Vždycky jsem si myslela, že Marbella je letovisko pro milionáře, kteří jsou tak nějak hogo fogo. Proč? Možná že jsem něco zaslechla, taky že je tam dráž a taky kvůli těm golfovým hřištím v okolí. Aha, ještě kvůli obřím reklamám podél okolní dálnice, kde se v angličtině a němčině (!) nabízí nadstandardní lékařská péče. To si člověk dá 2 a 2 dohromady, a buď ho to naláká nebo odradí.
Já patřím do té druhé skupiny, proto jsem se tam moc nehrnula a náš jednodenní průzkumný výlet jsme zrealizovali až při několikáté návštěvě Costa del Sol (populární pobřeží na jihu Španělska). Byla jsem hodně zvědavá, co nás tam čeká, a vlastně musím uznat, že mě to příjemně překvapilo.
Marbella určitě není letovisko, kam se jezdí šetřit, ale určitě stojí aspoň za výlet. Když máte rádi kvetoucí místa plná štěbetajících turistů.
Kudy tudy do Marbelly?
Marbella leží cca hodinu jízdy autobusem na západ od Málagy. O turisty velmi stojí a snaží se jim cestu co nejvíc usnadnit a zpříjemnit. Dostanete se tam velmi snadno autobusem alsa.es z různých stran.
My jeli tam přímým busem bez zastávek, zpátky luxusním přes letiště v Málaze. Ne že bychom ten luxusní chtěli, ani jsme to nevěděli. Jenže to byl první nejbližší volný spoj, předchozí byl vyprodaný. Zřejmě bude lepší si koupit jízdenku předem. Když jsme nastoupili, pochopili jsme, proč ta vyšší cena. Velká kožená sedadla a spousta místa, dalo by se říct 1. třída.
Autobusové nádraží leží nad městem, stranou od centra. Uchvátil mě pohled na horstvo, které hned následuje. Pokoušela jsem se to zachytit na fotkách, ale moc se mi to nedařilo, realita je mnohem krásnější. Když přejdete rušné dopravní tepny opačným směrem, můžete se dát z kopce rovnou do centra nebo to vzít oklikou přes krásný park Parque de la Represa.
Kvůli čemu jet nebo nejet do Marbelly
Jak už jsem zmínila, co někoho odradí, jiného naláká…
1. Moře, pláže, slunečníky
Ano, Marbella je přímořské letovisko, kam se lidé jezdí koupat, opalovat, relaxovat u moře. Zaskočíte si do stánku pro zmrzlinu, na mořské plody do baru, pak třeba do hotelu, protože už je moc vedro, a nakonec zase k moři. Večer na jídlo do restaurace nebo hotelu, na drink do plážového baru, pak třeba na diskotéku nebo s knížkou na balkon hotelového apartmánu.
Pláže můžete střídat, mezitím se procházet a nakupovat. V ulicích podél moře nabízejí přistěhovalci pašované zboží všeho druhu. Tady asi dráž než jinde. „Marbella is not cheap, my friend,“ jsem někde zaslechla při smlouvání turisty s prodejcem.
2. (Historické) centrum
Překvapilo mě krásné historické centrum. Bílé domky a ohromná spousta intenzivně barevných květin a keřů. Křivolaké uličky, útulná náměstí a kostely. Tady bych se mohla toulat delší dobu. Tedy než by mě otrávilo množství zahraničních turistů. Nedá se nic dělat, centrum Marbelly je jich plné. Jednak proto, že se tu mají čím kochat, jednak tu najdou opravdu velké množství kaváren a možností nakupovat blbosti i krásné věci.
Obchůdků, kterým se jen těžko odolává, je tu plno. Já sama jsem se přistihla, jak „slintám“, a to mě nakupování na dovolených nijak nebere. Naštěstí si vždycky umím představit nejen tu radost při nákupu, ale i pak tu všední realitu pár týdnů po. A stejně bych si neuměla vybrat jenom jednu nebo dvě, asi ani tři věci, to by v Marbelle bylo nad moje schopnosti…
Historickým centrem město nekončí, navazují na něj další ulice a parky, kde to žije. Moc mě zaujala široká ulice Avenida del Mar, která vede z centra k moři a zdobí ji fontány a sochy Salvátora Dalího. Bohužel mi kochání narušovaly dvě snědé ženy (může se ještě dneska tohle vůbec říct?) urputně nutící všem kolemjdoucím snítku rozmarýnu. Prý pro štěstí a zdraví a tak. Samozřejmě takové poklady nejsou zadarmo, takže sotva tu snítku uchopíte, už po vás chtějí peníze. Chvíli jsme sledovala jejich obchodní úspěchy. Turistů bylo dost a poměrně dost jich bylo ochotných zaplatit.
