Nejdřív ze všeho se musím přiznat ke dvěma omylům. Jednak jsem si dlouho myslela, že Bilbao je hlavní město Baskicka. Protože je největší, má několik zajímavých unikátů (např. obří atletický stadion, Guggenheimovo muzeum) a taky mezinárodní letiště. Nijak jsem to nezkoumala a naštěstí jsem se s tím nikde neprezentovala. Až když jsme plánovali konkrétní výlety po Baskicku, tak jsem úplně náhodou zjistila, že oficiální hlavní město se jmenuje Vitoria-Gasteiz. Hlavní proto, že tam sídlí vládní orgány.
Můj druhý omyl se vysvětlil až po několikadenním pobytu v Bilbau. Vlastně v Barakaldu. Podle mapy jsem si myslela, že Bilbao sahá až k moři, navíc tam jezdí i metro. Dohodli jsme se, že vzhledem k cenám ubytování (docela vysoké) si pronajmeme byt kus dál od centra, v dosahu metrem. Až u jednoho oběda se číšník pozastavoval, že trávíme dovolenou zrovna v Barakaldu. To jsem se zase trochu podivovala já.
Chtěla jsem poznamenat, že proč ne, že je to přece pořád Bilbao, jen ne v centru, ale nějak na to nebyl prostor. Naštěstí. Protože Barakaldo, kde jsme bydleli, není čtvrť v Bilbau, ale samostatné město s cca 100 tisíci (!) obyvatel. Na Bilbao totiž navazuje několik měst a dohromady tvoří pořádnou městskou zónu. I tak se nám v Barakaldu líbilo. Nepotkávali jsme žádné turisty, měli jsme k dispozici supermarkety, bary, příjemné a klidné okolí.
A když už jsme u toho, mám pro vás tip na výlet…
Výlety metrem mimo Bilbao
Určitě doporučuju výlet do Portugalete. Je to krásné město s historickým centrem a velkou bazilikou. Procházka podél řeky taky stojí za to, i když hlavní atrakcí je jednoznačně železný gondolový Biskajský most. Víc se o mostě dozvíte v článku o turistických zajímavostech Bilbaa tady. Až si všechno prohlédnete, převezte se na druhou stranu a projděte se okolo moře. Pak nasedněte na metro a dojeďte až na konečnou s názvem Plentzia. Ke konci už se z metra stává normální vlak, jede se dlouho lesem a tam už k mému druhému omylu nemůže dojít.
Do Plentzie se je jezdí hlavně k moři, nádherná pláž mušlovitého tvaru nás upoutala už při pohledu z letadla. Voda je klidná a má rozumnou teplotu. Samozřejmě se tady sejde spousta lidí, což nám zkomplikovalo situaci, když jsme se rozhodli najíst. Bylo totiž vedro (konečně, po týdnu dešťů a mlh) a v barech naprosto narváno.
Nejdřív jsme v tom ultramumraji museli najít místo k sezení, pak zjistit, kde se objednává, pak co si vůbec můžeme dát. Taky se dostatečně zviditelnit, aby si nás za barem všimli a mohli jsme si objednat. Nakonec se dobrat placení, ještě si pro jistotu zkontrolovat si účet (částka se mi zdála nějaká moc vysoká) a reklamovat ho. Servírka nám to do pokladny sázela po paměti a připočítala nám tam rabas (smažené proužky z kalamár), které si dávali snad úplně všichni kromě nás, aspoň to tak vypadalo. Byla to pro nás trochu výzva, ale zvládli jsme to se vším všudy, navzdory naší ostýchavosti a nenápadnosti.
Mezi Biskajským mostem a Plentzií leží na trase metra několik hezkých měst s plážemi, takže se dá výlet rozfázovat, záleží, kolik má kdo času.
Barrik karta na MHD po Baskicku je skvělý vynález
K dopravě po všech městech v Baskicku jsme používali kartu Barrik, někam fungovala i jako meziměsto. Je to zatím nejlíp vyřešený a nejlevnější způsob placení za MHD, se kterým jsem se kdy ve Španělsku setkala. O co že se jedná?
Barrik kartu jsme si koupili hned na letišti u okénka. Letiště je malé a kiosek jsme snadno našli. Karta samotná stojí 3 € a dá se dobíjet na různé částky počínaje 5 €. Minimální první investice tedy dělá 8 €. I kdybyste po Baskicku vůbec necestovali, tak se to vyplatí. Vystačí vám to pro cestu z letiště a zpět, navíc klidně i 2 osoby můžou jet společně na jednu kartu a kredit na to stačí. Jedna samostatná jízdenka na/z letiště stojí 4,50 €, takže tam a zpět pro dvě osoby zaplatíte 18 €. Vidíte ten rozdíl?
My jsme měli kartičky dvě a dobíjeli jsme si je několikrát. Procestovali jsme toho hodně a bylo to pak doslova za hubičku. Nabíjí se v automatech v metru / na nádraží a označuje se při vstupu do dopravního prostředku. U tramvají se přikládá ke čtečce na zastávce ještě před nástupem. V autobusech někdy bývá mašinka i u výstupu, tak se to přiloží i tam, asi aby se odečetla správná částka. Barrik kartu rozhodně doporučuju.
