Zpopularizovanou středomořskou stravu jako zdroj dlouhověkosti v plném zdraví jsme v Andalusii hledali a hledali, s velkými a nezodpovězenými otazníky v hlavě. Příliš mnoho jídla zde patřilo do nezdravých a našimi výživovými poradci zapovídaných škatulek. Jak to? Myslela jsem, že středomořská dieta má být nejen chutná, ale i zdraví prospěšná!? Záhadu jsem (zdánlivě) vyřešila při psaní o Córdobě, kdy jsem narazila na zápis na seznam nehmotného dědictví UNESCO, vysvětlím na konci tohoto článku.
Co jsme v Andalusii jedli a viděli jíst
Pečivo a přílohy
Nejdřív jsme kroutili hlavami, pak už jsme se jen usmívali, kolik pečiva jsme viděli zkonzumovat. Vůbec si netroufám odhadovat, jaké množství se ho tady za den sní, nejrůznějších druhů ve formě baget a bagetek (bocadillo, pitufo, viena, flauta), óbrvolantů (rosca), placatých bulek (mollete) a óbrbulek (campero) a všeho možného. Pečivo se tady jí celý den a ke všemu, je to možná nejoblíbenější potravina. Těsně před jednou cestou sem jsem četla knihu o škodlivosti veškerého obilí, velmi radikální. Ne že bych se s ní ztotožnila, ale nebyla nezajímavá, nicméně tady by dodržování takové diety bylo absolutně vyloučené.
Mám dojem, že ve Španělsku se obecně konzumuje dost rýže, nicméně v Andalusii to tak moc nevypadalo. Smažené brambory a již zmíněné pečivo patřily mezi nejčastější přílohy. Také známé pokrmy na způsob paelly jsme nacházeli spíš v turistických centrech, kde restauratéři chtěli vyjít vstříc chutím cizinců, jinak se jednalo o sporadické zastoupení v podobě prvních chodů apod. Poznámka: paella, kterou občas považujeme za typické španělské jídlo, pochází z východu – z Valencie, a jinde se zas tak moc nejí. Když tak právě v těch turistických centrech.
Smažení je jedna z nejčastějších úprav pokrmů. Smaží se všechno. Krásné kousky ryby se naloží do marinády, nechají se uležet, pak se obalí v mouce a usmaží. Všechno se dá rozmělnit, pak smíchat, udělat z toho nějaké krokety či karbanátky, nugety, kuličky, a nakonec zase usmažit. A k tomu přihodit pořádnou porci – třeba smažených brambor.
Nekritizuju chuť, protože je to opravdu vynikající, akorát to prostě není zdravé a moje zažívání to snáší jen v omezeném množství. Malagueñanům (přídavné jméno od Málaga je španělsky malagueño /čti malageňo/) se prý dokonce podle názvu pokrmu pescaíto frito – smažené směsi malých rybiček a mořských potvor – přezdívá Pescaítos. Oblíbenost tohoto jídla a smažených jídel vůbec jsme však zaznamenali úplně všude, takže by přezdívka pasovala minimálně na celou Andalusii.
Maso, ryby, mořské plody
Pod pojmem maso tu pro zjednodušení označuju všechno maso, co pochází ze zvířat, bez ohledu na to, jestli se jedná o krávu, kuře, mečouna nebo krevetu. Masa se tady jí hodně, všude a ve všech podobách, zpravidla velmi chutně připraveno.
Nejsem vegetarián, ale maso z různých důvodů konzumuju omezeně. Tady jsem se „namasovala“ až nad hlavu. Narazili jsme i na podniky s různými vegetariánskými a veganskými alternativami, tam jsem chodila ráda a doufala jsem, že nezkrachují pro nedostatek hostů. Striktní vegetarián by tu měl co dělat, aby se pohodlně najedl. Většinou si vybíráte z různých kombinací masa v jakékoli podobě a smažených brambor nebo pečiva.
Jedí se tu samozřejmě i vnitřnosti, a například dršťky tu mají vlastní místní úpravu. Některé restaurace zas lákaly na typickou úpravu šneků. Ani s jedním nemám žádné zkušenosti, v tomto směru jsem totiž srab a nezkusila jsem to.