3. Parky
V Marbelle jsme si prošli několik parků a nejvíc nás zaujal Parque de la Represa. Prostírá se stranou od centra, takže je tam větší klid od turistů. Spousta kvetoucí zeleně a vodních ploch s různými ptáky a želvičkami mě vždycky spolehlivě okouzlí.
Ale i v těch dalších parcích bylo moc příjemné se projít a ulevit si od vedra v chladivém stínu. Třeba mezi hostorickým centrem a mořem v malém, ale vydatně zeleném a osvěžujícím parčíku Parque de la Alameda. V Parque de la Constitución jsem pro změnu „lovila“ racky a papoušky, chtěla jsem je natočit při nějakých skopičinách, které by mi pak na stítích přinesly tisíce lajků a sledujících, ale bohužel nic převratného neprováděli, tak jsem jim dala pokoj. Když si v Marbelle budete chtít oddechnout od turistického mumraje, zajděte si někam do parku…
4. Do you speak English?
Yes. V Marbelle není problém se dorozumět anglicky. Angličtiny jsme kolem sebe slyšeli hlavně v centru až moc. Kdo chce víc turistů, musí je nalákat na to, že se s ním domluví. Tady se bez španělštiny obejdete, i kdyby vám učitelé španělštiny tvrdili opak.
Naprosto chápu, že pro někoho to znamená velkou výhodu a úlevu, že se snadno domluví anglicky. Pro mě to příliš mění atmosféru a ztrácí se místní autenticita. To je asi jako všude, kde se koncentrují zahraniční turisti.
5. Je libo mezinárodní kuchyně?
S množstvím turistů a přizpůsobováním služeb se samozřejmě rozšiřuje nabídka jídel. Je zajímavé srovnat například Jaén a Barcelonu. V Barceloně najdete podniky všeho druhu, od tradiční kuchyně po moderní asijské a veganské. V Jaénu si naopak nic nešpanělského nedáte. A ještě budete muset na na večeři čekat do 20—21 hodin, dřív na většině místech nebude ani otevřeno.
Marbella se přizpůsobila moderním trendům a nabízí široké spektrum možností. My jsme zůstali u tradiční španělské kuchyně, ochutnali jsme malé serranito, dršťky s cizrnou a větší cazón en adobo. Serranito je vylepšená plněná bageta s masem (tedy já ji připravuju i se zeleninou a smaženými bramborami – jestli vás to zajímá, mrkněte sem), tahle byla trochu chudáček, ale podle ceny 4 € jsem tušila, že to žádný „flák“ nebude.
Cazón en adobo je žralokovitá ryba nakrájená na kousky, marinovaná a pak obalená v mouce a osmažená. Díky marinádě má docela výraznou chuť, takže si ji občas rádi dáme, je to tak trochu sázka na jistotu. Všechno tohle patří do typické andaluské kuchyně a my si to za rozumnou cenu dali v rušném moderním centru, v restauraci Casa Blanca.
Odpoledne jsme si došli do kavárny El Piave, kterou nám doporučili kamarádi. Páni, tam teda měli věcí! My jsme se spíš chtěli osvěžit než zaplácnout a odrovnat, takže jsme si poseděli jen u kávy se zmrzlinou a šlehačkou. V odpoledním vedru po tom, co jsme odpadli v parku Parque de la Constitución, nám to moc přišlo vhod. Skoro jsem litovala, že jsem nevyzkoušela nějaký pořádný dort, vypadaly náramně.
Mám-nemám?
Asi už jste si udělali o Marbelle určitý obrázek a tušíte, jestli je pro vás Marbella ta pravá. Naši známí tam strávili měsíc od poloviny ledna. Měli s sebou dvě malé děti, jezdili autem na výlety a byli spokojení.
Já ráda objevuju autentická místa, nemám zájem být obklopená zahraničními turisty. Ani na to koupání moc nejsem. Mě víc baví sledovat místní, co a jak říkají, zkoumat, jak co funguje. Slunce, moře, palmy a kvetoucí zahrady miluju, ale taky si chci zajít do tržnice a domluvit se španělsky s paní u koření, kolik čeho chci, nebo u pána od ryb, jak mi má všechno připravit.
Jsem moc ráda, že jsem se do Marbelly podívala, protože k objevování Španělska to určitě patří, zároveň mi nevadí, že jsem tam nezajela už dávno. A pravděpodobně mi stačil ten jednodenní výlet, takhle jsem spokojená.
Jaké je vaše gusto? Máte rádi pohodlná přímořská letoviska? Nebo jste už dokonce navštívili Marbellu? Napište prosím do komentáře, co byste ostatním doporučili, to se vždycky hodí.
A jestli vás zajímají i jiná místa při pobřeží Costa del Sol, přečtěte si o nich další články tady.
