Město umění a věd neboli Ciutat de les Arts i les Ciències je pro mě nejvýraznějším symbolem a zároveň největším skvostem Valencie. Mám ráda moře a historické čtvrti, oboje jsem ve Valencii našla, ale ani jedno nepředčilo dojmy, které ve mně vyvolalo Město. Nemohla jsem se nabažit modrobílé barevné kombinace a všech monstrózních tvarů jednotlivých budov.
Předem jsem viděla nějaké fotky a věděla, že se tam nachází víc objektů, každý věnovaný jinému účelu. Jinak jsem vůbec neměla jasno, o co se vlastně jedná, ještě když „to“ má takový velkolepý název. Nakonec se všechno vysvětlilo, takže se tady s vámi můžu podělit o naše zkušenosti a zážitky.
Co je Město umění a věd
Fakta a aktuální informace o všech částech prostoru spolu s nádhernými záběry najdete na oficiálních stránkách. Na tohle téma tedy jen stručně: areál o rozloze cca 350 000 m2 vznikal v letech 1991—2005 na jižním okraji proslulého parku Jardí del Turia. Skládá se z těchto objektů: mořské zoo Oceanogràfic, veletržní centrum Àgora (uvnitř byl dodatečně vybudován další prostor CaixaForum), Muzeum věd Museu de les Ciències, vyvýšené zahrady Umbracle, promítací budova Hemisfèric a Palác umění Palau de les Arts.
Celý areál je volně přístupný (vstupenky se kupují až do jednotlivých expozic) a můžete se po něm procházet do alelujá. Ráno budete mít díky pohybu slunce jiný zážitek než večer. Jednak kvůli hře světla a stínů, jednak se i barva bílých objektů mění z chladivě zářivé na hřejivě zlatavou. Ještě když se na fasádách odráží mihotání vody, tak to prostě nemá chybu. Fotek jsme samozřejmě udělali milión, protože to nešlo jinak.
Zvenku jsme si obešli všechno, k exkurzi jsme si vybrali Oceanogràfic a Hemisfèric. Koupili jsme si kombinovanou vstupenku online předem. Na konkrétní den a časové pásmo. V září, když jsme tam zrovna pobývali, to nakonec vypadalo zbytečně, žádné fronty se netvořily.
Výhodu to mělo v tom, že jsme na místě nemuseli nic řešit, ani případné davy, nevýhoda jednoznačně vyplynula z toho, že v onen den nemusí být pěkné počasí nebo vy nemusíte být v kondici. My jsme měli štěstí na počasí i na tu kondici, ale byla to spíš náhoda. Další den totiž pršelo od rána do večera, Kuba už měl nemoc za sebou, já ulehla těsně po návštěvě.
L’Oceanogràfic
Myslela jsem si, že budeme procházet různými pavilony a koukat na vodní živočichy. Ne že by to tak vůbec nebylo, ale spousta míst se vyskytuje pod širým nebem a nejedná se jen o akvária. Je to neskutečná přehlídka všech možných podob vodního světa. My jsme tam strávili 6 hodin včetně oběda, brali jsme to, jak je již naším zvykem, z gruntu.
Hodně jsme chodili venku a pozorovali jezírka s plameňáky, kachnami, vodními želvičkami. Taky jsme koukali do bazénů nebo vyhrazených prostor na krokodýly a mrože, nebo do terárií a ohrad, např. na suchozemské želvy. Našli jsme všechny možné ekosystémy – antarktický, středomořský, tropický atd. v podobě podzemních akvárií, kde je jinak tma. Podle ekosystému jsme někde klepali kosu, jinde se pekli. Ohromným zážitkem je průchod dvěma tunely, kde ryby plavou po stranách i nad vámi. Hlavně žraloci a další dravci pohybující se těsně kolem vás poskytují jedinečnou podívanou.
Hned dopoledne jsme vyrazili na představení v delfináriu. Ten den se konaly 3, stihli jsme hned první a nemuseli na to dál myslet. Na začátku proběhl ekologický kvíz pro všechny, vítěz se mohl jít podívat na představení až dolů k vodě. V našem případě to byl mladý tatínek s malou holčičkou, to bylo moc roztomilé.
