V minulém článku jsem se držela baskického názvu města Donostia, dneska pro změnu používám španělský název San Sebastián. Víc se mi to hodí, nicméně řeč je o tomtéž místě.
Představte si chlapíka, například 35 let, trochu elegantního i ležérního, vesele bezstarostného. Sebevědomí mu nechybí, do kapsy nemá hluboko a svět mu leží u nohou. Rád ze sebe shodí značkové oblečení, předvede se v plavkách na pláži a zchladí svoje vypracované tělo v mořských vlnách.
Mluví baskicky, španělsky a trochu francouzsky. Po večerech si v rušných barech v centru dává na stojáka chuťovky pintxos a zapíjí je místním ciderem, nicméně pravidelně chodí uspokojovat své chuťové buňky i ego do některé z mnoha michelinských restaurací. V kteroukoli denní dobu si nese v sáčku minimálně jednu bagetu.
Kdyby se město mohlo stát člověkem, takhle by podle mě vypadal San Sebastián. Proč?
1. San Sebastián je přímořské město na severu Španělska, správně řečeno v Baskicku. Koukněte do mapy směrem k Francii a máte ho. Právě francouzský vliv je tu dost patrný. Minimálně v tom, že tu běžně slyšíte francouzštinu a že si tu lidé pořád nosí v sáčku dlouhé bagety. Od rána do večera, 7 dní v týdnu. Až jsem si říkala, jestli jim opravdu tak chutnají nebo je to jen nezbytná součást image.
2. V San Sebastiánu a okolí najdete prý největší koncentrací michelinských restaurací na počet obyvatel. Koho by to zajímalo, tady je místní MICHELIN Guide. Mě na tyhle věci moc neužije, takže jsem je vůbec nevnímala. Když jsem si konečně jedné všimla a prohlédla jsem si menu, měla jsem jasno. Nevím, co by se mi muselo stát, abych byla ochotná dát za večeři 150 €. Nicméně zájemci si tu určitě přijdou na své.
3. Ohromný počet barů praská ve švech neuvěřitelným množstvím lidí. Žádné dlouhé vysedávání. Konzumace probíhá ideálně u baru na stoličce nebo na stojáka. Pintxos (obdoba tapas v podobě minichlebíčků, na kterých je navrstveno všechno možné) jdou na dračku, k tomu pivo, víno, místní bílé txakoli nebo cider. Sidra (cider) se od „našich“ sladkých dost liší. Na první lok je to podivně kyselé, ale přišli jsme tomu na chuť dost rychle. A naopak už nám ty naše teď připadají přeslazené.
4. Na pláži jsem si všimla nadstandardního množství pěkných postav. Plavky nemilosrdně odhalují všechny vady na kráse, i štíhlí lidé jako já najednou vypadají značně nedokonale. V jihošpanělské Andalusii dostávám při pohledu na všechny obezity docela zabrat. Ale San Sebastián? Taková přehlídka krásných těl se hned tak nevidí. Jak to?
5. Budovy v centru a okolí vypadají nádherně. Krásná výzdoba má v sobě jakousi lehkost a pestrost, zároveň vkus a eleganci. Nemohla jsem se vynadívat na fasády, reliéfy, ozdobné mříže na balkonech a dřevěné výklenky. Určitě k tomu dojmu přispěl i výborný stav domů (aspoň zvenku).
6. Je tu dost draho. Co se týče běžného cestovního provozu, je potřeba se připravit na vyšší výdaje. Vždycky jen tak cvičně koukáme na ceny nemovitostí v daném městě a tady se nám protočily panenky. Milión eur za dvouložnicový byt není žádná výjimka.
V San Sebastiánu jsme strávili týden na konci května. Bydleli jsme v bytě u malého nádraží blízko centra. To „blízko“ pro nás mělo dvě výhody: jednak tedy jsme to měli do centra a na pláž kousek, jednak, právě proto, že to nebylo přímo v centru, jsme měli v naší části ulice pokoj od všech davů. Žádný šrumec jako na Starém městě nebo v okolí pláže, pěkně klídek a pohoda.
Město jsme si pořádně prochodili, trochu tu pracovali, vařili si a podnikli dva výlety do blízkých přímořských letovisek Zarautz a Hondarribia. Měli jsme se tu moc pěkně. Nemohla jsem se vynadívat na zátoky s plážemi a oceán. Počasí nám celkem přálo, takže jsme se i vykoupali a užívali si sluníčka, které nepálilo. Ochutnali jsme některé z naplánovaných místních specialit, například proslulý cheesecake, ten jsme vyzkoušeli na různých místech.
Líbily se nám menší samoobsluhy se širokým sortimentem, parádní otvírací dobou a dobrými cenami, takže nebylo nutné hledat supermarket. Pěkných snídaňových kaváren i pintxosových barů bylo k dispozici nepočítaně, akorát místní indická restaurace se u nás zapsala na černou listinu.
Občas jsme něco nemohli podle map na Google najít. Například obří supermarket nebo zastávky autobusu, ty pro nás byly skoro až záhadou, hlavně při výletu do Hondarribie, o kterém je samostatný článek.
Atrakce pro návštěvníky města popisuju v článku San Sebastián neboli Donostia, minutové video s dalšími fotkami najdete u mě na YouTube.
Ačkoli to tu chvílemi působilo jako ráj na zemi, ani San Sebastiánu se nevyhýbají starosti. Našli jsme na zemi pár tabulek na památku obětem terorismu, na oknech palestinské vlajky a výzvy k jejímu osvobození, plakáty zvoucí na happeningy za samostatnost Baskicka. V historii se to tu průběžně mydlilo hlava nehlava, o přístavní město „projevovaly zájem“ různé mocnosti. Jak už to tak v dějinách chodilo.
Suma sumárum
Kdysi jsem pracovala v jedné pražské jazykovce a učitelé, kteří cestovali po světě a učili při tom angličtinu, práci v San Sebastiánu vychvalovali. Město u nás mělo velmi dobrou reputaci, tak jsem byla moc zvědavá, jak to bude doopravdy. Musím uznat, že je to fakt zážitek.
San Sebastián je krásné město překypující životem a energií. Má specifický šarm, který určitě stojí za zkoušku.