Dalším velmi populárním jídlem jsou hamburgery, chutnají výborně a je z čeho vybírat.
Na nejrůznějších místech jsme viděli provozovny s grilovanými kuřaty, masovými koulemi v různých omáčkách a saláty z chobotnic a další, poměrně stabilní sortiment pro jídla s sebou. Vybrala jsem si jídlo a krabičku ze tří velikostí. Ta největší s masovými koulemi v mandlové omáčce, která nám dvěma skromným jedlíkům bohatě stačila, stála 3 € (jaro 2022). Kuřata v různých kombinacích podle velikosti porce s přílohou (= smažené brambory a/nebo pečivo) a nápojem, vše cenově velmi přátelské. Akorát si člověk musel počkat, než se všechno ugriluje, otvírací doba totiž v tomto případě neměla valnou výpovědní hodnotu. A zase se nesmělo přijít moc pozdě, aby ještě něco zbylo, tyhle provozovny byly otevřené jen tak přes oběd (andaluského času).
Milovníci ryb a mořských plodů si přijdou na své. Když člověk vidí tolik moře, tak je to vlastně i přirozené. Pochopila jsem výraz „dary“ moře. Já na tyhle živočichy moc nejsem, ale ochutnala jsem je, byla by škoda to tu nevyzkoušet. Nejčastější způsob přípravy…? Že by smažení? No jasně! Ale našli jsme naštěstí i jiné: například krevery gambas pil pil (v olejovém nálevu s česnekem a petrželkou) a malagskou specialitu sardiñas al espeto / espeto de sardiñas. To jsou sardinky napíchnuté na roštu a opečené na dřevěném uhlí. Připravují se tradičně v restauracích u pláže, venku na grilech ve formě loďky, ve které se zapálí dřevo nebo dřevěné uhlí a špízy se sardinkami se do toho postaví a opečou. Pak dostanete na talířku hromádku rybiček, které rukama spokojeně pojídáte.
Z toho opékání vzniká spousta kouře a specifického smradu (jako když u nás na Staroměstském náměstí rožní pražskou šunku a pečou trdlo), takže je to právě ideální dělat venku. Sardinky jdou hodně na odbyt a pánové obsluhující grilovací „loď“ se nezastaví. Za několik hodin (podle otvírací doby) musejí být řádně prokouření. Nejdřív jsem je litovala, ale když jsem viděla, jak v klidu a s cigaretkou v koutku všechno připravují a při tom klábosí, celý den venku, tak jsem si představila, že to třeba nemusí být až tak hrozné, nebo prostě práce jako každá jiná. V Málaze má tato příprava sardinek takovou tradici, že „pan espetář“ (správně espetero) má dokonce sochu na promenádě Antonia Banderase, a to i s těmi špízy.
Zelenina a ovoce
Získala jsem dojem, že zelenina tu asi není nějak zvlášť důležitá součást jídla. V supermarketech byla nabídka poměrně omezená a horší než u nás, naopak tržnice překypovaly a cenám se nedalo odolat. Někdo ji tady tedy jíst musí…? Ale v restauracích se toho mnoho nenajde. Občas se trochu zeleniny někde objeví, jenže pro jejího milovníka v naprosto nedostatečném množství a pestrosti. Asi si ji prostě člověk musí připravit doma sám. Kdysi jsem od cizinců slýchávala hodně kritiky na českou kuchyni, že v restauraci si bez masa dáte akorát smažený sýr, smažené žampiony nebo smažený květák. Byla to, a leckde bohužel stále je, pravda, ale nejsme v tom sami…
Z čeho se naše útroby i chuťové buňky radovaly, byla čerstvá pomerančová šťáva. Ta se tu pije běžně, pomerančovníky rostou úplně všude, takže ve většině kaváren a restaurací mají velké odšťavňovací stroje, do kterých sypou neloupané pomeranče a vytéká z nich onen vynikající mok. Dokonce i v supermarketu si vyberete velikost láhve, naplníte si ji z mašiny (pokud zrovna nebo dlouhodobě není mimo provoz), zavřete „bezpečnostním“ víčkem a dáte do košíku. Je to cenově velmi dostupné a při tom velikánská lahůdka!
