Květen 2023, podruhé jedeme do Jerezu, tentokrát je naším hlavním cílem exkurze ve světoznámém podniku González Byass Tío Pepe s ochutnávkou proslulého vína sherry. Čerpám převážně z toho, co jsme viděli, slyšeli a ochutnali na vlastní oči, uši a jazyky, něco málo jsem si dohledala na internetu. Pojďme na to…
Víno sherry pro začátečníky
Napadne vás nějaká filmová, literární nebo skutečná historická postava, která konzumovala víno sherry? Jak ho mají na stolečku v masivní, ideálně broušené skleněné láhvi a nalévají do malých elegantních sklenek na nožce? S vínem sherry se setkáme všude možně od Agathy Christie až po Montyho Pythona.
Výroba vína z Jerezu, jak místní říkají tomu, co my nazýváme sherry, je značně zdlouhavý proces vyžadující důsledné dodržování důmyslného systému kvašení, fortifikaci, zrání, mísení. Velmi laicky řečeno, na rozdíl od portského se víno nechá prokvasit zcela, takže kvasinky „vyžerou“ všechen cukr, až pak se přidává vinný destilát. Tím pádem je víno sherry ze své podstaty suché. Nicméně, jak jsme na vlastní chuťové buňky zjistili, vyrábějí se i velmi sladké druhy, akorát že ta sladká chuť vzniká jinak.
Víno sherry zraje několik let a průběžně se mísí. To se zařídí tak, že se sudy naplní jen ze dvou třetin a systematicky se jedna třetina objemu po pár letech přesouvá do dalších sudů. Při zrání se také používá speciální druh kvasnic, které „pracují“ na povrchu. Protože se smíchávají vína z různých sklizní různého stáří, nepíše se na etiketě žádný rok.
Je to celé velká a fascinující věda a já se nechci pouštět do dalších detailů, protože bych se do toho akorát tak zamotala…
Naše první sherry
Víno sherry jsme poprvé ochutnali doma. Objednali jsme si ho v zimě přes e-shop, protože v běžném obchodě se u nás tento nápoj neprodává. Rozhodli jsme se pro „správně“ suchý typ fino. První sklenička nám, upřímně řečeno, nechutnala. Kombinace fortifikované a při tom suché chuti nás zaskočila a moc jsme si s ní neuměli poradit. Jsem zvyklá spíš na slaďoučké portské a z tohohle jsme byli dost na rozpacích. Takové slavné víno a taková divná chuť?
Další skleničku jsme si dali až druhý den, moc se nám do ní nechtělo, ale co už. Když jsem se napila, překvapilo mě, že mi to najednou nějak zachutnalo. Je to mým lepším naladěním nebo něčím mimo mě? Přece se mi ze dne na den nezměnily chutě? Zatímco jsem o tom dumala, Kuba se vyjádřil, že mu to dneska nějak víc chutná. Něco se změnilo, asi jsme se nějak přizpůsobili nezvyklé chuti a zbytek láhve vypili mnohem radostněji než tu první skleničku.
Píšu o tomto zážitku proto, že se mi později moc hodil. V Seville se ve velkém konzumuje nápoj rebujito [rrebuchi:to], což je směs suchého vína sherry s citrónovou limonádou a mátou. V tom vedru, co tam při naší dubnové návštěvě panovalo, jsme si ho objednávali po litrech. Připadalo nám to maximálně osvěžující, ne příliš sladké, ne příliš silné, zkrátka tak akorát. Jednou se nás turisté od vedlejšího stolu ptali, co si to dáváme. Stručně jsem jim objasnila situaci a doporučila jim to vyzkoušet. Dali si pro jistotu jen skleničku a hned pak se vrátili k předchozímu nápoji. Asi jim to moc nechutnalo, možná proto, že si ještě neodbyli tu „první“ skleničku suchého sherry.
Hodilo se nám to i na samotné exkurzi, protože jsme viděli, kolika hostům to při ochutnávce moc nejelo, a ne všichni to dopili. Vyvodili jsme, že jim taky chyběla ta iniciační zkušenost. My jsme si to moc užili, ale o tom až za chvíli, všechno pěkně popořádku…
Tío Pepe – Bodegas González Byass
Víno sherry by mělo pocházet z jasně ohraničeného území v okolí města Jerez de la Frontera. Jeden z nejslavnějších výrobců se jmenuje Tío Pepe, česky strejda Pepa. Třiadvacetiletý Manuel María González Ángel založil roku 1835 podnik, a jelikož se výrobní know-how učil od svého strýce Josefa, na jeho počest ho pak po něm pojmenoval.
