V Baskicku mají města zpravidla dva názvy: jeden baskický a jeden španělský. Někdy si jsou dost podobné, někdy vůbec, jako třeba právě v případě San Sebastianu, resp. Donostie. Určitě se hodí znát oba. V dalším textu budu ctít baskický původ a používat název Donostia.
Nádherné přímořské město na severu Španělska poblíž Francie možná znáte jako místo konání mezinárodního filmového festivalu. Nebo město s nejvyšší koncentrací restaurací s michelinskými hvězdami v přepočtu na obyvatele. Spolu s krásnými plážemi, okolními kopci a velkými mumrajem tu vzniká jedinečná atmosféra.
Hlavní zajímavosti k vidění
Pláže a řeka
Hlavní pláž se jmenuje La Concha/Kontxa a leží přímo v centru města. Má mušlovitý tvar a uprostřed zátoky se tyčí ostrůvek Santa Clara, kam se dá doplout lodí. Zdá se, že tahle pláž okouzlí nejen Středoevropana jako já, žije to tady celý den. Buď zůstanete na kraji blízko historického centra, nebo se projdete dál do klidnější části.
Zátoka měří přes kilometr a navazuje na ni ještě jedna menší a poklidnější pláž Ondarreta. Když do vás nepere slunce, tak je to příjemná procházka. Na promenádě sice nenajdete žádné velké atrakce, převažují luxusní hotely a domy (v realitce jsme koukali na nabídky bytů a ceny byly doslova omračující), ale když vás baví pozorovat moře, tak nebudete litovat.
Z jižního Španělska nejsem zvyklá na velký rozdíl mezi přílivem a odlivem, tady na severu je to zážitek. A ty vlny! To jsme si taky užili, hlavně na pohled. Některé se táhly přes celou zátoku, a když narážely do kamenných zdí, byl to pořádný rachot.
Donostií protéká řeka Urumea a přímo tady se vlévá do moře. Z jedné strany se rozkládá ještě jedna pláž – Zurriola, míň turistická. Z druhé pak leží Staré město a kopec Urgull, o těch za chvíli. Řeka se klikatí a nabízí příjemné procházky všem, kdo se už nabažili pohledem na moře, což je pěkně těžká konkurence.
2 vrcholy
Aby byla zátoka La Concha ještě malebnější, z každé strany se tyčí jeden kopec. Na té východní u Starého města a ústí řeky je to Monte Urgull, na opačné za pláží Ondarreta pak Monte Igueldo. Na oba se dá snadno dostat, podle mě tam najdete ty nejhezčí výhledy na moře a pobřežní město. Je to prostě nádhera.
Na Monte Urgull jsme šli pěšky rozlehlým parkem. Po cestě jsme narazili na zbytky několika historických objektů a na vrcholu se kochali úchvatným pohledem na město, obě zátoky, oceán i ústí řeky. Dohlížel na nás sám Ježíš Kristus, resp. jeho 12metrová socha. Kopec sloužil ke obranným účelům už ve 12. století, socha přibyla až v roce 1950. Docela mě zklamalo, že socha večer není osvětlená, a když se setmí, tak prostě zmizí.
Přímo pod sochou se nachází malé muzeum o historii kopce a města, vstup je zdarma. Přes muzeum se dá vyjít k soše a získat ten nejvyšší dostupný výhled. Množství lidí u sochy se reguluje, aby se tam všichni vešli. Systém pouštění nás trochu zarazil, protože kdybychom důsledně dbali pokynů paní recepční, tak bychom asi navždy zůstali trčet v mezipatře. 😊
Z druhé strany zátoky leží Monte Igueldo/Igeldo, ještě vyšší než Monte Urgull. Nahoru i dolů jsme se svezli kolejovou lanovkou za necelých 5 Eur (zpáteční jízdenka). Nahoře se nachází rozsáhlý zábavní park se spoustou atrakcí, v době naší návštěvy zrovna zavřený. To se nám ale hodilo, protože i tak tam bylo živo až dost.