Kousek ovoce se někdy podává jako dezert, což je příjemně osvěžující. V kelímcích u stánků lze zakoupit směs nakrájeného ovoce s sebou.
Kdybych tu měla strávit víc než měsíc v kuse, určitě bych musela líp prozkoumat, jak a kde jíst, abych mohla zredukovat příjem masa. Kromě domácího vaření se určitě možnosti také najdou, ale jsou omezené.
Sladké
Abych nezapomněla na sladkosti. Kupodivu jsme jich tady moc nesnědli. Snídaně jsme měli převážně slané, a když jsme obědvali v půl třetí, tak už jsme pak ani neměli moc prostor na odpolední cukrárničku. Nějak se nám tím zdejším režimem trochu pozměnily potřeby. Ano, leccos jsme samozřejmě ochutnali, ale spíš jen symbolicky. Nutno přiznat, že ve zdejších zákuscích ještě máme resty.
V dobrých pekárnách měli moc krásné a vynikající věci z křehkého a listového nebo i koblihového těsta, plněné vanilkovým krémem nebo čokoládou nebo ořechy, hodně se tu do těsta dávají mandle. Ve stylových arabských čajovnách (teterías) a obchůdcích se prodávají různé druhy baklav a dalších typických arabských dezertů.
Kromě pár baklav jsme vyzkoušeli například pastel cordobés (córdobská specialita), což je trojúhelníková výseč kulatého koláče, shora i zespoda těsto, uvnitř náplň z tykve fíkolisté. Neznajíce tykev fíkolistou jsme si mysleli, že se jedná o náplň jablečnou, ani nás nic jiného nenapadlo, tak to jsme tomu dali. A pak jsme vyzkoušeli torta loca (což by se dalo přeložit jako bláznivý koláč nebo potrhlá placka), nevím proč, protože vypadá naprosto seriózně – dvě kolečka listového těsta spojená vysokou vrstvou lehkého krému, horní kolečko má pomerančovou polevu a na ozdobu ještě mikrovišničku uprostřed. My jsme po jeho konzumaci vypadali, pravda, trochu upatlaně, ale jestli kvůli tomu ten název, nevíme. V Cádizu mají typický pan de Cádiz (cádizský chleba) a v Carboneras zas torta de San Antonio (dort sv. Anotnína Paduánského, místního patrona)
Snídaně a vše kolem nich popisuju v článku zde. Tapas si rozhodně zaslouží samostatnou kapitolu nebo dokonce vlastní publikaci i s recepty, uvidíme, zatím je to ve stádiu třídění nápadů.
Středomořská dieta?
Abych to shrnula, chutnalo nám tu moc, o tom žádná, akorát dlouhodobě bych takové stravování viděla na neřízené přibírání na váze. A co nejrůznější civilizační choroby? Takže se vracím k úvodu článku – něco jsme snad z té slavné středomořské stravy nepochopili? Nebo se nevztahuje na jižní Španělsko?
Zdá se, že na jižní Španělsko se vztahuje, ale právě že jsme to asi nepochopili. Na stránkách Unesco jsem našla charakteristiku the Mediterranean Diet zapsané na seznam nehmotného dědictví. Hovoří o dovednostech, znalostech, tradicích a rituálech, zejména o sdílení a konzumaci jídla. Neřeší se zřejmě, že sníte tuny bílé mouky, hamburgerů a většinu jídel smažíte. Důležité je, že to jíte v klidu a pohodě, často venku, společně s rodinou a/nebo přáteli, že si to užijete a máte z toho společně radost.
Něco na tom určitě bude a zní to jako rozuzlení záhady, možná bych vše v tomto bodě měla ukončit. Jenže. Na středomořskou dietu průběžně narážím jako na příklad stravování, které pomůže udržet dobré zdraví i vzhled. Jenže například právě v té zmiňované Málaze jsem zaznamenala takovou koncentraci tlouštíků, že mi z toho až přecházel zrak. A že to neskutečné množství pečiva a smažených jídel někomu prospěje, o tom mě taky nikdo nepřesvědčí. Takže happy-end se nekoná, budu pokračovat v pozorování a příležitostném pátrání. Uvidíme, jestli se někdy k něčemu doberu😊
