Tenhle článek je o výletu v okolí Málagy do místa zvaného Caminito del Rey, neboli Králova stezka / stezička. Napsal ho můj přítel Kuba (občas se o něm zmiňuju ve svých článcích), protože já jsem nejela. Měla jsem strach z výšek kolem chodníčků vytesaných do skal. Měla jsem obavy, že když se jde ve skupině, byla bych pak v náročnějších situacích ve stresu. A taky jsem potřebovala být sama, tohle byla ideální příležitost si udělat půl dne pro sebe a srovnat si tehdejší bouřlivé myšlenky. Nicméně když jsem pak viděla fotky a slyšela vyprávění, tak toho samozřejmě i trochu lituju. Nepochybně se jedná o jedinečné místo…
Kuba na Králově stezce…
Pokud jste v Andalusii a chtěli byste kromě krásných měst a rozpálených pláží objevit i jiné přírodní krásy, navíc se špetkou adrenalinu, můžu vřele doporučit Caminito del Rey.
Jedná se o jednosměrnou stezku úchvatným skalním kaňonem Desfiladero de los Gaitanes necelých 60 km od Málagy. Samotná vyhlídková stezka má asi 3 km. Je tvořena z části pěšinou údolím, chodníky vytesanými do skal, a především těmi zavěšenými přímo na skále, které jsou až 100 metrů vysoko přímo nad protékající řekou. Ke vstupu a od soutěsky k výstupu se však musí další kus cesty pěšky, takže celá trasa má zhruba 7 km.
Pokud se chcete k cestě trochu motivovat, nejste si jistí, jestli byste stezku zvládli třeba kvůli závrati, nebo se chcete na výlet jen psychicky připravit, můžete se na YouTube podívat, co vás čeká.
Trocha historie
Původní stezka (betonové pláty na železné konstrukci ve skalách) byla vybudována v letech 1901 – 1905 pro usnadnění správy tamější hydroelektrárny. V roce 1921 ji navštívil král Alfonso XIII. a od té doby je známá právě jako tzv. „Králova cesta“.
Stezka postupně chátrala a stávala se stále nebezpečnější. Po několika úmrtích byla v roce 2001 oficiálně uzavřena. Přesto byla dále navštěvována a vyžádala si několik dalších životů. Na YouTube je k nalezení řada videí z této doby, takže se můžete klidně podívat, jak vypadala v roce 2014. Kvůli tomuto neutěšenému stavu byla zrekonstruována a v roce 2015 otevřena veřejnosti. Nad původními cestami ve skalách jsou postaveny nové, dnes už zcela bezpečné. Tím sice ztratila svou smrtící pověst, ale toto úžasné místo je tak dostupné i běžným turistům.
Návštěva stezky
Při dovolené v Malaze (květen 2022) jsem se chtěl vypravit i trochu víc do přírody a Caminito vypadalo velice lákavě. K řízení auta se moc nedostanu, nemám tedy moc zkušeností, a proto využíváme hlavně veřejnou dopravu – tím spíš v zahraničí. To může výlety trochu komplikovat. Tady jsem si našel, že by měl být schůdný scénář: přijet vlakem do El Chorro, kyvadlovým autobusem se dostat k severnímu vstupu a pak zase vlakem do Málagy. Vlak do El Chorro jel asi jen 3x denně a nevycházelo mi to, jak jsem potřeboval, a tak jsem tuhle variantu nakonec neriskoval. Měla by však být proveditelná.
Při cestě autem by neměl být problém zaparkovat na severním parkovišti poblíž Restaurante El Mirador Ardales nebo u jižního východu – mezi oběma místy by měl jezdit jednou za půl hodiny autobus.
Výletu jsem se přesto vzdát nechtěl a našel jsem si „zájezd“ s průvodcem (dá se najít mnoho variant podobných výletů). Se slevou (asi kvůli nízkému zájmu) za 56 €. Je to sice dražší, ale možná se to v sezóně může i hodit, pokud se na poslední chvíli rozhodnete pro návštěvu – do Caminita je nutné si koupit vstupenku a doporučuje se i 1 – 2 měsíce předem. Může se tak třeba najít zájezdové místo, i když má Caminito už vyprodáno.
Průběh výletu
Abychom se v Caminitu neupekli (už v květnu), vyrazili jsme z Málagy autobusem ve 14:30. Asi po hodině cesty už jsme vystupovali u Restaurante El Kiosko, kde jsem rovnou poznal jednu z nevýhod zájezdu. Čekali jsme na jinou skupinu, asi kvůli rozdělení k průvodcům. Výhodou byl naopak právě ten průvodce, od kterého jsme se dozvěděli řadu zajímavostí. Například, že stavitelé první stezky byli námořníci, kteří byli zvyklí na práci s lany a ve výškách. Nebo že kříž u visutého mostu byl umístěn jako poděkování, že při stavbě stezky nikdo nezemřel. V některých oblastech Španělska jsou kříže umísťovány jako projev vděčnosti – u nás je to s křížky trochu jinak.
Konečně jsme se vydali tunelem k nádrži Gaitanejo. Ne tím velkým hned u El Kiosko (trasa by byla trochu delší, ale možná zajímavější), ale menším Pedestrian Tunnel, který začíná pár set metrů před El Kiosko (mapa trasy). Cesta ke vchodu, kde jsme nafasovali helmy, trvala asi půl hodiny.
Stezka samotná pak prochází z části údolím, z části soutěskami na chodníčcích visících přímo na skále, takže při pohledu pod nohy vidíte mezi deskami hluboko pod sebou tekoucí říčku. Vrcholem je pak přechod po visutém mostu, ze kterého je vidět navazující přehrada Tajo de la Encantada. Slovy je těžké tyto krásy popsat, takže je nahradím několika obrázky.
Tím jsme se dostali ze skal a za půl hodiny, něco po půl sedmé, jsme došli k východu. Tady jsme odevzdali helmy a mohli jsme doplnit energii u různých stánků. Na mě předlouho jsme znovu čekali, tentokrát na autobus, a po osmé hodině jsme zdárně dorazili zpět do Málagy. Výlet byl i přes mírné průtahy úžasný a jsem moc rád, že jsem ho podnikl.
Pár tipů na závěr
Stezka je pouze jednosměrná (ze severu na jih) a pro její návštěvu se hodí vědět několik věcí:
- Pokud jedete na vlastní pěst, je vhodné (skoro bych řekl nutné) si koupit vstupenku předem na oficiálních stránkách. Mohou být vyprodané i na více než měsíc dopředu. V půlhodinových slotech je pouštěn pouze omezený počet návštěvníků. Pokud nebudete mít vstupenku předem, může se snadno stát, že jste vyrazili zbytečně.
- Od El Kiosko je nutné jít ještě cca půl hodiny pěšky, než se dostanete ke vchodu („recepci“), odkud teprve platí vstupenka na daný čas.
- Celá trasa trvá zhruba 2,5-3 hodiny. I když není až tak dlouhá, přesto doporučuji si s sebou vzít hodně vody. Slunce tam opravdu žhne a nad údolím létající supi už si brousí zobáky 😊.
- Mezi El Kiosko a El Chorro jezdí co půl hodiny kyvadlově autobus, na který je údajně vhodné mít připravené drobné (nemám s ním vlastní zkušenost).
Děkuju Kubovi za sdílení zážitku, fotek i praktických informací. Pro doplnění: Kuba se zajímá o filozofii a hru na ukulele, prosazuje například bezstarostné poskakování a zdravý životní styl. O těchto i dalších tématech se dočtete na jeho blogu.
