Mezquita-Catedral de Córdoba je pravděpodobně hlavní turistickou atrakcí města, od roku 1984 je zapsaná na seznam kulturního dědictví UNESCO. Kdysi mi jedna kolegyně ukazovala fotky z dovolené, při které projížděli Córdobou. Byla na nich slavná córdobská mešita se spoustou sloupů s podkovovitými oblouky z bílých a červených pruhů. Sloupy s oblouky, kam až oko dohlédne. Jako dobrý, ale zas takový dojem to na mě neudělalo.
Rok se s rokem sešel a my jsme se v rámci jedné z cest do Andalusie vydali do Córdoby. Přece jen je to příliš významné a zajímavé město na to, abychom ho ignorovali. Jaký dojem jsme z něj měli, se dočtete v článcích zde. Tady se vysloveně zaměřím na historický poklad zvaný Mezquita-Catedral. Ano, ono místo, které mě tehdy na fotkách zrovna neuchvátilo. Výhoda téhle situace je, že člověk nemá zbytečně velká očekávání a zvyšuje si šanci na příjemné překvapení. A právě to se tu stalo i mně… 😊
Historie a fakta (jen trochu)
Základy mešity vznikly v 8. století na místě vizigótské baziliky San Vicente a do jejího vzhledu se promítly vlivy vizigótské, římské i arabské.
Význam města v následujících letech prudce stoupal, s tím i vzrůstala populace a tlak na zvýšení kapacity uspokojit duchovní potřeby věřících. V následujících 200 letech byla několikrát významně rozšířena její plocha.
Ve 12. století se v Córdobě vracejí k moci katoličtí panovníci, od té doby po dalších mnoho set let v rámci objektu průběžně probíhají dostavby kaplí, lodí, oltáře, chórů…
V 19. století pak už probíhají hlavně restaurační práce, které zřejmě nikdy neskončí.
Naše dojmy
Mezquita otvírá v 10 hodin. My jsme v Córdobě bydleli, takže jsme neměli problém se dostavit s předstihem. Součástí areálu je i příjemná pomerančovníková zahrada, která má delší otvírací dobu a kde se kupují vstupenky. Už se tam sice tvořila fronta, ale rychle postupovala, hlavní nával návštěvníků se teprve blížil. Do Córdoby se totiž na jednodenní výlety sjíždějí turisté z velmi širokého okolí, ale ti většinou přijíždějí o něco později.
Nejdřív nás pobavilo, že budka na vstupenky má zavřeno a u samoobslužných automatů stojí zřízenec, který automaty obsluhuje za návštěvníky, nicméně nakonec jsme to vyhodnotili jako velmi efektivní systém. Vstupenky se prodávaly na konkrétní čas a den. My jsme chtěli jít hned a nebyl to problém (doporučuju ověřit předem), pán nám tam všechno naklikal a my jen zaplatili kartou. Zvládl obstarat fronty ke dvěma automatům, všechno jsme viděli na monitoru, odpadlo dohadování u okénka i nezkušené zkoumání pokynů na monitoru…
Část Mezquita
Když jsme vešli dovnitř, zatajil se mi dech. Ještě dnes mě při vzpomínkách trochu mrazí. I když už se to kolem hemžilo turisty, jako bychom se tam všichni nějak rozplynuli. V tajemném přítmí vládnul jakýsi velmi zvláštní klid. Přestože všude kolem bylo ohromné množství právě těch sloupů s oblouky, které jsem viděla na různých fotkách, nenapadlo by mě, že naživo v té atmosféře to nakonec bude tak silný zážitek. Na každém kroku se mi otvírala trochu jiná perspektiva a trochu jiný pohled. Nechápala jsem, že to vůbec nevnímám jako jednotvárné a stejné. Musela jsem se hodně ovládat, abych po každých pár metrech nezkoušela dělat nové a nové záběry. Těžko se tomu dalo odolat, i když na fotkách by pak byly jen ty nekonečné sloupy 😊
Když si člověk pomalu a soustředěně všechno prohlíží, může si všimnout spousty zajímavých detailů. Třeba jak se na první pohled stejné oblouky liší – ty starší měly střídání červené a bílé vytvořené ze dvou odlišných materiálů. Ty pozdější už byly jen nabarvené. Ty starší opravdu působili jako větší pamětníci, přece jen zub času už v nich hlodal déle. Dlouho jsme se tam procházeli a užasle zkoumali detaily i nasávali genia loci.
Část Catedral
Dalo by se říct „díky bohu“ (kterémukoli) za to, že se při zpětné rekatolizaci Andalusie po tolika stoletích maurské nadvlády žádnému zapálenému a vlivnému církevnímu hodnostáři nepodařilo prosadit zničení tohoto kacířského svatostánku. Nedovolím si v tomto případě použít přísloví, že se vlk nažral a koza zůstala celá, nicméně došlo k tomu, že katolík se prosadil a mešita zůstala. Přijde mi to až neuvěřitelné, že se to povedlo a že se na tuto překrásnou „kuriozitu“ můžeme přijet podívat a obdivovat ji.
Uprostřed mešity se rozkládá velkolepá goticko-renesančně-manýristická hlavní kaple (vč. transeptu a sboru), resp. její prostor, ne samostatná uzavřená stavba. Je koncipovaná tak, že doslova září. Nejvíc mě zaujaly přechody, kde jsou vidět charakteristické prvky obou staveb. Po obvodu celého prostoru mešity se navíc nachází několik krásných bočních kaplí. Z bývalého minaretu se stala zvonice, která teď vytváří působivou dominantu města.
Závěr
Nevím, kolik existuje míst, kde by se křesťanství s islámem takto prolínaly a vytvářely dokonalou symbiózu. Tady se to povedlo a je to veliká nádhera. I zvenku. Člověk si tu velmi dobře uvědomí, jak je celá stavba opravdu stará. Mezi jednotlivými částmi jsou velké rozdíly podle toho, jak jsou opravené. Vzniká tak velmi poučný kontrast.
Tak jsem tu Mezquitu-Catedral tak vychválila, že pokud tam teď pojedete, hrozí vám opačný zážitek, než jsem měla já, tj. příliš velké očekávání a následně zklamání, že je to hlavně o velkém množství stejných sloupů s oblouky. Budu doufat, že ne. Návštěva stojí za to, tahle památka si zaslouží velký obdiv a úctu…
Pomocný zdroj: oficiální stránky Mezquita-Catedral de Córdoba
