše zážitky.
Naše návštěva
Strávili jsme tu týden na přelomu dubna a května 2023. Po zkušenostech z horké Córdoby jsme si nechali větší časovou rezervu, abychom odpoledne mohli zůstat doma v chládku a nemuseli se trmácet v nesnesitelných vedrech. Dobře jsme udělali. Na základě těchto zkušeností vůbec nedoporučuju sem jezdit v letních měsících (červen – září). ani si nedovedu představit, jak tu v té době asi je, natož že by se daly dělat nějaké příjemné procházky po městě.
Nicméně jinak návštěvu naopak vřele doporučuju, jednak kvůli pěkným místům, jednak kvůli atmosféře, jednak kvůli jídlu i kvůli novým zážitkům a zkušenostem z jiných kultur. Sevilla je ohromně živé město, pořád se tu něco děje. O našich zážitcích z dubnových slavností, které v českých končinách nemají obdoby, si přečtěte v článku Sevilla – Feria de Abril naší optikou.
Abychom si odpočinuli od rušného turistického velkoměsta, udělali jsme si jednodenní výlet vlakem do blízkých měst Dos Hermanas a Utrera, o tom ale v samostatném článku zas někdy příště…
Zaujala vás v Seville další místa k procházce a posezení? Oblíbili jste si nějaký kout jako my náměstí Alfalfa? Máte dotazy k naší návštěvě města? Napište do komentáře a inspirujte ostatní cestovatele…
Pomocný zdroj: Wikipedia