Já jsem nikdy před tím žádné delfíny ani jejich představení neviděla, takže jsem si to maximálně užila. Delfíni působili rozverně a hravě, krásně se předváděli. Moc mi nešlo natáčet, protože jsem předem nevěděla, kde vyskočí, bazén byl hodně rozhlehlý. Zároveň se po celou dobu na velkých obrazovkách upozorňovalo na ochranu životního prostředí, což v té situaci mělo docela jiný efekt. Po skončení jsme ještě zůstali koukat na hrající si delfíny – dostali nafukovací předměty a každý si s nějakým pohazoval a proháněl se po bazéně.
Moc se mi líbilo obří akvárium s velkými belugami, ty jsem před tím neznala. Když se tam tak proháněly, vypadaly, jako by se usmívaly, tak jsem doufala, že ve svém nepřirozeném domově moc netrpí. Zaujaly nás i morži, medúzy a plameňáci, bylo to ho fakt hodně k vidění a obdivování. Jediné, kam jsme nešli, byla ptačí voliéra, tu jsme jen obešli zvenku. Taky by stála za bližší prozkoumání, ale už jsme byli unavení a potřebovali jsme ještě stihnout projekci v Hemispheric.
Do areálu se nesmí vnášet žádné jídlo, ale nikdo nám to nekontroloval. Na různých místech jsme našli restaurace a spoustu stánků s občerstvením a zmrzlinou, jinde se jíst nesmí. Ceny byly rozumné nebo dokonce úplně normální. My jsme si vybrali jednu pěknou velkou restauraci, kde nám i chutnalo, takže kdyby totálně „nezvorali“ naši objednávku (chybička se 3x vloudila), tak bych byla nadšená.
Oceanogràfic nabízí nádhernou a unikátní podívanou, jeho návštěvu rozhodně doporučuju!
L’Hemisfèric
Hemisfèric je nejstarším objektem a jeho vzhled připomíná oko. Stavbu zvenku obklopuje vodní plocha, což působí velmi efektně. Těšili jsme se, že si ještě před projekcí projdeme budovu a pokocháme se zevnitř. Bohužel, kromě podzemní nudné chodby, kterou se dostanete do sálu, se jinam nesmí. Sál je ohromný a vysoký, takže když sedíte dostatečně vysoko, rozkládá se před vámi obří promítací plocha. Jinak se musím přiznat, že mě návštěva až tak nenadchla.
Jednak jsme měli problém s chybnou online vstupenkou (chyba na straně instituce), takže jsme si vstup dovnitř museli doslova vyhádat (víc v článku zde), jednak je výběr projekcí omezený, navíc kvalitu obrazu už dnes překonaly modernější technologie. Věřím, že před 30 lety to byla bomba, dneska už ne.
Ani jsem úplně neocenila pohled na 10metrové hovnivály, jak se bijí o kuličku (vyšlo na nás představení Animal Kingdom). Předchozí program jsme těsně nestihli a na to, abychom čekali na následující, už jsme se po celém dni v Oceanogràfic cítili dost unavení. Sluchátka sice měla být v angličtině, ale nakonec jsme museli sami najít, jak si to na angličtinu přendat. Jelikož mi neseděla (byla větší), slyšela jsem kromě angličtiny příliš nahlas i španělštinu, která se linula sálem, takže jsem si sluchátka brzy sundala, aby mě to nerušilo.
Suma sumárum
Když to shrnu, zrovna Hemisfèric by mně osobně stačil jen zvenku. Jestli bude nějaké příště, určitě moc ráda vyzkouším Muzeum věd a Palác umění. A kdyby bylo nějaké další příště, tak Oceanogràfic si klidně prohlídnu znovu, ten mě opravdu nadchl.
A klidně tu ještě jednou opakuju, že celý areál rozhodně stojí za pořádnou procházku.
Další články o našich zkušenostech s pobytem ve Valencii najdete tady.
