Víte, jak vypadá vlajka jihošpanělské Andalusie? Úplně jinak než španělská. Hlavní barvy jsou temnější sytě zelená a bílá. Takové proto byly i barvy tohohle webu, dokud jsem psala jen o Andalusii. A proč si je Andalusie vybrala? Kvůli bílým vesničkám (pueblo blanco) a bujné vegetaci.
No a jednou z těch pueblos blancos je právě Frigiliana [čti Frichiliana], pár kilometrů do vnitrozemí od města Nerja na populárním pobřeží Costa del Sol. Udělali jsme si výlet z Málagy a spojili návštěvu Nerjy s Frigilianou. Ono se totiž autobusem do Frigiliany stejně nedostanete jinak, než že pojedete z Nerjy.
Frigiliana je nádherná. Opravdu bílá a taky rozkvetlá do všech barev. Kolem dokola se tyčí strmé zelené kopce a směrem na jih se v dálce třpytí moře. Starou část města tvoří křivolaké uličky s malebnými domky zdobenými tak, aby se návštěvník nepřetržitě rozplýval. Každou chvíli se vám otevře výhled do dálky a můžete se kochat. Zkušený turista už zbystřil, protože ví, že výhledy se zpravidla otvírají, když lezete do kopce. A je to tak i v tomto případě. Frigiliana se rozkládá na poměrně strmém svahu a vy sice můžete občas jít po vrstevnici, ale dlouho vám to nevydrží…
Ta stará, „bílá“ část vesnice je plná turistů. V oněch krásných domcích funguje nepřeberné množství penzionů s názvem casa rural. My jsme se v jednom z nich ubytovali a jednalo se o jedno z nejhezčích ubytování vůbec. Měli jsme pro sebe krásný pokojík a pak jsme mohli využívat společné prostory: velký obývák, vnitřní dvorek, kuchyni a střešní terasu s vyhlídkou. Všechno velkoryse a velmi vkusně zařízené v rustikálním stylu. Až mi bylo líto, že jsme zůstali jen na jednu noc. Snad to vyjde ještě někdy na celý víkend.
Nevýhodou Frigiliany, tedy aspoň té staré části je, že už právě není moc autentická. Všude samá casa rural, suvenýry pro turisty, tabule před kavárnou psané anglicky a s otvírací dobou až od 10 hodin. Ceny rozhodně vyšší, jak to odpovídá podobným místům. Pokud vám nějaký „spoluturista“ utkví v paměti, zjistíte, že ho při svém výletě pravděpodobně ještě několikrát potkáte. Pokud vám neutkví, tak ho taky pravděpodobně ještě několikrát potkáte, akorát si toho nevšimnete.
Až když se vydáte kousek níž, najdete „normální“ snídaňový bar a základní školu. Chodí tam opravdové španělské děti a místní policista zastavuje auta, aby děti mohly bezpečně dorazit na začátek vyučování. Jedno takové ráno jsme tam strávili. Běžní turisté ještě dospávali a my se vydali na průzkum. Už jsme se obávali, že snad ani nenajdeme normální kavárnu, ale našli. Posnídali jsme klasiku (opečená bageta s olejem a drcenými rajčaty, k tomu bílá káva) za zpěvu ptactva a kochali se při tom pohledem na okolní zelené kopce a zářivě kvetoucí vegetaci.
Zaplavil mě klid a mír a představovala jsem si, že by takhle vypadalo každé moje ráno. Je to možná trochu pošetilé konání, ale proč se na chvíli nezasnít. Do Frigiliany jsme totiž zajeli ještě před začátkem sezóny, takže množství turistů zdaleka nedosahovalo letní špičky. Restaurace, ve které jsme večeřeli, zavírala už ve 23 hodin a v noci venku převládal klid. Jelikož jsme měli okno v přízemí rovnou do ulice, slyšeli jsme veškeré dění, jako by se odehrávalo uvnitř. To se v přízemí stává. V plné sezóně by to možná moc terno nebylo.
Pár zajímavostí
- Frigilianu sice založili Římané (našly se tu po nich zbytky opevnění, obydlí a mince), ale za svůj bělostný vzhled a úzké ornamentálně vydlážděné uličky lemované květinami vděčí muslimské populaci nejen z dob maurské nadvlády.
- Městečko je hrdé na historické soužití tří kultur – muslimské, křesťanské a židovské, což připomíná památník las Tres Culturas na stejnojmenném náměstí v centru. Na oslavu jejich společné existence v regionu se každý srpen konají oslavy Festival Frigiliana 3 Culturas.
- Frigiliana je proslulá výrobou melasy, která tu začala už roku 1725. Továrna sídlí v barokní budově hned nad náměstím Tres Culturas a celých 200 let patřila rodu hrabat z Frigiliany. I když výroba prošla různými modernizacemi, továrna pořád sídlí v původní budově. Musím přiznat, že budova působí hodně unaveně, vůbec mě nenapadlo, že se tam nachází takový poklad. Jedná se totiž o jedinou výrobnu melasy v kontinentální Evropě.
- Takže kde jinde by se každoročně měly konat slavnosti melasy? Samozřejmě ve Frigilianě, a to na konci dubna. My jsme dorazili později, minuli jsme je o několik dní. Za nejznámější španělské jídlo s melasou považuju berenjenas con miel de caña neboli smažený lilek s melasou. To můžu upřímně doporučit. My jsme si ve Frigilianě dali smažené batáty s melasou a taky to stálo za to.
Doporučení na závěr
Když budete objevovat krásy Andalusie někde poblíž, určitě si do Frigiliany zajeďte. I když budete mít nabitý program, autem to není problém a stačí výlet jen na skok. Jestli chcete vyrazit na túru do hor a užít si nádherná panoramata a poklidnou atmosféru v různých denních/nočních dobách, zůstaňte aspoň na jednu noc. Je to moc fajn.
Jestli vás zajímají jeskyně a přímořská letoviska, mrkněte na článek Nerja – od Balkónu Evropy až k pravěkým jeskyním.