Za několik let začal spolupracovat s obchodníkem Robertem Blakem Byassem, který víno prosadil ve Velké Británii. Získalo si tam velkou oblibu a ta se postupně šířila do celého světa. Manuel González byl zřejmě schopný a pokrokový podnikatel, jeho závod patřil mezi první, které začaly používat elektrické osvětlení (80. léta 19. století). Výrazné logo pána, který má na hlavě velký klobouk, ruce v bok a k tomu kytaru, se v průběhu let vyvíjí a mění, nicméně se stalo jednou z nejznámějších španělských značek ve světě.
Pokud jdete na exkurzi, je třeba počítat s tím, že se nejedná o návštěvu útulného vinného sklepa, ale o rozlehlou továrnu. Areál, kde se konají prohlídky, je krásně udržovaný, kromě hal se sudy tu mají i vlastní hotel a restauraci, konají se zde různé firemní akce a svatby, vše působí velmi upraveně a profesionálně. Nevím, čím to bylo, možná to dokázala vyvolat naše průvodkyně, ale cítila jsem se tam tak nějak slavnostně a posvátně a užívala si genia loci.
Hurá za strejdou Pepou do Jerezu!
Že půjdeme na exkurzi, jsme se domluvili předem. V Cádizu jsme měli být týden, takže jednodenní výlet do Jerezu byl součástí plánu. Akorát jsme přesně nevěděli, kam na tu exkurzi jít, protože možností je víc. Po přečtení referencí a taky z praktických důvodů (lokalita a dostupnost) jsme si vybrali právě podnik González Byass.
S výběrem konkrétního dne nám nakonec v rozhodování pomohl online rezervační systém. Exkurze v angličtině byly v nabídce jen dvakrát za den, nám se víc hodila ta první ve 12:30 hodin. Jenže se nám nedařilo vybrat správnou variantu – prohlídka je stejná pro všechny, liší se jen závěrečná ochutnávka. My jsme chtěli tu se čtyřmi vzorky, jenže se nám k tomu vždy připočítal příplatek za dítě, které jsme ale s sebou rozhodně neměli.
Takže jsme to pár dní odkládali, a když se nám to konečně podařilo správně (fungovalo to jen ve španělské jazykové verzi), nabídka volných termínů se už velmi zúžila, nicméně povedlo se. Vyjeli jsme vlakem celkem brzy ráno a před samotnou exkurzí ještě stihli prohlídku Alcázaru – palácového komplexu se zahradami (více informací o městě Jerez najdete v aktualizovaném článku Jerez de la Frontera – město).
Vyzvedla si nás temperamentní španělská průvodkyně v červených šatech, mluvila velmi dobrou angličtinou, kterou občas okořenila známými španělskými výrazy s autentickým přízvukem. Nejdřív vypadala trochu zamračeně a přísně, ale postupně se z ní vyklubala správná „šoumenka“. Její výklad byl zábavný a neměli jsme problém udržet pozornost, všechny informace jsem hltala, jak jen jsem to stíhala.
Nejdřív jsme turistickým vláčkem objeli celý areál. Skládá se z malé vinice na ukázku, botanické zahrady založené zakladateli, různými rozlehlými „bodegas“ (haly se sudy), spousty reprezentativních prostor, kde se konají různé společenské události. Něco mají vyhrazené přímo jen pro svatby. Pak jsme vše, co nám chtěli ukázat, prošli osobně s barvitým výkladem. Následoval areál pro ochutnávky a nezbytná firemní prodejna.
Bylo to všechno opravdu moc zajímavé, a to pro téměř všechny smysly: vzduchem hal se nesla nám již známá sherry-vinná vůně, viděli jsme mnoho tisíc sudů naskládaných v několika vrstvách na sobě, doplněných o tabule s pečlivým systémem koloběhu mísení. Všude se zároveň pracovalo, takže jsme slyšeli akční ruch a šrumec. V jedné hale jsme zhlédli působivé informativně-propagační video.