Výhled odtud je naprosto fantastický, koukáte na oceán, na protější Monte Urgull přes ostrůvek Santa Clara a na město přes zátoku Concha. Přívlastek „dechberoucí“ je v tomto případě zcela na místě. Když jsme si to celé obešli, chvíli si poseděli na lavičce (odolali několika barům se stejným výhledem), sjeli jsme zase dolů. Byl to ohromný zážitek!
Staré město
V historickém centru to maximálně žije. Někdy až moc. Všude bary, michelinské restaurace a obchody se vším možným, co by mohlo nalákat hýřící turisty. A ten šrumec! Vlastně jsme se tu pokochali malebnými uličkami i oslňujícími bulváry a krásnými kostely, a zase mazali pryč. Množství lidí a kombinace bohémské a snobské atmosféry lákala jiné typy než jsme my dva.
Jinak se nám tu ale moc líbilo, otvírala se před námi různá zákoutí a kostely jako by se předháněly v tom, aby udělaly dojem. Aspoň za světla. I tady jsem byla překvapená, že velkolepá katedrála Catedral del Buen Pastor je večer jen minimálně osvětlená a nakonec úplně nenápadná.
Přímo u moře leží park zakončený krásnou historickou radnicí. Kousek dál najdete zelené náměstí Gipuzkoa Plaza s jezírkem, je fajn si tu posedět a chvíli jen tak koukat a relaxovat. Lákavých míst, kam se dá zajít na průzkum, je tady nepočítaně, takže je ani nevyjmenovávám. Kdo tam nepojede, tak ho to nezajímá, kdo pojede, tak o ně beztak bude „zakopávat“ na každém kroku…
Sladká tečka v podobě tarta de queso
Není nad to uzavřít článek sladkou vzpomínkou na nezapomenutelný místní cheesecake, španělsky tarta de queso [čti keso]. Donostia má vlastní variantu, naprosto vynikající. Schválně jsme jich vyzkoušeli několik. Nejvíc nám chutnal v kavárně Maiatza (u kostela San Bizente i pak u nás dál od centra). Vysoký, chlazený, bez korpusu (takže navíc bezlepkový). Nádherně lahodný a jemný.
Některé druhy jsou uvnitř trochu tekuté, mně to nevadilo, ale Kubu to nenadchlo. Pozor, načančaná kavárna nezaručuje načančaný zážitek. Na náměstí Gipuzkoa jsme se trochu napálili velmi atraktivním vzhledem a cheesecaky mnoha velikostí. Nabízeli i jiné krásné laskominy, ale my měli jasno. Jenže už paní za pultem nás svými odměřeným chováním trochu rozladila a slavný dezert navíc chutnal velmi průměrně. V té době už jsme oplývali dostatkem zkušeností a mohli srovnávat.
Taky mu dost uškodilo, že ho nepodávali vychlazený. Po cestě ven jsme si ještě prohlíželi pult a zjistili, že spousta těch krásných dezertů se podivně rozpadá. Kuba to zhodnotil, že jim pult málo chladí. Mohlo to tak být. Nevím, jestli to tak měli schválně nebo omylem, ale už bychom se tam znovu nevrátili. Zlatá Maiatza, ta neměla chybu.
Na tenhle cheesecake se chystám doma, doufám, že najdu takový recept, abychom se olizovali za ušima jako v Donostii 😊
Závěr – teď už opravdu
Donostia je něco extra a její návštěvu maximálně doporučuju, i přes ty davy, které tu tráví volný čas. Dá se to totiž pochopit. Pěkně jsme si to tu pochodili a zrealizovali i dva výlety do okolí. Naše osobní zkušenosti z pobytu právě zpracovávám. O turistických atrakcích píše leckdo, včetně umělé inteligence, ale autenticitu zážitků nic nenahradí. Proto vás zvu k dalšímu čtení a taky na YouTube, kde se můžete podívat na minutové video z mých oblíbených fotek.