Evropská liga 2025
21. 5. 2025 se v Bilbau konalo finále Evropské ligy. Pro neznalce jako jsem já – řeč je o fotbale. Reklamy a upoutávky na fotbal na nás vyskakovaly všude v nejrůznějších podobách. My jsme, co se týče sportu, absolutně mimo, takže jsme předem o ničem nevěděli. Úplnou náhodou jsme si cestu naplánovali tak, že pár dní před finálem jsme odjeli objevovat další místa a všechno jsme nakonec sledovali jenom v televizi.
Město bylo vzhůru nohama, všude narváno, leckde zavřeno, doprava kolem stadionu odkloněna. Ubytování na onu noc stálo mnohonásobně víc než jindy. Bilbajský atletický stadion pojme víc než 50 tisíc diváků a spousta fanoušku zápas sledovala i venku ve vyhrazených zónách. Na stadion stojí za to se jít aspoň podívat. I o tomto více v již zmíněném článku o Bilbau.
Do finále se tehdy dostaly dva anglické fotbalové týmy a všechno dopadlo dobře, ve smyslu pořádku a bezpečnosti ve městě. Fanoušci obou týmů byli natolik slušní a organizace zápasu natolik kvalitní, že se až všichni divili tomu hladkému průběhu, hlavně po skončení. Jedni totiž slavili, druzí truchlili, což je oboje důvod k dělání (s prominutím) bordelu.
No a když jsme se po pár týdnech do Bilbaa vrátili, po finále už dávno jako by se zem slehla…
Na čem jsme si v Bibau pochutnali?
Inu, pochutnali. O baskické kuchyni připravuju samostatný článek, tady chci zmínit několik hlavních postřehů. Slavné pintxos [čti pintšos] jsme ochutnali poprvé tady. Nevěděla jsem, jak to funguje, z videí na YouTube jsem pochopila akorát to, že se nemáme nacpat v jednom baru, ale popocházet a zkoušet. Tak přesně tuhle výzvu jsme s klidem ignorovali a udělali si to tak, jak se nám zrovna hodilo.
Pintxos jsou minichlebíčky obložené do výšky vším možným. Plněnými paprikami, grilovaným sýrem a zeleninou, majonézovými saláty, krevetami s jinými mořskými plody, lososem, smaženým kuřetem, minihamburgerem, kroketami. Někdy je to tak vysoké/nestabilní, že se do toho zapichují špejle. Jinak sem patří i spousta druhů vysokých omelet tortilla, a různé variace na špízky z oliv, ančoviček a beraních rohů s názvem gilda. Dáte si něco k pití a ukážete na pintxos, na která máte největší chuť, správně tedy jenom jedno.
Kuba si našel na internetu bar Irrintzi na kraji starého města, kde měli připravovat i bezlepková pintxos. Když jsme tam přišli, tak jsem tomu nevěřila, nikde se nic neuvádělo, nenabízelo, nepsalo a přirozeně bezlepkové tam byly jenom tortilly a gildy. Jenže Kuba z internetu věděl, že se na to musí vysloveně zeptat (tohle platí pro celé Španělsko, evidentně tedy včetně Baskicka), takže se zeptal a pán vytáhl zalaminovaný seznam pintxos, která mu mohl připravit v bezlepkové podobě. Nepochopili jsme, proč to nějak výrazněji nepropagoval, když už to nabízel.
„Normální“ pintxos bývají už na baru vystavená a je to pak moc hezká podívaná. Já si snadno vybrala a Kuba dostal čerstvá pintxos dle výběru. No a pak jděte po jednom kousku dál, když si ani nemůžete vybrat… Měli jsme kvůli bezlepku „výmluvu“, proč zůstat tady, dát si několik kol a pěkně se najíst.
Co se týče kaváren-pekáren, Bilbao s okolím má obšancovaný řetězec Bertíz. Někdy jsme měli pocit, že je snad úplně všude. Využili jsme ho hodněkrát. Kromě toho, že byl všude, tak nám to tam vyhovovalo i chutnalo a mohli jsme vyzkoušet různé baskické sladkosti (pastel vasco, goxua, pastel de arroz).
Deštník s sebou
Článek nám pěkně nakynul, takže na závěr chci už jenom varovat, že v Bilbau poměrně často prší, čili deštník si vezměte s sebou. My jsme měli štěstí a v prvním ubytování (v onom Barakaldu) jsme dostali k dispozici místní deštníky – větší a dokonce s 20 dráty, takže ty naše proti tomu vypadaly jako chudáčci. Místní deštníky se sice nedaly složit, ale za to je hned tak něco nerozhodilo a v dešti byla radost se pod nimi schovat a jít dál jakoby nic.
Díky častému dešti jsem se kochala velkou přehlídku deštníků, dělají se tu v mnoha barvách a vzorech. Deštníky existují i pro sušení prádla venku. U okna na domě je přidělaný sušák a nad ním drží speciální deštník. Asi tu zpravidla prší kolmo, jinak by to nefungovalo. Hojné srážky se nám úplně nehodily na výlety, ale díky nim tu všude bují zeleň. Naprosto nádherně je všechno plné života a působí to moc příjemně.
Jestli si chcete přečíst něco uceleného o tom, co v Bilbau najdete, přečtěte si článek Bilbao: co si nenechte ujít. A mrkněte na video na mém YouTube kanálu. Dělám je tak, abyste za minutu získali přehled, jak to tam vypadá. Minutové video o Bilbau najdete tady.