Ochutnávka na závěr byla silným chuťovým zážitkem. Byla precizně zorganizovaná a po jejím spuštění nás už paní průvodkyně zanechala svému osudu.
Pak jsme ještě zašli do obchodu a koupili si dvě půllitrové láhve (pro nás ideální velikost) vín, jejichž vzorky nás nejvíc zaujaly. Jelikož jsme ve Španělsku byli letadlem, museli jsme to vypít ještě tam, což dalo našemu nákupu jasné hranice. Vína na prodej bylo spousta a ceny velmi přijatelné, takže jsme odcházeli piclí a spokojení nejen díky ochutnávce.
Perličky:
- Několik sudů se zachovalo od počátků podniku z 1. poloviny 19. století, mají tam vyhrazené čestné místo, hned vedle 12 sudů-apoštolů, v jejichž středu se pyšní ohromný maxisud jménem Ježíš.
- Některé sudy jsou věnované osobnostem španělské královské rodiny a členům jiných královských a šlechtických rodů. Jedna sekce je zas plná sudů podepsaných světoznámými osobnostmi při jejich návštěvě zde.
- Na několika místech areálu jsou na zemi skleničky s vínem, o které je opřený malinký žebříček. Jsou prý určené pro myši. Ale není to žádná past, naopak, je to opravdové pohoštění. Prý se tam nevyskytují žádné kočky, takže myši mají pré, a to i s vínem. Na několika fotkách na zdi jsou zachycené myšky na žebříčku, jak nasávají oblíbený nápoj.
Ochutnávka
Ochutnávky se konají ve velkém prostoru, který je rozdělený na několik prosklených místností, a každá skupina má pak svou místnost. V naší místnosti na nás čekaly připravené stolky se skleničkami, všichni jsme byli usazeni tak, jak jsme si koupili vstupenky, tj. abychom byli spolu sami a dostali to, co jsme si objednali. Všechno fungovalo perfektně, dostali jsme hlavní informace o vzorcích, mohli si užívat, jak dlouho jsme potřebovali. Někomu by to tam možná mohlo připadat jako pásová výroba a chyběl by mu osobnější přístup, ale my jsme byli v pohodě.
Laicky řečeno a popsáno: vzorek 1 bylo fino – velmi suché a lehké, opravdu docela výzva. Vzorek 2 bylo oloroso – také suché, ale trochu hutnější. Vzorek 3 bylo cream sweet – slaďoučké jako cumel, velmi lahodné, ale asi jen v malém množství, aby se člověk nezalepil. Vzorek 4 bylo cream – takové akorát sladké. Dobře nám to vybrali, protože vzorky se lišily tak výrazně, že jsme si pak s Kubou navzájem udělali test naslepo a oba jsme je dokázali všechny odlišit. Pro následný nákup jsme si vybrali číslo 2 oloroso a 4 cream.
Naše prohlídka začínala ve 12:30 a na ochutnávku jsme se dostali až těsně po 14. hodině, takže, i když jsme se před tím trochu najedli, měli jsme už docela hlad. A jelikož je víno silnější a vzorky byly 4, tak i když se to nezdálo, přece jen jsme se docela picli. Nicméně když jsme v povznesené náladě opouštěli naši degustační místnost, viděli a slyšeli jsme, jak v jiné místnosti se skupinka žen drží za ramena s velkým nadšením zpívá. Evidentně jsme se nepřiopili sami, akorát na nás se to moc nepoznalo.
Závěrem
Víno sherry je specifická záležitost a zaslouží si pozornost. Nerozumím, proč se u nás neprodává v běžných obchodech a supermarketech jako třeba portské. Mrzí mě to, takhle ho u nás málokdo ochutná. Taky se mi nechce nahánět ho po e-shopech, abych si dala skleničku nebo udělala lahodné rebujito. Pokud budete někdy v Jerezu, zajděte si na exkurzi, buď do Tía Pepe nebo jiného závodu, možností je na vybranou. Dokonce se jich dá vyzkoušet víc a porovnat dojmy. A pokud někde budete mít možnost dát si rebujito, jděte do toho 😊
Pomocný zdroj: wikipedia, tiopepe.com
